Daisy Millerová

Myslím, že filmu se v mnoha komentářích křivdí. Podle mě to je skvělá adaptace. Daisy je zároveň otravná a zároveň naprosto chápete to, že jí hlavní hrdina beznadějně propadl. A když na chvíli zavře ústa a podívá se na vás, (což není často - diváka krásně až pobolívá hlava z tempa jejího projevu, za nějž by se nestyděl ani Vinklář v roli Lucia) tak ji prostě milujete. Fantastická atmosféra "světa včerejška". Podobný film: Pokoj s vyhlídkou. (16.03.2022)

Příběh lehkomyslné Američanky, která poněkud hloupě provokuje měšťáckou společnost evropské smetánky a zahrává si s city svých obdivovatelů. Film skvěle vykresluje atmosféru doby a zejména šosáckou morálku tehdejší vyšší společenské vrstvy. Příběh sám je ale poněkud banální a postrádá větší hloubku i dynamiku. Za shlédnutí ale stojí, je to solidní poctivá filmařina. (08.12.2020)

Zoznámili sa na terase švajčiarskeho hotela Trois Couronnes, krásna a bohatá Američanka Daisy Miller a galantný Frederick Winterbourne (tiež Američan, dlhšiu dobu pobývajúci v Európe) a ako to už tak na tomto svete chodí, zamilujú sa. Je začiatok 19. storočia. Millerovci sú na cestách po Európe už dlhšiu dobu a pre svoju bezprostrednosť, jednoduchosť a množstvo spoločenských prešľapov, neunikli pozornosti miestnej smotánke, ktorá je značne pohoršená ich správaním. Daisy sa na európske pomery správa nemiestne, je značne živelná, koketná. Skrátka taká „american girl“, ktorá si užíva život, odmieta hru na pretvárku a verí v lásku. Na strane druhej je však veľmi zraniteľná a krehká. A práve tieto vlastnosti a jej krása Fredericka opantajú. Ale skôr ako jej stihne vyznať lásku, začne postupne prepadať dezilúzii a začne veriť viac svojim „priateľom“, pre ktorých je Daisy svojim správaním neprijateľná. Nechce sa kompromitovať, veď v stávke je jeho dobré meno. Daisy je sklamaná a čoraz častejšie sa začne v spoločnosti objavovať s mladým talianskym umelcom Gionavellim. Podľa novely Henryho Jamese (dlhšiu dobu v hoteli Trois Couronnes pobýval a tvoril) natočil Peter Bogdanovič film, ktorým chcel ukázať, ako sa človek môže vplyvom prostredia a spoločnosti v ktorej žije zmeniť a akú veľkú silu môže mať spoločnosť na formovanie jeho osobnosti, a jeho rozhodovania sa. Človek by sa mal správať podľa určitej etikety, viesť nútené rozhovory, dbať na svoje meno, byť konformný. Dlhším časom pobývania v Európe, sa vo Federickovi postupne vybudovali všetky tieto spoločenské konvencie, ktoré z neho urobili upjatého, nudného človeka a odobrali mu tu nádhernú bezprostrednosť a hravosť, ktorou si ho podmanila Daisy. A čo najhoršie, spoločenská konformita urobila z neho ešte aj slabocha. Je čoraz žiarlivejší, jedná chaoticky, nebojuje za ženu svojich snov. Cíti krivdu, ktorá vlastne ani neexistuje a na zmenu, tak ostáva stále menej a menej času... Po formálnej stránke to nie je film s megalomanskou produkciou, výprava je skôr minimálna, s dôrazom na dialógy a teda hlavne herecké výkony, kde ma opäť príjemne prekvapila krásna Cybill Shepherd (The Last Picture Show, Taxi Driver). (02.08.2006)

Film jsem zhlédla kvůli škole, ještě předtím jsem se ale vrhla na stejnojmennou literární předlohu od Henryho Jamese. Už kniha mi nepřipadala bůhvíjaká, což film jenom potvrdil. Měl sice atmosféru viktoriánské éry a zachoval si i atmosféru všech měst, kde se děj odehrával, ale všechno mi to připadalo jako hra na Jane Austenovou. To je chyba samotné knihy, kterou film následuje a adaptuje ji bez nějaké další invence (například dialogy jsou totožné). Má to nekonvenční hrdinku, jako jsme zvyklí od Austenové, ale hrdince nelze fandit tak, jako fandíte třeba Elizabeth Bennetové nebo holkám Dashwoodovým. I další postavy (hlavně malý Randolph) nejsou příliš sympatické. A co víc, ono se tam skoro nic nestane, takže film má velkou šanci začít vás nudit. (11.04.2012)

"I gave you good advice!" "I prefer weak tea." Příjemná adaptace románu, který jsem nečetl, jejíž nejsilnější stránkou je atmosféra římské společnosti 19. století. S jejímy pravidly, zvyklostmi a drby o každém, kdo tyto věci nedodržoval a jejich postupné vyštvávání z centra dění, tj. různých večírků a oslav. Jako třeba jisté poněkud lehkovážné americké děvče. Které je zpočátku lehce otravné, ale nakonec jsem si k němu dokázal vybudovat sympatie. Což není případ jejího bratra se zaječími zuby. Film má opravdu krásnou kameru a značně pozvolné tempo, které mu je trochu na škodu. Takže ani závěr nezasáhne tak, jak by mohl/měl. (26.06.2020)