Nevina

O tvorbě Oriola Paula jsem slyšel slova chvály, zatím se mi ale jeho práce z nějakého důvodu vyhýbaly. Dva počáteční díly byly strhující a vyvolaly pocit, že sleduji scénáristický vybroušený klenot spočívající v rukou režiséra, který má cit pro žánr a anatomii moderního thrilleru má perfektně nastudovanou. Z každým dalším dílem se ale postupně začaly vkrádat rozpaky a vystřízlivění. Způsob, jakým Paulo pracuje s postavami, jakými proměnami charakterů je nechává procházet, jakým nástrahám musí čelit a kolika (jak jinak než fatálním) výzvám se musí postavit, nápadně připomíná tvorbu latinoamerických telenovel, pochopitelně na naprosto odlišné produkční a řemeslné úrovni. Stejná emoční manipulace, šokující, za vlasy přitažené zvraty, na efekt vystavěné melodramatické prvky, stejná překombinovanost a v neposlední řadě totožná sázka na atraktivní tváře a vnadná těla herců obou pohlaví. Nutno podotknout, že u nich nezůstává jen u přitažlivého zevnějšku, vybraný ansámbl odvádí i solidní hereckou práci. Pokud vám nevadí celková přepálenost, nadužívání dějových kotrmelců a jste schopni na patřičných místech vypnout mozek, může vám Nevina přinést opojný zážitek. Pro mě jsou tři hvězdičky a 50 % celkového dojmu ušmudlaným kompromisem mezi zjevnou řemeslnou zručností a dryáčnickým obsahem. Paulo mě vyloženě neurazil, ale jedno nahlédnutí do jeho tvůrčí dílny mi bohatě stačilo... (26.07.2022)

Jestli jsem do nového roku vkročil něčím správným, je to stoprocentně výběr španělského seriálového thrilleru od mého už teď definitivně oblíbeného rejži Oriola Paula, co se nám po svých geniálních filmových počinech (dva mi stále chybí) opět vydal zavařit mozky a zase se mu to podařilo. Nedoporučuju tenhle skvost komukoli, kdo si jde večer k televizi jen odpočinout. Ale kdo si chce užít neutichající jízdu, co mu nedá spát, bude tady naprosto správně. [viděno na Netflixu] (31.01.2023)

Španělé se teda vodvázali. Takovejch nápadů, takovejch zvratů a jedna mazanější postava než druhá. Oriol Paulo i Mario Casas jsou zárukou vysoký kvality, ale řekl bych, že tady měli co dělat, aby ten blázinec udrželi na kolejích. Seriál frčí od prvního dílu, někdy je záhadnej, někdy až nepříjemnej a divák musí dávat safra pozor, aby se neztratil. Plnej počet nakonec nedám jen z důvodu, že to bylo příliš překombinovaný, ovšem thriller je to prvotřídní. 80% (14.05.2021)

Španieli zdvihli latku pekne vysoko a ja rozmýšľam či od čias Temného prípadu som videl niečo lepšie na poli seriálovej tvorby. V podstate ani veľmi nemám čo vytknúť tento príbeh je tak dobre napísaný a ešte lepšie zrežírovaný že nemáte čas sa nudiť. Tých momentov kde mi šla sánka dole tu bolo celkom dosť a každá jedna epizóda si to svoje prekvapenie pekne nechala vyzrieť. Každá postava tu má svoj tradičný úvod tak aby divák chápal motivácie a správanie ale zároveň neodhaľuje príliš veľa aby všetko nakoniec zapadlo do jedného celku. Oriol Paulo klobúk dole.... Toto je skutočne seriálová lahôdka ktorú si človek musí dávkovať pekne postupne. (11.05.2023)

„Tajemství je jako nádor. Samo o sobě může být neškodné. Ale jakmile se začne šířit, může být smrtící.“ Až příliš dokonalý hošan (vlhký sen dívčin a nejednoho homosexuála) Mario Casas má všechny předpoklady stát se úspěšným jak v soukromém, tak v profesním životě. Z téhle diskotéky chtěl jít student práv zodpovědně brzy domů. Jenže scénáristé zaveleli jinak a hlavní hrdina Mateo má na krku obvinění z neúmyslného zabití vrstevníka. Holka za to mohla. Po výkonu trestu se na něj ale přeci jenom usměje štěstí, jenže… postupně poznáme ambiciózní vyšetřovatelku, nekompromisního kšeftaře s mladým masem, striptérky či jeptišku, na kterou mnišský způsob života rozhodně neseděl. Prostě další hráče, kteří se zpočátku vyvíjí velmi okrajově, ale následně sehrávají důležitou roli. Půjde o řadu kostlivců ve skříni i o zatraceně citlivé nahrávky. Španělský režisér a scénárista Oriol Paulo se už ve slušné formě předvedl v případě (mile překombinovaného) thrilleru Contratiempo. Výsledek má hodně zvratů, časových linií a náhod, kdy v posledním díle je to už krapet vysilující a umělé. Naštěstí to není tak emocionálně přepálené a uměle překombinované (pardon) jako rovněž španělský Papírový dům. Úplně poslední scénu si mohli tvůrci odpustit. (01.07.2021)