Kráľovstvo planéty opíc

Teď mě nechápejte vůbec zle, Království planety opic není rozhodně špatný film, jen mně přišel hrozně předvídatelný. Asi jako něco, co už jsem viděl v předchozích třech filmech, kde to bylo vždycky o fous lepší, napínavější a hlavně s lepší atmosférou. Tady už jsem tak nějak od začátku tušil, kam to celé směřuje a jak to asi dopadne. A trefil jsem se skoro přesně. A hlavně, jak už to tady někdo píše pode mnou Noe není Ceasar, jestli to vůbec lze o digitální opici takhle říct. Chybí tomu prostě ta třešinka, která by mě donutila, abych tomu napálil aspoň ty čtyři pecky. I přes poměrně povedený, úplný konec. (01.06.2024)

Sorry Proxime, ale opičím králem pro mě zatím zůstává Matt Reeves. To ale neznamená, že tenhle nový přírůstek není v mnoha ohledech stejně poctivý a monumentální a že nepřináší nové, kvalitní nápady. Jenom tomu chybí nějaká více zapamatovatelná údernost a jak se to blíží ke konci, trochu to ztrácí tempo, což je pro předchozí díly nemyslitelné. Nemá ani smysl chválit vizuál, který je prostě jinde. Škoda, že tu veškerou propracovanost sráží scénář, který v sobě má pár výrazných děr a nelogičností. Opice netuší, že písmena mají význam, ale vědí, že se orlům říká orli. Srsly? Největší problém mám ale s tou koncovkou, která je možná nezbytná pro další díly, ale stejně jsem doufal v něco trochu lepšího, co by ještě lépe zaháčkovalo k čekání na další nášup. Jo a 144 minut se dá ve společnosti všech těch nových postav v klidu zvládnout, ale 124 by tomu asi stačilo. (09.05.2024)

Ano, je pravda, že se poslední třetina dvěma předcházejícím nevyrovná, ačkoliv se o to vážně snaží, ale jinak se vlastně zopakovalo 13 let staré překvapení ze Zrození Planety opic, od kterého jsem také moc nečekal. Tentokrát jsme se totiž konečně dostali do fáze, kdy prim hrají opice a na lidi zbyly jen druhé housle (ačkoliv v pokračování to zase může být jinak), a je to skvělé. Triky opět čarují, postavy jsou díky nim stoprocentně uvěřitelné, příběh je zajímavý a prozkoumávání cizího, avšak povědomého světa má rozhodně své kouzlo (16.05.2024)

Cézar je mrtev, ale jeho odkaz přežívá - byť ve zvrácené podobě! I když jsem neviděl Válku o planetu opic, šel jsem do kina na nejnovější příspěvek z postapokalyptické opičí ságy, jelikož se jedná o čerstvý restart(?) této série. Království Planety opic je po audiovizuální stránce opět podmanivou podívanou, která stojí zejména na úžasných CGI opicích. Příběhově sice nemá film moc čím překvapit, přesto se na něj díky výše zmíněnému líbivému vizuálu a pravidelně dávkované akci velmi dobře dívalo. Zaujala mě postava bodrého Raky(ho) a též linie s chovem orlů (zde jsem si vzpomněl na ikrany z Avatara). Jsem zvědavý, jestli v následujících letech vznikne nějaké pokračování, jemuž bych se určitě nebránil. (30.05.2024)

Já to klidně řeknu a sám se tomu divím. Byť jsem starej boomer, který vyrůstal na první Planetě opic z konce 60.let a byť nejsem fanda CGI serepetiček dnešní doby, tak směr, jakým se vydal před 13 lety Rupert Wyatt, pokračoval Reeves a teď navázal Wes Ball, mi teda hodně šmakuje. Zatímco starý Opice ze sedmdesátek se díl od dílu (vyjma té legendární jedničky) stávaly směšnou parodií samy na sebe (a hnusně k tomu vypadaly) a Tim Burton to později taky neuchopil zrovna šťastně, tak současná tetralogie krásně šlape, krásně vypadá, dává logický smysl v tom, jak se opice vyvíjejí a přebírají vládu a nynější díl je pak už takovou přirozenou evolucí v ději, kdy už jsou karty jasně rozdány. Jsem z toho šťastnej, že v dnešní době tu máme filmovou sérii, která skvěle odkazuje a skvěle funguje, což není pravidlem zrovna v současném Hollywoodu, kde se „rymejkuje“ ostošest a většinou to dopadá blbě. (08.05.2024)