Moja ľavá noha

Učebnicový příklad filmu, který stojí a padá s hlavním hereckým výkonem. A díky Danielu Day-Lewisovi stojí sakra pevně na obou nohách, nejen na té levé. Příběh mozkovou obrnou postiženou Christyho Browna, který se navzdory počátečnímu podceňování stal uznávaným umělcem, není dramatický tím do očí bijícím způsobem, je to malé drama jednoho života, které je překvapivě spíše plné lásky než odmítání. Je to příběh postupného napovídání "co jsem" těm, kteří mě milují, ale se kterými nemohu dobře komunikovat. A Day-Lewis dokáže být v těch všedních a často minimalistických epizodách naprosto přirozený a uvěřitelný... Jeho dokonalé nastudování pohybů i hlasových projevů postiženého člověka bere dech už samo o sobě, ale tím skutečným hereckým výkonem je umění vyjadřovat omezenými prostředky silné emoce. A byl bych nespravedlivý, kdybych opomenul jeho láskyplnou matku v civilní a lidsky vřelém ztvárnění Brendy Frecker. Krásný film. (01.10.2004)

Silnější hereckou osobnost si nemohl režisér vybrat. Daniel Day-Lewis je naprosto bezchybný, geniální a tento výkon pro mě znamená asi první "neherectví" co sem kdy od herců viděl. Můj otec, který během filmu přišel, nemohl uvěřit, že Christyho hraje opravdový herec. Naprosto nerozeznal rozdíl mezi jím a skutečným Christym... Není se čemu divit. Oscar je zasloužený. Film je moc krásný, ale do 5* mi schází možná jen něco málo. Krásný film o synovi a jeho vztahu s matkou. (13.10.2004)

Film to byl rozhodně zajímavý, nominace na oskara zasloužené. Vítězství Daniela Day-Lewise oprávněné. Musim uznat, že na filmy s touhle tématikou se mi dívá špatně. Neni mi to uplně příjemné sledovat. Líbilo se mi to, jak se ke svému synovi chovala matka, a sourozenci. Nejvíc mě oslovila scéna, jak hráli fotbal - top bylo něco neskutečnýho. Je to prostě silný skutečný příběh, se skvělými hereckými výkony. (31.10.2010)

Príbeh írskeho umelca Christyho Browna bol pre mňa neznámym až do vizuálneho stretnutia s týmto filmom. Moja ľavá noha, jednoduchý no absolútne výstižný názov pre túto klasickú drámu o krutej hre ľudského osudu. Rozpráva príbeh Christyho, človeka – trpiteľa, fyzicky postihnutého a uväzneného vo svojom vnútri, žijúceho v prostej rodine, ktorú sužuje chudoba. Je to príbeh o boji človeka, boji, ktorý prebieha hlavne v jeho vnútri, o snahe nadviazať komunikáciu s okolím, ktoré je mnohokrát odmietavé a kruté ako Christyho otec. Dlhé roky väznenia vo vlastnom tele sa podpísali na Christyho správaní, jeho častej arogancii a neprimeranej konzumácii alkoholu a práve jeho nepredvídateľná povaha mi bránila vo výraznejšom ponorení sa do sveta hlavnej postavy. K Danielovmi výkonu sa netreba vôbec vyjadrovať, zaslúžený Oscar a absolútna oddanosť s postavou len potvrdzujú obrovskú profesionalitu tohto herca, no netreba zabúdať ani na skvelého Hugha O´Conora, hrajúceho mladého Christyho. Miernemu sklamaniu sa neubránim, okrem ukážkových hercov sa jedná o prakticky jednoduchý životopisný film, ktorému chýba pevnejšia režisérska ruka a pár minút naviac, ktoré by vytvorili menej skratkovitý obraz o hlavnej postave a hlavne preto považujem za najpôsobivejší film dvojice Sheridan – Day-Lewis dielo, ktoré vzniklo o štyri roky neskôr, úprimnú drámu In the Name of the Father, ktorej nechýba nič z toho, čo som hľadal v tomto príbehu. (02.01.2010)

silný emotívny príbeh. Úžasný herecký výkon. Určite odznelo veľ chvál na adresu hlavného protagonistu - Day-Lewisa. JA chcem vzdvihnúť výkon ženský. Málokde som videl . naozaj nespomeniem na film - kde by niekto tak nádherne stvárnil rolu matky ako Brenda Fricker. . Film je u mňa vysokým favoritom na TOP roku. (12.06.2013)