Woodstock

Jako připomínka jedné z nejdůležitějších hudebních události 20. století je to senzační. Má to skvělou atmosféru a výbornou výtvarnou stránku (obraz se zdvojuje, kamera rotuje, klidní interpreti jsou snímáni jako v klubu - světlo, stín, naopak při nářezových záležitostech kamera divoce kmitá). Ale co vám budu povídat, jako film to pro mě bylo ,,přepálené". Viděl jsem verzi, která má tři a půl hodiny a přiznám se, že u posledního Hendrixova sóla už mě slušně bolela hlava a přál jsem si, ať to už skončí. Každopádně ale kus skvělé práce. (17.08.2010)

Hudobne som tuto úplne mimo, poznal som snáď dokopy tri piesne a tak Woodstock som vnímal skôr z hľadiska zdokumentovania jedného hudobného festivalu. Mimochodom toho najväčšieho a najslávnejšieho v histórii. Okrem nejakého toho húlenia a zopár nahých tiel som ale z filmu nenadobudol dojem nejakej zhýralosti ála Sodoma-Gomora, proste kapely prichádzali a odchádzali, diváci prichádzali a odchádzali, miestni to nejako komentovali a nakoniec tam ostal brutálny bordel. (23.06.2019)

Jsem sice silně ovlivněn, přesto si ale myslím, že moje hodnocení je objektivní: od dokumentu jsem se dozvěděl to, co jsem se dozvědět chtěl - poznal jsem atmosféru festivalu, jeho klady i zápory, slyšel jsem účinkující, málem jsem tam byl také (ach, kéž by :D).... Délka filmu mi nijak nevadila - naopak vychutnal jsem si ho na několikrát a to málokdy vypínám film před koncem. (06.05.2009)

Hudba byla parádní! Mám rád tohle hudební období a celkem často si i něco poslechnu. Nejvíc ale oceňuji Santanu a Hendrixe, to byla vystoupení s energií. Občas totiž začalo být to hippícké brnkání na kytary dost monotónní (John Sebastian). Hodně mě zajímaly ty záběry mezi lidma a ze zákulisí festu. Je neuvěřitelný, že takovou obří masu zvládli jen s jednou stage a s minimem toitoiek a stánků s jídlem a pitím. Ale i když se člověk při sledování cítil dobře, některý ty hippíci mi přišli prostě směšný. Mám rád hudbu, nemám rád ty tehdejší posluchače. Ale respekt maximum si zaslouží ty dva organizátoři, kteří sehnali 2 mega, rozběhli to a pak solidárně s fans nechali volné vstupné a prodělali na tom, co se dalo. Takových srdcařů je málo. (08.12.2009)

Neuvěřitelný a neopakovatelný koncert, který probíhal tři dny a hipíci zde ve stylu svého přesvědčení pomocí hudby protestovali proti válce. Sešlo se neuvěřitelného půl milionu lidí! Tento dokument Vám naservíruje atmosféru tohoto představení. Lidi se zde počínali, rodili, brali i umírali. World in the world. Neměli kam jít na záchod, nenávratně zničili farmu a přilehlé pozemky, neměli co jíst, smrděli, váleli se v bahně a produkovali tuny odpadků. Ale zcela ve stylu volnomyšlenkářského hnutí nekontrolovaně obcovali a hulili co se dalo. A k tomu ta hudba! Zcela bez starosti, neřešili včerejšek ani zítřek, prostě jen žili! Na tři a půl hodiny jsem si připadal, že jsem o čtyřicet let zpět. Kdo by řekl, že tihle mladíci už jsou v dnešní době zasloužilí důchodci nebo se již před lety ufetovali k smrti. (10.05.2009)