Vůně zelené papáje

Z mého pohledu unikátní film, který diváka zejména směřuje k odlišnému vnímání  plynutí času, který se opět jako v mnoha jiných asijských filmech zacykluje, kdy jednu rodinu potkává po generaci tatáž tragédie (smrt manžela/potomka). Jakoby tím film odkazoval k faktu, že osud postav je daný a jakékoli jejich konání životní cestu nezmění. Samotný název filmu, Vůně zelené papáje, můžeme interpretovat tak, že divák je pobízen, aby dílo vnímal všemi smysly. Film k této snaze často odkazuje, jak obrazovou, tak i zvukovou složkou (zvuk cikád, ptactva, detailní záběry na rostliny, hmyz a jiné živočichy nebo části lidského těla, příprava potravy apod.). Kdo poté přistoupí na úspornou kameru, herecké výkony a pomalý temporytmus jednotlivých scén, odnese si maximálně intenzivní prožitek. (16.06.2011)

Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. (01.11.2013)

Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře. (21.03.2020)

Púšťal som si tento film s obavou, čo mi asi prinesie. A bol som príjemne prekvapený. Je obdivuhodné, ako sa dá s minimalistickými prostriedkami nakrútiť film, ktorý síce má neeurópsky pomalé tempo, ale napriek nemu nenudí. Kamera čaruje a odkrýva nám detaily všetkého, čo si v bežnom uponáhľanom živote nevšímame. Citové prejavy sú tlmené, pohyby úsporné, všetko sa odohráva podľa ustáleného a nemenného poriadku. Ak má divák 100 minút k dispozícii a oddá sa pokojnému sledovaniu tohto filmu, nebude sklamaný. (29.10.2014)

Anh Hung Tran umí nádherné poetické příběhy, kde zapomenete na čas a pomalinku necháte plynout myšlenky a proplouváte minutu po minutě krásným minimalistickým prostředím za doprovodu hudby. Jsem zvědav, jak si poradil s knižní adaptací Norské dřevo od Haruki Murakamiho. Vůně zelené papáje mě přesvědčila o tom, že je to látka přímo pro něj, jako dělaná. Ale na druhou stranu režisér dostal ode mně mínus s filmem Přicházím s deštěm, který se absolutně vymyká jeho předchozí tvorbě. Skvělý odpočinkový film, při kterém můžete vypnout a jen se unášet vůní zelené papáje... (12.12.2010)