Réžia:
Anh Hung TranScenár:
Anh Hung TranKamera:
Benoît DelhommeHudba:
Tôn-Thât TiêtHrajú:
Yên-Khê Tran Nu, Man San Lu, Vantha Talisman, Thi Loc Truong, Anh Hoa Nguyen, Hoa Hoi Vuong, Ngoc Trung Tran, Keo Souvannavong, Van Oanh Nguyen, Gerard Neth (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Severní Vietnam, 1951. Malá Mui přichází do zdánlivě idylické rodiny, aby zde pracovala jako služebná. S rodinou se dobře sžívá, když ji jediné starosti mohou dělat rošťárny mladšího ze synů, který ji nenechává ani chvilku na pokoji. Mui je velmi vnímavá, takže brzy zjistí, že je v rodině hluboce zakořeněna tragická ztráta dcery "To", která by byla právě ve věku Mui.
O deset let později. Mui dospívá v krásnou slečnu a také někdejší rošťák už ji přestal svrhávat kbelíky s vodou při vytírání podlahy…
Film se odehrává na malém prostoru, často beze slov, přičemž se celý schová do stínu papaje, která roste před okny domu.
(Master19)
Videá (2)
Recenzie (33)
Vôňa zelenej papáje je veľmi príjemným filmom. Vystačí si bez dramatickej zápletky a jediné na čo sa zameriava je príbeh jedného domu. Domu do ktorého príde ako 10 - ročná - slúžka Mui. Očami Mui nesledujeme len krásu domu a prírody, ktorá ho obklopuje, ale aj rozpad jednej rodiny. Film sa sústreďuje na dve dejové línie. Prvá z nich zaznamenáva príbehy rodiny vo Vietname 50 rokoch. Jedná sa o generačnú výpoveď. Kamera sa neustále pohybuje a pláva vnútrom domu a zaberá každý jeden obraz, list, alebo vázu. Detailnosť a prepracovanosť a hlavne načasovanie je neuveriteľné. Sú momenty, kedy som si sám pripadal, že sa nachádzam vo vnútri domu. Druhá dejová línia sleduje už dospelú Mui ako odchádza z domu, v ktorom vyrastala, do domu, kde býva mladý umelec. Umelec neustále hrá na klavír a je zasnúbený. V tejto časti príbehu Tran rozvíja romantickú zápletku a zvyšok filmu plynie bez slov. Je emocionálne vypätejší a krajší ako prvá polovica. Hlavná predstaviteľka je dych berúca vo svojej mlčanlivosti a hlavne zo scén, kedy sa umýva cítiť zvláštny pokoj. Jedná sa o veľmi pomalý film, ktorý má ale príjemnú atmosféru a ktorý je celý koncipovaný ako mozaika osudov, s ktorých najviac do popredia vystupuje práve Muin príbeh. ()
Málokdy mám trpělivost sledovat jen zvolna se vlekoucí filmy. Tento snad pomaleji už běžet nemůže, a přesto jsem si ho spokojeně vychutnával. Příběh je velmi jednoduchý, byť mnohým významům a symbolům zřejmě Evropan nerozumí, ale i jen sledovat drobné úkony denního života v pro nás exotickém prostředí, jsou-li natočené s takovým vkusem a citem, je prostě pohádka. ()
Z mého pohledu unikátní film, který diváka zejména směřuje k odlišnému vnímání plynutí času, který se opět jako v mnoha jiných asijských filmech zacykluje, kdy jednu rodinu potkává po generaci tatáž tragédie (smrt manžela/potomka). Jakoby tím film odkazoval k faktu, že osud postav je daný a jakékoli jejich konání životní cestu nezmění. Samotný název filmu, Vůně zelené papáje, můžeme interpretovat tak, že divák je pobízen, aby dílo vnímal všemi smysly. Film k této snaze často odkazuje, jak obrazovou, tak i zvukovou složkou (zvuk cikád, ptactva, detailní záběry na rostliny, hmyz a jiné živočichy nebo části lidského těla, příprava potravy apod.). Kdo poté přistoupí na úspornou kameru, herecké výkony a pomalý temporytmus jednotlivých scén, odnese si maximálně intenzivní prožitek. ()
Tak tohle se často nevidí. Minimalisticky pojatý příběh, který se odehrává prakticky pouze ve dvou domech a ulicích okolo. Jenže, je zde dokonalé spojení audiostopy s vizuální stránkou, minimum dialogů, většinu vyprávění obstarávají obrazy. Kompozice scén a kamera to je prostě geniální, tak okázalý vizuální styl na malém prostoru, plno detailů a vychytávek, ten kameraman měl spoustu dobrých nápadů a film má mnoho poetických momentů, příjemnou hudbu. A atmosféra vás vtáhne, často dominují právě zvuky okolí a ta snaha o přirozenost a (magický neo)realismus se velmi daří. Jsem zvědav co na mě vybalí Anh Hung Tran ve filmu Cyclo. ()
Pokus o umělecký film skončil u umělého filmu, který se neuměle snaží občasným kopirováním zajímavých záběrů z jiných snímků markírovat alespoň obrazotvornost. Nenápaditý vizuál, který každou další minutou varuje diváka, že tohle již někde viděl, nemůže kompenzovat až absurdní absenci myšlenek i děje. Vše je doprovázeno odpudivou kakofonií dysharmonických zvuků, kterým se daří diváka enervovat, leč film neplní očekávání predikovaná hudbou, tudíž selhává i po této stránce. Během celého snímku se mi na něm nepodařilo najít nic, co by bylo dobře. ()
Galéria (48)
Fotka © MKL Distribution
Zaujímavosti (1)
- Celý film byl natočen ve studiu ve městě Boulogne-Billancourt, které je vzdáleno 8,2 km od centra Paříže. V četných pouličních scénách byly použity speciální dekorace. (Aelita)
Reklama