Prichádzam s dažďom

Mohla to být velice slušná "noirovka", protože to má atmosféru, slušně překombinovanou zápletku čítající velké množství postav a navrh exotické prostředí s nápaditou hudbou. Bohužel vše zůstalo na půli cesty a žádná část filmu nefugnuje tak jak by měla. Ve výsledku se tedy jedná o zbytečně překombinovanou nudu. (18.03.2010)

Hartnettova backstory parádní a sama o sobě by byla za 5, ten zbytek už ne. Náboženská linka mi nebyla úplně po chuti, i když takhle to vytváří poměrně zajímavý mix, spolu s thrillerem z hongkongského podsvětí a netradičně se vyvíjející detektivkou. Nicméně po vizuální stránce (i obyčejná scéna s příchodem do jednoho proskleného kanclu vypadá naprosto dokonale) jde o špičkové dílo a hudební podkres je taktéž na vysoké úrovni. Pracuješ pro manžela. Najednou ale zjistíš, že jsi na straně manželky, protože jí pořád sleduješ. Připadá ti, že ji znáš lépe než kdokoliv jiný. A když zjistíš, že je nevěrná... nahrne se ti krev do hlavy, uši ti hoří. Myslíš, že ti bouchne srdce. Cítíš se, jako by podváděla tebe. A v té chvíli se z ní stane ta nejvíc sexy žena na planetě. Chápeš? (03.07.2010)

Prosím, následující kometnář neberte rasisticky.....když už mě budete chtít z něčeho obvinit, tak z bezvěrství. Dalším důvodem, proč se vyhnout rákosí, a tím nemyslím nic konkrétního, pouze rákos a celou asijskou kinematografii, nemáte-li tedy zrovna černou prdel, a tím nemyslím barvu pleti, jest fakt, že se tam vedle milionáře z chatrče skrývá stejně situovaný Ježíš Kristus. Zalomil bych rukama, ale tím bych popřel první větu tohoto komentáře, takže jelikož už se v tom sám ztrácím, nemám ani sílu nárokovat si zpět svých 114 minut. Něco takového mě nemá šanci bavit. Dvě hvězdy za obal a hudbu. 40% (09.03.2015)

No nejaky kecy o vizualni bombe jsou docela mimo, niceho takovy jsem si nevsim, ale rozhodne se tomu neda uprit temna atmosfera a paradni drsna hudba. Jinak samotnej pribeh se ze zacatku rozbiha docela slusne, solidni thrillerova detektivka, ale tak nak se to postupem casu zacne rozpatlavat do jednotlivejch pribehovejch linii, az to je nakonec jen takova slatanina, kde se nic moc nedeje a postrada to trochu hlavu a patu. Ale to jen do okamziku, nez si clovek uvedomi, o cem ze to vlastne je. Pak do sebe vse zapadne, zacne to davat smysl a do konce uz to zase jede na vysokym standartu. Takze jsem byl nakonec spokojenej. (22.03.2010)

Ye-Zhish Kristus z hongkongské chatrče, co není synem tesaře, ale farmaceutického magnáta, léčí dotekem jak E.T. a přitom trpí za nás, vás, mě, či tebe (vyberte si) a na jeho horké stopě vlastním svědomím přiškrcované soukromé očko Hartnett, do jehož paže se rádi zakusují avantgardní sochaři s vražednými sklony. Tolik k formou docela zajímavé první neonoirové polovině, ale jakmile se Tranovo transcendentno zlomilo do meditativní roviny obohacené o hudbu, jenž si pustíte 15 minut před tím, než skočíte pod mezinárodní rychlík, zlomil jsem nad ním hůl i já. V rámci metaforického přirovnání působivosti snímku zde čtu něco o tom, že déšť zanechá stopy v podobě zvýšeného růstu rostlin, pročistí vzduch a zbaví člověka špíny nejen fyzické, ale i psychické. Mně to spíš připadalo, že mi bez mála dvě hodiny chcalo na čerstvě udělanou trvalou a když jsem se vrátil domů, našel jsem jej kompletně zpustošený a vytopený. A když mluvím o domu, tak věřím, že zdejší profesionální filozofové mrštné mysli dobře vědí, co tím slovem Freud, jeden z náčelníků způsobujících rezonanci jejich psyché, myslel.. (23.06.2011)