Na vertikále léta

Na tenhle vietnamský snímek jsem se moc těšil, ale pak přišlo zklamání a abych děj pochopil, musil jsem si přečíst zdejší popisku. Tři sestry a bratr chystají obětinu za zesnulou matku. Ta kdysi měla jakýsi poměr s mužem ze Saigonu, po tomto tajemství pátrá jeden z manželů sester, spisovatel, který se málem v saigonském hotelu zaplete s neznámou kráskou. I druhá vdaná žena mlčky trpí manželovu nevěru, když tento muž - fotograf - zapomíná zřejmě někde své soukromé fotky, na nichž roste jeho nemanželský synek... A případ třetí sestry jako by vypadl z filmu "Cech panen kutnohorských": Jsem v jiném stavu - jak to víš? - před čtrnácti dny jsme spolu prováděli takovou věc - a kdy jsi měla měsíčky? - no, před týdnem. Tak tohle u mne bodovalo, zato jsem se až skoro do konce filmu nemohl vyznat v postavách a jejich jménech, taky jsem nepochopil, zda ta třetí sestra byla totožná se sestrou toho bratra, kteří spolu bydleli. Prostě tyhle Asiatky jsou si strašně podobné... Tak jen dva bodíky, no... Hezká hudba a vietnamské písně... (01.08.2014)

Lyrický, pocitový ... a snad i trochu ospalý příběh, který nic podstatného neřeší - jen se zastavil někde na vertikále života. Snadno podlehnete iluzi, že díky harmonii svých podmanivých obrazů dokáže ovládat i čas - ale nakonec přijde chvíle, která vás vrátí zpátky do reality. Přesto svou podstatou zůstává věrný vlastním rituálům i vlastním snům ... čarovný jako letní déšť a lehounký jako pápěří - možná až v závěru si uvědomíte, že nositeli (nebo spíš nositelkami) veskrze pozitivní dušení rovnováhy jsou tady ŽENY ... navzdory všemu, s čím se potkávají. (05.05.2014)

mashup i z komentů: Tři sestry podle Anh Hung Tran ; ženy – milenci/milenky - muži Můj oblíbený romantický film, na který se čas od času podívám na VHS. A to je to nadepsané drama. Přitom pro spoustu lidí se tam nic neděje. Mnohým v té lyrice chybí příběh. Ale je tam mnoho příběhů. Slévají se do příběhu jedné rodiny a "vytváří působivý obraz lidské duše". Dokonce naopak když si přečtu anotaci k filmu (naštěstí až po zhlédnutí), tak mě to hrozně ruší. A jiní si naopak musí přečíst popisek, aby děj "pochopili". Jako Měsíc na hladině vody – je přeci opravdový. Naopak uchopit ho znamená narušit obraz a prožitek. Autentická atmosféra, každodennost bez klišé. Pomalý a tichý film plný života a barev, žen a vody, radosti a jemnosti, samozřejmé poslušnosti a neokaté nezdolnosti. Lidé a život… jako voda... pro/měnlivá a poddajná, ale neústupná a stále plynoucí. "Veci sa neustále pohybujú a tiež sa neustále menia. My sa im musíme prispôsobiť a dúfať, že to čo robíme je správne." (07.01.2016)

Tak tahle lyrika už na mě byla moc. Poklidná atmosféra Vietnamu byla sice pěkná, ale jinak mi film vůbec nic neřekl. Možná byla chyba se na to dívat tak pozdě večer, ale nebyla jsem schopná se na to pořádně soustředit, dělalo mi velký problém rozeznat postavy a ve výsledku jsem vlastně vůbec nepochopila, co se tam stalo nebo nestalo. V polovině mě to začalo hrozně nudit. Myslím, že vůbec nejsem nějaký filmový ignorant, ale tohle na mě zkrátka dojem neudělalo. ~(1,7★)~ (Těším se na nový film "Norské dřevo", tak doufejme, že to režisér Anh Hung Tran nepojal při režírování stejně) (11.09.2010)

Je mi líto, ale ve výsledku je to jen elegantní lyrické nic. Tedy za předpokladu, že nejste poetické duše, kterým příběh nic neříká a dokážou se těšit ze ševelení větru, nivých pohledů a pomalé kamery. Přemýšlím, komu by Na vertikále léta mohlo udělat radost. Pokud jste na cizí kultury, o Vietnamu se toho stejně moc nedovíte a to, co vám film sdělí, stejně bude na hony vzdálené realitě, pokud byste náhodou zemi navštívili jako turisté a konfrontovali filmový zážitek se životy a děním běžných Vietnamců a městským ruchem. Celkový dojem: 35 %. (03.01.2015)