Smrt na Cukrovém ostrově

Už to tady bylo zmíněno, ale i mě film Smrt na Cukrovém ostrově nejvíc připomínal epizodu seriálu Třicet případů majora Zemana Rukojmí z Bella Vista. Příběh je docela nudný a celé napětí stojí především na dialozích. Samozřejmě je zde představen majitel plantáže jako ta záporná postava a západní prostředí oplývá zkorumpovanou policií a mnohými prospěcháři. Vůbec je základní dějová linka docela zmatená a nebylo snadné pro mě udržet pozornost. Za zmínku stojí snad právě jen to rádoby exotické prostředí, které ale poskytlo Bulharsko a také účast zahraničních herců, byť asi úplně neznámých. Závěrem dodám, že Rudolfa Hrušínského, který měl představovat černocha, jsem poznal až po delší době a teprve pak mi došlo, že celý ten make-up asi nebyl úplně podařený... (16.10.2023)

Sequens odposlechl od Brynycha ten blbý nápad, že v českém filmu se nemluví česky a cizí řeč se pro jistotu netitulkuje. Příběh filmu je celkem chatrný, pointa nanicovatá a celkem nechápu, proč na něco takové sháněl Sequens tolik výborných herců. Jenže jejich výkony pozvedají nudný blábol na snesitelný film. Smolík jako sobecký zbabělec, Hrušínský jako černošský policista, Štěpánek jako slizký nabob, Holý jako věčně ožralý flákač a Lohninský jako super záporák úspěšně překonávají ústřední dvojici Tomášová, Vala. (20.12.2012)

Samozřejmě, že záleží na úhlu pohledu. Já jsem ten úhel měla patrně velmi zúžený, protože mě ten film přišel strašně ubijející a tím pádem nudný. Byli dost těžké udržet bdělost a pozornost. Ano, Rudolf Hrušínský mě co by černoch docela překvapil. Musel si s maskéry pěkně užívat, když ho natírali na černo. Doufám, že to nebyl krém na boty nebo něco podobného. Domorodá hudba si mělo navodit jakousi atmosféru. Nicméně, byla pořádně šílená. Tohle poslouchat od rána do večera, tak asi zblázním. (31.05.2012)

Smrt na cukrovém ostrově je stejně politicky odporný film jako Brynychův Smyk, přes tento ideologický balast je ale vcelku podařeným dobrodružným filmem. Náhodná rozhodně nebude ani výrazná žánrová podobnost s 27. a 28. dílem seriálu 30 případů majora Zemana, na jehož námětu se rovněž podílel Jiří Svetozár Kupka. Příběh se vyvíjí pomalu, jako v 30PMZ předcházelo závěrečnému akčnímu konci poměrně dlouhé "oťukávání" všech zúčastněných. Každý ze zúčastněných věděl, kdo je čí protivník, hlavní napětí pak spočívalo v tom zda se dcera novináře Pirnera Kateřina podvolí manželovi Kadlecovi nebo odjede s kladným hrdinou Trojanem. Jelikož je toto jeden ze dvou širokoúhlých filmů Jiřího Sequense v 60. letech, tak se přímo podbízí srovnání se stylovou stránkou toho druhého - Atentátu. Délka záběru se v průměru pohybuje na 13,2 sekundy, tedy o celé dvě sekundy výše než u o tři roky mladšího Atentátu, oproti tomu se mezi různými délkami záběrů objevují mnohem delší intervaly. Dlouhé záběry pak téměř do extrémů uvádí to, co bylo na Atentátu po stylové stránce prakticky nejzajímavější - přenášení pozornosti kamery z jedné postavy na druhou. V některých případech se ale záběry díky své délce stávají téměř statickými a dynamická pohyblivost záběrů, jak je divák zná z Atentátu se vytrácí. Oproti Atentátu zde mnohem častěji Sequens využívá při snímání dialogů metodu záběrů a protizáběrů, které tak ale tvoří naprostou většinu těch nejkratších záběrů a většina dramatických záběrů je delších než tyto dialogové. Naprostým překvapením byla vysoká hloubka ostrosti u barevného filmu. Barevný materiál dříve neposkytoval takové možnosti pro kompozici obrazu hloubky, kdy jsou ostré postavy jak v detailním záběru, tak i v dáli na pozadí obrazu. A už jen třešničkou na dortu byl Rudolf Hrušínský namaskovaný jako černoch se svítivě modrýma očima. (31.03.2010)

V 60 letech, tedy v období nové vlny, vzniklo několik málo dobrodružných snímků odehrávající se někde v orientu, ale tu správnou náladu vždy kazila nutná stranická ideologie, bez které to prostě nikdy nešlo. Režisér Jiří Sequens se režijním umění, hlavně v použití širokoúhlého formátu, a hlavně politicky nesmírně hodil, takže není překvapením, že s takovýmto dobrodružným žánrem v podstatě začal on. Nepřekvapující tak není ani téma celé této dobrodružné etudy a tím jsou českoslovenští emigranti a špionáž. Celé se to odehrává na jednom místě, což je nějaký ponurý hotel s lecjakou sebrankou. Dnes nad tím kroutíme očima, ale ve své době se to bralo hodně vážně. Hlavním cílem takového příběhu je prozření a touha se vrátit do Československa. O nic jiného tu v podstatě nejde. Zahrála si v tom plejáda známých tehdejších herců, z nichž asi nejvíce překvapí František Smolík. Za pozornost, obzvlášť v době současné s platným rasovým kodexem ve filmu, stojí Rudolf Hrušínský, který ve své skromné roli, který v ději spíše vypadá jako postava do počtu, hraje přímo černocha. Scénář je zpracován plně dle stranických stanov, takže co se týče charakterů československých migrantů a některých zahraničních postav v rámci svého poblouznění a něco o kontrarozvědce, žádné překvapení se nekoná. Výjimkou je pouze žena, která je myšlenkově centrem moralizačního dění, což vlivem jejího dějového vývoje je cílené. Svým způsobem se jedná o snímek v pojetí východního stranického bloku, takže plně ideologicky propagandistický ve zneužití ve své době populárních rodokapsových dobrodružných příběhů. Pro zajímavost stojí, že stejnou dějovou šablonu Sequens použil pro dějství pod názvem ´Rukojmí z Bella Vista´ (1979), což je sestřih do podoby filmu dvou dílů ze seriálu ´30 případů majora Zemana´ (1974-79). Proto třeba ten závěrečný útěk se střelbou pronásledovatele je po obsahové stránce totožný. Jen dějově jiný. (30.04.2022)