Smrť čierneho kráľa

Podle mě nejlepší z celovečerních Hříšňáků (možná společně s Dragounem). Sequens se nebál využít pomalu končíčé staré Prahy a ukazuje tak věrohodné exteriéry prvorepublikové Prahy, že mu to věříme. Herecké výkony výborné, děj možná trochu rozvláčný, ale přesto odpustím, že v jedné scéně se objeví nefalšovaný panelák. Kdybyste ho hledali, je to těsně před smrtí černého Krále, když Kopečný (Moučka) tankuje u svého zahradního domku vodu. (07.03.2006)

Po přečtení knižní předlohy a po novém shlédnutí ubírám jednu hvězdičku a mám chuť ubrat dvě. Posuny oproti předloze jsou sice pochopitelné. Je to relativně jednoduchá povídka z níž dost dobře nelze udělat celovečerní film, na druhé straně jsou ty posuny většinou k horšímu. Mnohé z nich jsou přitom motivovány snahou po "ideologickém vyostření". Z normální továrny se stane továrna před krachem, z normálních majitelů nezodpovědní defraudanti, ze snahy zjednat spravedlnost vědomí naprosté nespravedlnosti. Svým způsobem je to trochu překvapivě jeden z nejideologičtějších filmů té doby... Škoda. Předloha je výtečná, nesmírně vtipně napsaná a má téměř čapkovský půvab, z něhož ve filmu nezbylo vůbec nic... Celkový dojem: 75% Původní komentář ponechávám níže beze změny: "Osobně si nemyslím, že by to bylo až tak natahované. Zkrátka to není normální detektivka. Prokreslení jednotlivých postaviček je téměř bezchybné, patřičně sychravé a zbytečně nenadlehčované sentimentálními klišé o idylické první republice. Komickou linku dostatečně a přitom velmi jemně a nenuceně zprostředkovává především policejní sbor v čele s radou Vacátkem, břitce pronášejícím skvěle mířené sarkastické poznámky. Scéna notně podroušených postaviček v podání Vlastimila Brodského a Josefa Kemra, vracejících se nad ránem z hospody je snad nejlepším zpracováním tohoto tématu v českém filmu vůbec. Takřka geniální jsou však i mnohá další místa, především skvostné herecké etudy Petra Čepka, o tradičně skvěle hrajícím Marvanovi nemluvě... Zcela subjektivně nejlepší ze všech čtyř celovečeráků." (01.04.2008)

Výborný celovečerní film s radou Vacátkem a ostatními pány ze čtyřky. Je zde hodně postav, přičemž každá z nich má v příběhu svoji nezastupitelnou funkci a na každé ulpívá stín podezření. Tradičně znamenitý Marvan, Bláha a Vinklář, ale též Fišer, Somr a hlavně mladý Čepek. B Nejvíc se mi líbil onen již někým zmíněný sociálně kritický podtón – firma Globus, která jde do kytek se snaží fúzí oddálit svůj konec, přičemž Berger sr. dá místo toho přednost kartám, Berger jr. se chce zařídit podle sebe a vyjukaný prokurista Hrádek si chce taky utrhnout nějaký ten ždibec... povedená partička. Na druhé straně taky neméně vydařená partička: Vycpálek, tehdejší taxikář a dacan od koní, študent "Pépi Kapsa", zelinář Kopečný či alkoholem odrovnaný bývalý koncertní mistr Franz Florián. Třídní rozdíly dobře vystiženy – jednání prokuristy vůči inkasistovi Královi, jiná volba slov Vacátka, když mluví s továrníkem či nějakým obyčejným člověkem – naštěstí ne přístup, chování podřízených vůči představeným apod. Kulisy zdevastovaných dělnických čtvrtí a všudypřítomná bída nemá od zachycení odvrácené tváře první republiky příliš daleko. Pokladník Král, zvláštní to patron, je v podání pana Brodského naprosto uvěřitelný. Scény při kterých se chystá ke svému plánu a rozmlouvá naposled s lidmi a známými, které, jak ví, už nikdy nepotká, mají až mrazivý nádech. Ten smutný pohled v očích znavených nemocí a mizerným životem, tu odevzdanost v hlase a dojem celkové sešlosti by, myslím, dovedl zahrát stejně obstojně jen málokdo. Paralela se skutečným koncem pana Brodského napadne asi každého. Liškova hudba je zde přenádherná. (07.06.2016)

Poslední celovečerní film ze série Hříšní lidé města pražského je nejsmutnější. Když zazní ten kouzelný klarinet, jsem v pasti. Mistr Liška dokázal každému filmu vtisknout tu pravou atmosféru, ať už se jednalo o cokoliv. Obsazení opět bezkonkurenční a zahrané s naprostým lidským umem, prostředí první republiky dokonalé. Hříšní lidé města pražského - ať už seriál nebo celovečerní filmy jsou nejlépe natočeným odkazem doby třicátých let minulého století - jak kriminálními případy, tak onou dobou, jak se dříve žilo. Jiří Sequens byl režisérem, který ve vyprávění prvorepublikových případů neměl konkurenci a velice rád se k jednotlivým dílům i seriálu pražské Čtyřky moc rád vracím. Takže někdy zase nashledanou pane rado Vacátko, pane Bouše, pane Brůžku a pane Mrázek (pozdravujte Kokiho). (25.01.2016)

Z těch čtyř nebo kolika celovečerních příběhů z Panoptika Jiřího Marka se mi tenhle líbí snad nejvíc. Včetně toho překvapivého závěru, v němž se z vraždy vyklube sebevražda skutečného defraudanta a nešťastného člověka Krále. V každém případě je lahůdkou podívat se na krásné herectví dnes už takřka všech zesnulých nebo těžce nemocných herců. Takové v dnešní herecké generaci nenajdeme... K tomu všemu atmosféra prvorepublikové pražské periferie s jejich figurkami a drobnými zlodějíčky, kteří nebyli chytání po vzoru FBI. A žádné výstřely, prosím... (15.12.2016)