Ballet mécanique
Obsahy(1)
Podnět ke vzniku Mechanického baletu dal americký filmový výtvarník Dudley Murphy, který chtěl ve dvacátých letech vytvořit sérii "vizuálních symfonií". Oproti tradičnímu vyprávění postavili Dudley a Léger sérii dynamických obrazů lidí i strojů, přerušovanou nesouvisejícími titulky a abstraktní animací geometrických tvarů. Přesto se v Mechanickém baletu objevují návratné motivy, z nichž nejznámější je kubistická podobizna Charlese Chaplina, která snímek uvádí, i zakončuje. Film experimentuje s celou škálou filmových postupů, které nebyly ve své době běžné (rytmické vracení téhož záběru, krouživé pohyby kamery, apod.) (Hwaelos)
(viac)Recenzie (28)
"Chyba v obraze je predmetom, chyba v pohybe scenárom." ___ Kubistický film existuje a neprekvapí, že spolutvorcom toho najznámejšieho je avantgardný maliar Fernand Léger. Ovplyvnený futurizmom s jeho eufóriou z priemyselnej modernity a fascinovaný strojovou mechanikou nemohol film zostať stranou jeho záujmu. Interes o geometrické formy u neho pochádzal už zo štúdií architektúry, no na umeleckú akadémiu ho neprijali a väčšinu svojich raných diel ovplyvnených impresionizmom neskôr zničil. Kubizmus bol následne jeho východiskovým umeleckým hnutím a toto myslenie vidieť v MECHANICKOM BALETE nielen dôrazom na geometriu, ale aj skúmaním množstva uhlov pohľadu na ten istý objekt a takmer nepretržitým využívaním časti a detailu. Je však nutné povedať, že tento dokonalý príklad "čistého filmu" (cinéma pur) bol zrejme z väčšej časti dielom Dudley Murphyho a Man Raya, Léger sa pridal až neskôr, financoval dokončenie a distribuoval film po celej Európe... ()
Velice inspirativní film! Zajímavá práce s detaily, která jistě inspirovala mnohé filmaře.. Převratné dílo, které ukázalo nové možnosti filmu. Montáž kolečko-trojúhelník je naprosto podivná a má něco do sebe! Sám to nechápu.. Velký zen - surrealistická smyslnost! V tomto snímku je více těžce pochopitelných sekvencí s hlubším smyslem.. Nuly vyjadřující nepřeberné množství.. Přitom jsou sami o sobě zcela prázdné.. Nic.. Paradox nuly.. ()
Pokud bylo smyslem filmu znepokojit, tak to se povedlo, znepokojeně se rozhodně cítím. Burácející hudba doprovázející zmechanizované obrazy, prostě mechanický balet. Moc se mi líbilo prolínání klavírní hudby se zvuky sirén. Místy jsem byla zcela uchvácena, ale bohužel snímek na mě byl příliš dlouhý. Podle mě by bohatě stačilo tak těch 10-12 minut. ()
Abych řekl upřímně, mne nenarativní filmy vůbec, ale vůbec nesedí :)) ()
"Ve filmu Le Ballet Mécanique jde především o vytváření čistě filmového pohybu, a to nejen rychlou montáží (mnohdy jen jedno- nebo dvouokénkových záběrů), ale i narušováním vnitrozáběrové kontinuity (vystřižení několika políček uvnitř záběru), případně i opakováním záběrů ve formě smyček (pradlena vystupující po sisyfovském schodišti vzhůru) či jakýchsi variovaných leitmotivů (tvář v detailu, tvář zmnožená optickým hranolem - kaleidoskopem, tvář ve výřezu - ústa, oči, oko, ústa, ohraničená černou maskou atp.). "Soudil jsem, že právě předmět opomíjený a málo zhodnocený je s to nahradit námět. Vycházeje z toho, přenesl jsem na promítací plátno tytéž předměty, které mi sloužily v malbě, a dal jsem jim přesně propočtený pohyb a rytmus, abych docílil hormonického celku. (...) Mechanický balet je tedy experimentem s hodnotou předmětu jako předmětu, pevného i pohyblivého. Je to dílo antiromantické." (Petrová, Eva. Fernard Léger. Praha: Orbis 1966, s. 157-158.) Celý film je rámován úvodní a závěrečnou ploškově animovanou animací s kubistickým Charliem Chaplinem, která je údajně fragmentem nedokončeného Légerova filmu z roku 1921 Charlot cubiste. (.........) Střet či srážka záběrů se v Le Ballet Mécanique stává ústředním skladebným principem, obdobně jako u Légerova současníka Sergeje M. Ejzenštejna. Ovšem zatímco Ejzenštejnovi slouží, zjednodušeně řečeno, srážka záběrů především k vyvolání nového významu, a to hlavně pojmového (který není v záběrech přítomen, ale vzniká jako výsledek této srážky), u Légera je střet záběrů (např. trojúhelníku a kruhu, klobouku a boty) zdrojem ryze filmového pohybu, který se uskutečňuje jako výsledek mechanicko-optických procesů vnímání při sledování filmu divákem. Právě toto obrácení k aktu vnímání filmu, jeho uskutečňování teprve v aktu projekce, jakož i fragmentace záběru do délky jednoho filmového políčka činí z Le Ballet Mécanique jednoho z předchůdců strukturálního filmu šedesátých let (kuzpř. Kren, Kubelka, Sharits, Breer)." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 126/127) http://www.youtube.com/watch?v=H_bboH9p1Ys ()
Tak tohle skutečně ne... Nevím, jak může někomu nesouvisející série pohyblivých strojů a usmívajících se rtů za únavně se opakující hudby připadat tak bombastická, že tomu dá více než jednu hvězdičku, ale já zjevně ten dar, najít v podobných věcech jiný smysl, než je nudná čtvrthodina, nemám... ()
Rozbor tomu dává nový rozměr. Ale bez rozboru se jedná o takové menší WTF. V hlavních rolích kruh a trojuhelník. A že podávají životní výkon. Přibližují se, vzdalují se, mění se, prolínají se. Kruh je později zastoupen kulatým kyvadlem. Do toho někdo ukradne náhrdelník v hodnotě pěti miliónů. Obrazovku zapní nuly, pár nul. Dáma se smějě. Něco se děje. Filmový kubistický obraz se blíží ke konci a já z něj nejsem moc chytrý. ()
Hranie sa s filmovou technikou ma zaujalo vzhľadom na rok vzniku, ale obsah prostá avantgarda, ktorej neprichádzam na chuť. ()