Katakurike no kófuku

Muzikály nemám rád, ale u tohole jsem padal smíchy na podlahu. Příběh povedené rodiny, která dělá co může, aby udržela byznys nad vodou. Ale mají smůlu na hosty a tak mají pořád více práce, než by chtěl, věci se čím dál více komplikují. Neuvěřitleně originální film, animované scény přecházející do skutečných, povedená hudební čísla, hlavně mě zabíjel přízvuk, a chování jistého hrdinného vojáka:) Je to ujetý, ale zasmějete se. (29.12.2008)

Přiznám se, že jsem to chtěla cca po 20 minutách vypnout. Pokud ale přistoupíte na totálně ulítlý styl, zjistíte, že je to vlastně geniální film. Proč by Takashi Miike točil jen "remake" korejského The Quiet family, když může stvořit na stejné ose něco naprosto odlišného? Ony brutální animace švankmajerovského stylu pak dokonale zapadají do celkového pojetí japonského úletu. (27.02.2010)

Divoké množství často samoúčelně navrstvených nápadů, nekonečné brutální střídání pomalu všech existujících žánrů, každou chvíli roztříštěný, skoro nikam se neposouvající děj, bizarní hrátky s krví a úchylnostmi, herecké výkony plné ujetého japonského afektu... něco mi říká, že já a Takaši Miike si spolu moc rozumět nebudeme. :o) Nezapírám, že mě nějaké ty nápady občas i pozitivně upoutaly (včetně přechodů do animovaného a loutkového filmu), nějaká ta scéna nebo prvek pobavily (třeba krátká návštěva dost komické figurky policisty v tmavomodré uniformě) a nějaké ty písničky a hudební čísla včetně závěru se mi i líbily (i když bylo dost i takových, které šly mimo mě)... jenom jako celek to na mě byla pořád tak šíleně neukočírovaná, téměř dvouhodinová zplácanina s variací na jednoduchou zápletku „jak se zbavit mrtvoly“, že jsem se tímhle bizárem prokousoval dost obtížně a příliš pozitivní dojem z tohoto Miikeho počinu nemám. Bohužel to nebyl ten typ bizáru, na kterém bych zrovna nějak ujížděl. [35%] (08.10.2023)

Musím přiznat, že tento styl černého humoru není pro mě, ačkoliv objektivně musím filmu přiznat jeho kvality, hlavně co se ztřeštěnosti nápadů týče. Ale jinak mi to žel přišlo spíš jako americké komedie s fekálním humorem, jen zde prostě ozvláštněné loutkovou animací a absurditou - a písničkami, samozřejmě, na ty bych neměl zapomenout. Vlastně ty písničky jediné mi nakonec přišly pozitivní, ale film celkově mne naladil nakonec přes veselou černohumornou notu především negativně až nihilisticky. Nevím, jestli to měl být účel. (23.08.2023)

Tohle je možné jen v Japonsku! Naprosto šíleným způsobem podaná myšlenka, že rodina má držet pohromadě. Žánrový mišmaš, který se pohybuje od černé komedie, přes rodinné drama až k muzikálu a loutkovým sekvencím, a který je plný prapodivných postav, jejichž role v příběhu je většinou....umřít! Místy jsem měla pocit, že režisér si někam odešel na oběd a herci i kameraman si dělají, co chtějí, ale překvapivě to bylo celkem ku prospěchu věci. Film vypadá starší, přestože vznikl v roce 2001 - nejen kvůli "starému" obrazu, ale taky třeba kvůli daným písním, neschopným hercům (zpěv ani tanec jim moc nejde), a jiným záměrným nepovedenostem. (27.12.2007)