カタクリ家の幸福
Obsahy(1)
Rodina Katakuri čítající rodiče, dospělého syna, dceru s dítětem a dědečka se snaží rozjet malý hotýlek v malebné krajině v okolí hory Fuji. Danou oblastí by měla v budoucnosti vést silnice, ale zatím je to prvotřídní zapadákov. Čekání na zákazníky je dlouhé a plné rodinných rozepří. S příchodem prvním hostů se rodině lepí smůla na paty ještě více, a za domem se začínají objevovat první hroby…
Film Takashi Miikeho kombinuje celou řadu žánrů, od černohumorného thrilleru, rodinného dramatu, přes horor a muzikál až po romantickou komedii, do bláznivého slepence plného bizarních postav. (Natascha)
(viac)Videá (1)
Recenzie (39)
Muzikály nemám rád, ale u tohole jsem padal smíchy na podlahu. Příběh povedené rodiny, která dělá co může, aby udržela byznys nad vodou. Ale mají smůlu na hosty a tak mají pořád více práce, než by chtěl, věci se čím dál více komplikují. Neuvěřitleně originální film, animované scény přecházející do skutečných, povedená hudební čísla, hlavně mě zabíjel přízvuk, a chování jistého hrdinného vojáka:) Je to ujetý, ale zasmějete se. ()
Musím přiznat, že tento styl černého humoru není pro mě, ačkoliv objektivně musím filmu přiznat jeho kvality, hlavně co se ztřeštěnosti nápadů týče. Ale jinak mi to žel přišlo spíš jako americké komedie s fekálním humorem, jen zde prostě ozvláštněné loutkovou animací a absurditou - a písničkami, samozřejmě, na ty bych neměl zapomenout. Vlastně ty písničky jediné mi nakonec přišly pozitivní, ale film celkově mne naladil nakonec přes veselou černohumornou notu především negativně až nihilisticky. Nevím, jestli to měl být účel. ()
Divoké množství často samoúčelně navrstvených nápadů, nekonečné brutální střídání pomalu všech existujících žánrů, každou chvíli roztříštěný, skoro nikam se neposouvající děj, bizarní hrátky s krví a úchylnostmi, herecké výkony plné ujetého japonského afektu... něco mi říká, že já a Takaši Miike si spolu moc rozumět nebudeme. :o) Nezapírám, že mě nějaké ty nápady občas i pozitivně upoutaly (včetně přechodů do animovaného a loutkového filmu), nějaká ta scéna nebo prvek pobavily (třeba krátká návštěva dost komické figurky policisty v tmavomodré uniformě) a nějaké ty písničky a hudební čísla včetně závěru se mi i líbily (i když bylo dost i takových, které šly mimo mě)... jenom jako celek to na mě byla pořád tak šíleně neukočírovaná, téměř dvouhodinová zplácanina s variací na jednoduchou zápletku „jak se zbavit mrtvoly“, že jsem se tímhle bizárem prokousoval dost obtížně a příliš pozitivní dojem z tohoto Miikeho počinu nemám. Bohužel to nebyl ten typ bizáru, na kterém bych zrovna nějak ujížděl. [35%] ()
Jeden z nejšílenějších a zároveň nejúžasnějších filmů vůbec a je jasné, že něco takového by za hranicemi Japonska nemohlo vzniknout. Pokud budete očekávat příběh k zamyšlení a dokonalé zpracování (schválně je nedokonalé, proto svým způsobem geniální), tak můžete narazit, ale když přepnete z racionálního uvažování, pak si tuto neuvěřitelnou jízdu možná budete užívat tak, jako já. Mimochodem, můj první japonský hraný film (2008). ()
Masao Katakuri a jeho rodina maji smulu. V krasnem udoli si otevreli hotylek, ale nikdo jim tam nechodi. A kdyz uz konecne prvni navstevnik prijde, spacha na pokoji sebevrazdu. Katakuri celkem spravne usoudi ze zprava o nestastne udalosti by navstevnost rozhodne nezvysila a tak radeji mrtvolu zakope. A uz prichazeji dalsi navstevnici, ale..... Neuveritelny, dvouhodinovy muzikal Happines of Katakuris je dalsim dukazem reziserske zrucnosti, talentu a nadseni Takashi Miikeho. Opet se dockame zbesileho stridani stylu (nekolikrat dojde i na loutkovy film), zajimave prace s kamerou a maniakalniho herectvi. Muzikalova cisla zacinaji naprosto necekane a jsou opravdu uzasna, dojde i na zpivajici zombies. Skvela je cast, kdy hrdinka vyzve divaky filmu aby zpivali spolecne s herci a na obrazovce se obevi text pisne. Pro specificky okruh divaku nezapomenutelna zalezitost. ()
Galéria (67)
Fotka © Shochiku Company
Reklama