Hlad

Tenhle film jsem viděla s cca 20-ti letým zpožděním a když ho porovnám s dalšími horory (uznávám, že tenhle žánr není zrovna má parketa-takže opravuji na) když ho porovnám s tím málem, co jsem viděla nebylo to vůbec špatný. Ovšem pro takové herečky, jako je Catherine Deneuve a Susan Sarandon.. to muselo být ehm hodně velké, profesní ehm nedopatření. (22.01.2005)

Upírské horory vážně nemusím, připadají mi hloupé, jejich zápletky primitivní a působí na mě většinou dojmem nechtěné komedie. Menší naděje jsem nedávno vkládal do slavné adaptace Drakuly v režii Wernera Herzoga, ale dočkal jsem se nakonec přibližně stejného braku obohaceného akorát malebnými záběry přírody. Takže Hlad buď vůbec nebyl upírským hororem (ale jo, byl!) nebo mohu Tonyho Scotta hned po své první zkušenosti s jeho tvorbou považovat za geniálního režiséra. Tento film na mě před půlrokem zapůsobil svou atmosférou včetně neotřelého pojetí žánru jako tajuplné zjevení a teď po opakované projekci jsem se konečně odvážil k němu doplnit i hodnocení s komentářem. Pro mě je Hlad po čase další z důkazů, že v rámci každého (sub)žánru může vzniknout osobitý filmový klenot (stejně jako průměrný film nebo nepoužitelný škvár) a ano – já byl snad poprvé od počátku do konce fascinován příběhem o upířích lidech bez toho, abych se u toho cítil jako u frašky. Příběh protkaný vášní i krví, jemuž dominuje v popředí nekompromisní ženská hrdinka, rafinovaná kráska milující a zároveň do záhuby lákající, pojal režisér jako psychologické vztahové drama. Zvláštní stylizace, v níž dominovala modrá barva a komorní atmosféru velkoměstské vily krásně doplnily poetické tóny klavirní a houslové hudby, mě dokázala držet v napětí či minimálně v okouzlení... a Catherine Deneuve v nejlepších letech vskutku nelze odolati ani když projevuje upíří nebo lesbické choutky. :) [90%] (08.10.2021)

"My jsme tak dekadentní." Pro mě těžce uchopitelný film, který má tu kliku, že trvá hoďku a půl, být rozplizlej do dvou a více (jak to mívají artové filmy ve svém (zlo)zvyku), skočím buď s hlavou prostřelenou, anebo v lepším případě na klávesnici. Nečekat žádné krvežíznivé a akční upíry ve stylu 30 dní dlouhá noc, naopak, tihle Scottovi vampíři a vampírky jsou melancholičtí, vyklidnění a svojí večeři si dokáží pokaždé pořádně vychutnat. Tak jako já výkon blázna Bowieho a na nervovou soustavu hrající vážnou hudbu. (21.06.2014)

Akademicky chladný pokus o upíří baladu. 1) Spoiler. Pojetí upírské existence jako prokletí a nepřetržité utrpení je zajímavým lehce filosofujícím pohledem na některé aspekty lidské/upírské existence. Kultivovanému snímku vévodí atmosférická kombinace obrazu a hudby. 2) Manýristický charakter filmu (gotický román, lesbické prvky) ovšem nedokáže nahradit emoce. Atmosféra je více o dekadenci, než o romantismu. Hrůza a láska se předvádí jako na jevišti ochotnického divadla 3) Inu, upírka Miriam není tvor z dnešní doby, jak to mile konstatuje druhá hlavní hrdinka, doktorka Sára: She's that kind of a woman. She's... European. (20.04.2013)

Upíří erotické love story ze svérázných osmdesátek, kdy žváro bylo ještě v módě a v discoklubech řinčely skřípavé tóny synthetisátorů. Vizuály v ustavičném pološeru disponují nevšedním spojením krásy, poetiky, ponurosti a stravitelné brutality a nesestoupí ani o píď z estetického vrcholu elegance. Nedomrlý děj a absurdní závěr však vysály můj počáteční entusiasmus na pouhý průměr. (28.06.2012)