Představení

Skôr dobová anomália než niečo, čo by malo oslovovať stále nové a nové publikum. Na čom nie je samozrejme nič zlé, len ma skrátka tento druh umenia, či zábavy, alebo prekrútenej žánrovky, až tak neoslovil a nedostal sa mi úplne pod kožu. Pre niekoho, koho táto doba zaujíma a šťúra sa v jej detailoch, môže Performance predstavovať veľlmi osožný materiál pre štúdium. Napríklad aj toho, prečo sa čakalo na uvedenie celé tri roky. Tie psychedelické tripy neboli tak extrémne, ako som po niekotrých komentároch očakával, zmysel viacerých dialógov mi ale úplne unikol. Celkovo však hodnotím kladne, lepšie by to ale určite bolo pod vplyvom... (23.04.2020)

Gangster je pronásledován svými chlebodárci a schovává se v hipísáckém doupěti. Po 34 sekundách se sice objeví první kozy, ale zhruba po minutě-dvou jsem věděl, že se mi to nebude líbit. Roeg byl mimoň, který neměl jediný normální film, tady od začátku útočí chaotickým střihem, podivnými pazvuky či kamerovými záběry. Po příjezdu do domu umře i děj, přidají se mimoňské dialogy a stává se z toho úmorná psychedelická smaženice. Konec jsem nepochopil, ale ten pocit úlevy když ta pičovina skončila byl k nezaplacení. Hvězdička za krásné holky a jednu ač neznámou, tak výbornou písničku od Stonů. Mick Jagger mimochodem vypadá celý film tak sjetě, že nejspíše ani neví, že v tom "hrál". (26.11.2022)

Snímek s kultovní bizarní premisou, který je víc k uzívání než k užívání. Mick Jagger dělá bohémské podivnosti (hraje sám sebe?) - místo sexu, drog a rockenrollu fičí sex, drogy, hippies a násilí. Neuspořádanost a nekoherentnost je adekvátní, téměř dvojhodinová stopáž je ale leda tak ukolébavkou a zklamáním. (16.06.2021)

Jeden z najnabrúsenejších debutov v dejinách a esenciálna kultovka, pri ktorej je zaujímavá jej dvojsečnosť. Na jednej strane jej čepeľ odráža koniec jednej éry (60s), Jaggerova vražda tragicky parafrázuje udalosti v Altamonte. Na druhej strane prináša ducha tejto doby do britského filmu, udiera svojou odviazanou, hedonistickou formou, dáva nám okúsiť poslednú vitálnu dávku psychedelického oparu. ____ Performance môže byť dohrou Easy Ridera, posledným tripom na rozlúčku ( v prípade Roegovej tvorby prudkým úvodom do sveta hustnúcej atmosféry, experimentálnej narácie, nezabudnuteľných postáv a kamerových zázrakov), zaujímavým parterom do dvojprogramu s tvrdo deziluzívnym Two-Lane Blacktop od Monte Hellman. (09.05.2016)

Tohle představení na mě bylo příliš divoké a pocitově dost těžko uchopitelné. Na jedné straně mě uchvátilo svou úžasnou výtvarní stránku, co do kamery, střihu, ale i výjevů v podobě zakomponovaných výtvarních obrazů. Nelineární vyprávění gangsterského příběhu, především obrazem, mě zejména spočátku (a pak znovu ke konci) hodně bavilo a film má po celý čas natolik originální nádech a zároveň propracované detaily, že ač mě na chvíli rozladil, skoro vždy mě pak znovu dokázal čímsi (ať už třeba chvílemi jen atmosférou či hudbou) plně zaujmout. Na druhé straně všechno to, v co se pak film promění, čemu se věnuje a tedy ten šílený psychedelický „trip“ plný drog, násilí a bezmezného sexu ve znamení kultu hippies, který se v druhé půli rozjíždí, jde svým poselstvím velkým obloukem mimo mě. Nemohu si pomoct, ale i kdybych měl Představení vnímat jako jistou kritiku hippies kultu (skrze to, jak tragicky celý onen trip končí), mé pocity z toho silně undergroundového představení uprostřed zůstávají rozporuplné. Pro mě osobně jde o zatím nejslabší zážitek z tvorby Nicolase Roega (jehož následující filmy Cesta a Teď se nedívej mě hodně okouzlily a v komentářích jsem je vynesl až do nebes), byť Roegův cit pro osobité filmové vyprávění se samozřejmě ani zde úplně nezapře. 65% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (01.03.2021)