Pýcha a predsudok

80% ... Wrightovo zpracování jsem měla tu čest spatřit před touto adaptací BBC, takže tak docela objektivně už hodnotit nedovedu. Ovšem navzdory tomu, že scény jsou zde, ač rozvláčněji vyprávěné, prakticky identické, vůbec jsem se nenudila. Hlavní hrdinové jsou navíc obsazeni citlivě a spolu fungují na jedničku (skoro bych až řekla, že se Knightley nechala v hereckém podání Elizabeth inspirovat právě Jennifer Ehle). (01.03.2011)

Drama série z dílny BBC je v mnoha ohledech věrnější duchu předlohy i době, do níž je zasazena, než novější americká adaptace. Filmu Joa Wrighta se nemůže rovnat ve smyslu budování dramatického oblouku a především režijním vedením. Je tu poměrně dost hluchých míst, kde se děj zastaví, aby se divák mohl dosytosti vynadívat na dobové kolektivní tance nebo kostýmy. Největší kámen úrazu představuje rutinní, mechanická střihová skladba (záběr - protizáběr, zejména frontální polo/detail), což vynikne zvláště v dialozích (a dialogových scén je samozřejmě většina). Naopak největší pozitivum představuje zachování mistrných austenovských dialogů, které brilatně pracují s podtextovou ironií nebo naopak obsahovou vyprázdněností květnatých frází, což činí ze sledování mimořádně soustředěnou podívanou. (07.02.2014)

Paní Bennetová je správně šílená. Mezi Lizzie a panem Darcym to vesele vře. Bingley a Jane spolu taky jdou dobře. Je hezky vidět, kde si bral inspiraci Lizzie Bennet Diaries (potažmo i ostatní adaptace). Zejména Lizzie a pan Collins jsou si dosti podobní v obou verzích. Všichni zde ale vypadají příšerně staří, zejména George Wickham vypadá, že by mohl být otec Lizzie. Na sérii je znát, že se nepočítalo se stříbrným plátnem, od kulis po zvukový doprovod je vše na úrovni veřejnoprávní televize. Trochu jsem si u toho vzpomněl na o 10-15 let starší zpracování Shakespearových děl. Jak kvalitou, tak věrností zpracování (myšleno jako kompliment). Rozhodně je ale znát posun k lepšímu od skutečného o 15 let staršího zpracování. (08.10.2017)

Krásný ženský a vtipný rozhovory. Navrch to napsala ženská. Prostě nářez. ________ POSTAVY ________ Každá postava se 1) da od ostatnich odlisit (sprtka, krava, princezna) 2) není neni uplne cernobila (ne moc hezka, blba, duveriva) 3) tam "proste" patri (napriklad pribeh Bingley & Jane by se odstranit dal, ale divak by o dost prisel ... ). ________ ZNALOST TEHDEJSICH ZVYKU ________ jako například pravidla o vdavcích či stolování není třeba znát. Jsou tu vysvětlena "mezi reci" . Takže neznalí, jako já, nejsou pak zmateni. Bravo! (05.08.2009)

Nelze se ubránit srovnání s knihou a hollywoodským filmem. V tomto srovnání film jednoznačně propadá a vyznívá jako romantický patoz a kýč ve snu se potácejících figurín. Seriál je mnohem věrnější literární předloze, která je podotýkám naprosto nedostižná, v ději i v dialozích a co víc, navozuje obdobnou atmosféru. Onu střízlivost a uměřenost doby, emoce, které se v celé své síle sotva znatelně skrývají za, dnes bysme řekli škrobeným, jednáním postav. A přece se v těch viktoriánskách kudrlinkách nachází nádherná a překvapivě přímá mluva, jež se city nebojí projevit velmi čistým způsobem a v mezích okouzlující zdvořilosti. Ano, tehdejší doba byla upnutá, svázaná společenskými konvencemi, které byly nepřekročitelné (předmanželské styky) a dnes nepřijatelné (ženy nemohly dědit), ovšem naše doba zas působí velmi vulgárně a uvolněná je tak, že se v ní jakékoliv hodnoty zdají ztrácet. Ano, seriál a dílo jsou také o společenských poměrech, ale především o velké lásce a v tom jest jejich nadčasovost. (01.11.2015)