Karmínový príliv

Americké ponorkové eso před penzí Gene Hackman dá povel k dlouhému ponoření, protože v Rusku to začíná vřít, jenže na palubě je i přemýšlivý pacifista Denzel Washington, který celou situaci vnímá jinak. Boj o kapitánský můstek a klíč k jaderným odpalovacím systémům může začít. Ve stísněném prostoru, s minimem času na chybování. Základ příběhu docela nosný je, jenže myšlenka jde stranou hned poté, co začnou tyhle zelené mozky vytahovat bouchačky a přetahovat se o velení jak v nějaké nepodařené dětské hře. Natočené i sestříhané je to slušně, dvojice Hackman a Washington se snaží, stejně jako Scott zvládá napumpovat do některých scén napětí, ale na víc než průměrná čísla to kvůli scénáři nevidím. Možná i proto, že ponorkové filmy nejsou úplně mým šálkem. (11.06.2015)

Je ukrutně nezáviděníhodnou prací zfilmovat „ponorkový“ thriller, kdy veškerá akce pramení z nervózního čekání na neviditelná torpéda blížící se mílovými kroky ke zdánlivě nedotknutelnému kolosu. Tony Scott nicméně převedl um vymáčknout adrenalin i ze záběru na růst mechorostu a tudíž si hravě poradil i s "ponorkou". Samozřejmě by nebylo tak dobrého filmu bez nepřetržitě hrajícího superakčního Zimmerova soundtracku, Tarantinových dialogů (-„Vy jste byl první na seznamu“, -„To jsem rád pane“, -„Nebyl moc dlouhej“), plného hereckého nasazení Hackmana, Washingtona i Mortensena a Gandolfiniho a množství proslovů o válce a politice. Není to film hluboký svou myšlenkou, ale spíš ponorem. Vyznačuje se výbornou gradací od pošťuchujících dialogů k přímé konfrontaci hlavní v hlaveň. Nedoporučil bych jej akčním maniakům, jedná se spíš o takový „akční film pro odrostlejší“, což tentokrát překvapivě znamená pravý opak slov „nuda k zbláznění“. Apendix: Film, po jehož zhlédnutí jsem o Scottovi definitivně přestal přemýšlet jako o režisérovi neinvenčních akčních béček. 80% (09.04.2006)

Další hodně povedený, ale bohužel trochu podceňovaný "ponorkový" film, kterému rozhodně nechybí pořádně stísněná ponorková atmosféra, stupňované napětí vyvolané hrozbou jaderné války a výborní herci v čele s Hackmanem a Washingtonem. Hans Zimmer už poněkolikáté dokazuje, že jeho úžasná hudba pozvedla na vyšší úrověň nejeden film. Nástrojově je to hodně podobné hudbě ze Skály, kterou "hudebně udělal" o rok později. Kdo má rád filmy s podobnou tématikou, určitě by si neměl nechat ujít tohle zdařilé dílko od Tonyho Scotta, u kterého jsem se ani chvíli nenudil. Za zmínku stojí ještě 3 nominace na Oscara. (03.05.2007)

"JSME TU, ABYCHOM DEMOKRACII CHRÁNILI, NE JI PRAKTIKOVALI." Neuchvátil mě ani HON NA PONORKU, ani KRVAVÝ PŘÍLIV, ale upřednostnil bych z nich ten druhý, protože kromě svižnějšího tempa (které ale v prostředku zakolísá) stojí na ukázkově čistém a sakra dramatickém a napínavém střetu dvou kvalitně napsaných, kvalitně obsazených a kvalitně zahraných postav. (12.02.2014)

Dost jsem se u toho nasmál. Nejlepší bylo, jak se Washigton s Hackmanem pořád v ponorce přetahovali o kormidlo. A to vše nebyla parodie, ale vážně míněné drama. Režisére Tony Scotte, zkuste někdy natočit parodii. Třeba Disaster Movie XY, protože cítím, že jsi kluk, co by parodie zvládal na jedničku. 20% (22.02.2009)