Hannibal

Väčšinu pôvodnej atmosféry sa podarilo preniesť z prvej časti, príbeh je stále ten istí avšak tvári sa inak. Atmosféra je budovaná celkom precízne a postupne až sa dostane k záveru s jedením vlastného mozgu Hannibalovej obete, ktorej pod vplyvom omamných látok celkom chutí. Mňam. Pre mňa najlepšia scéna, ktorá sa mi z filmu vybaví ako prvá. (23.04.2007)

Jodie, veřejně tě chválím za projev zdravého rozumu, díky kterému ses odmítla tohohle zúčastnit. Tam, kde byla Jehňátka mrazivá, tísnivá a k nesnesení napínavá, tam je Hannibal už jen samoúčelně nechutný a i když se mi některé Scottovy filmy docela líbí, tady mám pocit, že měl při režírování asi tolik mozku, kolik ho zbylo Claricinu šéfovi poté, co u něj Clarice a Hannibal povečeřeli. A to ještě film vynechává to, co nám v plné kráse předkládá kniha, po jejímž přečtení se už nikdy nezbavíte pocitu, že Harris zešílel a vy s ním. Herci povětšinou odvádějí dobrý výkon, i když člověk tluče hlavou do sedačky a ptá se, proč se do tohohle nechali lidé jménem Hopkins, Moore, Oldman a Giannini uvrtat (a odpoví si s neslušnou stručností "prachy"), italskou renesanci můžu a asociace se jménem Pazzi je zajímavá, takže jsem si v prvních chvílích i docela medila. Tím horší byl zbytek. Ne, zdaleka to nebyl nejhorší film, co jsem měla tu smůlu vidět, ale zklamání to bylo velké. A v případě Anthonyho zklamání bolí. (06.07.2007)

Harrisovu předlohu jsem četla. A myslím, že Scottovi se podařilo vystihnout dost zvláštní styl a atmosféru knihy na výbornou. Především části z Florencie považuji za nejvydařenější z celého filmu a k postavě samotného Hannibala to prostředí neuvěřitelně sedí. Stejně tak operní pasáže či historické lokace. Navíc ta lehce bizarní brutalita druhé půlky opět vystihuje vyznění knihy. A to - prosím - Scott vůbec nezašel tak daleko, co Harris. Navíc ač Jodie Foster zaslouženě shrábla ovace za první Clarice, Julianne Moore vystihuje knižní Clarice mnohem lépe, a to i svým zjevem. A co se týče konce, tak jestli chcete vědět, jak končí kniha, zde knižní SPOILER: Masona Vergera zabije jeho lesbická sestra po tom, co mu nejprve ukradne sperma, aby mohla zplodit potomka, který by pak zdědil Vergerovo jmění. Potom zabije svého bratra Masona pomocí elektrického úhoře. Hannibal skutečně zachrání Clarice z prasečího výběhu, potom ji zdroguje a snaží se jí vymýt mozek a "vložit" jí do hlavy osobnost své mrtvé sestry Mischy. Společně s Clarice povečeří na mozku Paula Krendela, tedy jeho mozek jedí oba. Clarice vyčte Hannibalovi, že z ní chtěl udělat svou mrtvou sestru, pak se pomilují a společně utečou. Končí to tak, že je bývalý zaměstnanec věznice v Baltimooru Barney zahlédne kdesi na opeře, kde jsou jako spokojený pár. KONEC SPOILERU. To jenom tak pro ty, kteří považují děj toho filmu za absurdní. Předloha zašla mnohem dál a mně se to vlastně líbilo, rozhodně žádný Hollywoodský konec. V tomhle se ale víc přiblížil spíš pozdější seriál s Mikkelsenem. Každopádně Hannibala film mám raději než Mlčení jehňátek zkrátka proto, že je takhle "jiný." (23.03.2011)

Namlsaná "Mlčením jehňátek", thrillerem dle mého gusta, těšila jsem se na pokračování převelice. Anthony Hopkins pod taktovkou Ridleyho Scotta! Julianne Moore se holt nějak překousne (a třeba doslova:-))... Vysoké očekávání zase jednou vedlo k velkému zklamání: namísto napínavého příběhu se na mě sesypala nuda, sice atmosférická a možná i plná zajímavé filozofie + dobré psychologie, ale pořád jen roztahaná nuda s gurmánskou třešničkou na mozku ve finále. Na druhou stranu: jsem teď bohužel starší a bohudík trpělivější, možná uzrál čas podívat se po letech na "Hannibala" znovu, bez přemrštěných očekávání. Je možné, že hodnocení stoupne - nebo taky ne, ale druhou šanci film každopádně dostane. Zatím 55%. (02.11.2010)

Je nesmyslné srovnávat Hannibala s Mlčením jehňátek, neboť jsou to dva naprosto odlišné filmy. Jediná spojující indicie je hlavní osoba filmu - Hannibal Lecter. Je jasně patrné, že režii si vzal na starost vizuální mág Ridley Scott a tah to nebyl vůbec španý. Děj je o dost jednodušší a lineárnější, přičemž se tvůrci soustřeďují více na skloubení vizualizmu (úchvatná Florencie) a brilantní atmosféry (Zimmerova hudba, vynikající kamera). Úvodní syrová přestřelka tak působí v tak citlivém, záběr po záběru detailně vypiplaném filmu, jako pěst na oko. Hopkins zde těží především ze svého hlasu, než-li skutečného herectví, což opravdové fandy Lectera může trochu mrzet, oproti tomu Oldman v roli Masona je vynikající a maskéři si zase jednou vyhráli. (26.10.2003)