Blade Runner

Já už asi vím, proč mi na první shlédnutí Blade Runner moc nesedl. Jedná se totiž o vizuální orgii bez špetky emocí. Harrison Ford, jak jindy předvádí divácky stoprocentně libivé postavy, tak tady o něm skoro ani nevíte. V jeho případě se jedná o diametrálně naprosto odlišnou roli, kterou si divák nemusí oblíbit, ale perfektně zapadá do té vizuálně precizně načrtnuté budoucnosti, která mě naprosto dokonale učarovala. (09.10.2017)

Klasika žánru science-fiction. Musím říct, že napoprvé mě tenhle film vůbec nepřesvědčil (dokonce jsem při jeho sledování asi ve 3/4 filmu usnul). Ale když jsem jej viděl podruhé a pak i potřetí, už to bylo jiné kafe. Skvěle budovaná atmosféra, podpořená jedinečnou hudbou mistra zvuku Vangelise a doplněná mnoha úžasnými efekty, to vše donutí nakonec diváka k zamyšlení "kdo vlastně byl ten hodný a kdo ten zlý". (23.07.2002)

Říkala jsem si: "Nepouštěj si to. Zítra brzo vstáváš. Slyšíš, jak tě ta škola volá? Musíš se vyspat. Je devět, pokud dáš play, počítač vypneš až v jedenáct. To bude teda plnohodnotný spánek! Tak buď poslušná holčička a vypni to." Odvětila jsem svému schizofrennímu já: "Dobře," a dala jsem play. Často, když si jdu lehnout s hlavou plnou otázek, ráno se probouzím odpočatá. Čím to je? Zítra - a vím to jistojistě - budu odpočatá. Neboť mi bylo do hlavy nasazeno pár brouků. Se zavřenýma očima budu ležet v posteli a přemítat nad tím, jak podivuhodný svět jsem navštívila. Ptám se sama sebe: "Jejich svět byl takový umělý, až to vypadalo, že jediný živý tvor na planetě byl člověk. Co potom takovému člověku zbylo?" A mé druhé já bodře odpoví: "Pocity. Emoce." Pak si přejedu prsty po spáncích. "Možná proto chtěli replikanty zabít. Že i to poslední opravdové, co měli, si přivlastnily organokovové sloučeniny, když to řeknu takhle." S myšlenkou na ten tmavý a upršený svět usnu. Zvláštní. Stále nechápu, co mě nutí, dát filmu 4*. Jsem zmatená - nic necítím. Jenom neurony přenášejí impulsy. Možná proto, že mi Blade Runner daroval inspiraci. Mám námět o čem snít, přemýšlet i psát (a že to dělám setsakramentsky ráda!). Přesto; bylo to tak ponuré... (09.11.2008)

Jedna z nejneutěšenějších vizí budoucnosti, a přitom se nekoná žádný zánik civilizace, žádná epidemie, nic takového. A lidé mimo hlavní zápletku si možná ve světě Blade Runnera žijí taky celkem spokojeně...tak proč ten depresivní pocit? Je to především naprosto dokonalou atmosférou odvrácené stránky svým způsobem asimovského světa, kterou Ridley Scott načrtnul způsobem tak nehorázně megalomanským, že ve své době zkrátka neměl obdoby. Ale těžko říct jak by Blade Runner uspěl bez Vangelisova úchvatného OST... Překvapivě nejvíc na mě zapůsobil Edward James Olmos. Nehoráznost, že? Ale je to tak... Absolutně jsem nevěděl, co mám od Blade Runnera čekat...nebylo to lehké pokoukání, ale byl to silný zážitek. Duch P. K. Dicka, Williama Gibsona a jim podobných je tu. Pro někoho navždy, pro někoho nikdy. Nic mezi tím. 90% (01.06.2005)

otec a matka všech ponurých vizí industrializované budoucnosti.. s přesahem.. Scott je mistr a i když film trpí nějakými neduhy jako je např. velmi silná rozvláčnost a pomalé vývin, nakonec to má svoje opodstatnění. Tohle rozhodně nejsou Hvězdné války. A deštivý závěr je určitě v síni slávy nejkrásnějších a nejtajemnějších vyvrcholení filmu (20.06.2012)