Unesení

Za nadčasové téma a monology malé Allie Keys, (Dakoty), z kterých se mi tajil dech * V seriálu hraje dost mimozemšťanů ...(2019) (14.11.2012)

Maminka se mnou často mluvila o obloze ráda pozorovala oblaka ve dne a hvězdy v noci ale hvězdy víc. Občas jsme spolu hráli takovou hru, hru které jsme říkali Co je za oblohou, představovali jsme si temnotu nebo oslepující světlo nebo něco ještě jiného co jsme neuměli pojmenovat. To ale samozřejmě byla jen hra, za oblohou nic není, obloha prostě je a táhne se dál a dál a My pod ní hrajeme všechny své hry. *** Lidé jsou na tomhle světě osamělí z mnoha různých důvodů, u některých je to něčím v jejich povaze možná se prostě narodili příliš protivní nebo se narodili příliš křehcí. Většinu lidí ale do jejich situace přivedou okolnosti nějaké neštěstí zlomené srdce nebo nějaká jiná životní událost se kterou předem nepočítali. Lidé jsou na tomhle světě osamělí z mnoha různých důvodů, jednu věc ale vím, že ať vám kdokoli z nich poví cokoli, nikdo nechce být sám.*** Někteří lidé se vzdají veškeré naděje na to, že se v jejich životě někdy něco změní, žijí prostě dál den ze dne a kdyby se něco mělo přihodit a jejich život změnit nejspíš by si toho ani nevšimli snad jen s výjimkou takového toho divného pocit v žaludku. Maminka a já jsem mu říkali, cestovní protože jsme se tak cítili pokaždé když jsme věděli že pojedeme někam daleko nebo někam kde jsme ještě nikdy nebyli.*** Každý ví že se nesmí dívat do Slunce, matka vám to řekne, když jste ještě malé děcko Nedívej se do Slunce, nebo oslepneš! Občas se ale stane že něčemu chcete tak zoufale přijít na kloub, že riskujete oslepnutí jen abyste koutkem oka zahlédli to tajemství.*** (03.07.2019)

Když jste malé děcko netoužíte po ničem jiném než aby pohádky které vám maminka čte byly pravdivé. Myslíte, že můžete zalézt do světa který je v každé knize a žít v obrázcích na každé stránce. Přitom se ale v hloubi duše uvědomujete že něco takového se nikdy nemůže stát a právě díky vědomí že kouzla nejsou doopravdy kolem vás, že jsou někde za vedlejším kopcem nebo třeba v příští pohádce se v noci cítíte tak bezpečně ve své postýlce a jistě byste nechtěli aby tomu bylo jinak.------Jsou chvíle kdy se zdá, že má celý svět strach, kdy strach je něčím s čím musíte žít den po dni.Když lidé dostanou strach tak dělají spoustu nejrůznějších věcí, bojují nebo utečou, zničí to čeho se bojí, nebo se od toho snaží dostat co nejdál. Změní to v něco po čem můžou střílet dětskými pistolkami.-------Vánoce jsou plné Naděje, děti doufají že dostanou nové hračky. Když jste starší jsou hračky větší ale naděje zůstává stejná. Někteří lidé snad doufají v pokoji na Zemi či třeba v lepší zítřek, ať už si ho představují jakkoliv. Většina však stále chce něco barevného lesklého a nového.----------- Proč lidé tak zoufale touží po tom aby nebyli sami? Proč nacházíme větší útěchu v pomyšlení že nás někdo sleduje, než kdybychom věděli že nás nesleduje vůbec nikdo? A proč bychom vlastně díky tomu měli být méně sami? Koneckonců, kdyby tam nahoře někdo byl nebyli bychom my všichni společně stále sami?------------Když jste malý myslíte si že víte všechno, ale to poslední o co doopravdy stojíte je vědět příliš mnoho. Ve skutečnosti chcete aby se dospělí postarali o to že bude svět bezpečným místem kde se sny mohou vyplnit a sliby se nikdy neporušují a když jste malý, nezdá se vám to jako nějak přehnaný požadavek.------- Lidé věří tomu, čemu chtějí věřit.Nacházejí smysl tam tam kde mohou a úporně se toho drží. V konečném důsledku nezáleží na tom co je trik a co je pravda. Důležité je, čemu lidé věří. (05.07.2019)

----Můj dědeček říkával mamince že by bylo nejlepší kdyby se děti nemuseli starat o nic vážnějšího než je baseball. Je v něm všechno co potřebujete znát, jsou v něm úspěchy i prohry, chvíle kdy se semknete a chvíle kdy zůstáváte sami. A má konec, ne podle stopek jako v jiných sportech ale opravdový konec a nic víc, jak říkával mamince dědeček a to by mělo každému dítěti úplně stačit.----Lidé rádi zkoumají věci které jim nahánějí strach. Prohlížejí si je a dávají jim jména, takže svatí hledají boha a vědci hledají důkazy. Ti i oni se jen snaží eliminovat tajemno eliminovat strach. ----Všichni si rádi si myslíme že nějak rozhodujeme o svých životech a velice často si dokážeme namlouvat že jsme to skutečně my, kdo je u kormidla. Pak se ale stane něco co nám připomene že svět se řídí svými vlastními pravidly a ne našimi a my že se jen vezeme----Znáte to jak v kreslených groteskách někdo skočí ze skály a nic se mu nestane, nespadne dokud se nepodívá dolů. Máma vždycky říkala že v tom je tajemství života, nikdy se nedívat dolů, není to ale jen v tom že jde jen o to že se nedíváte, jde o to že si ani neuvědomujete že jste ve vzduchu a neumíte létat. ----Svět se skládá z velkých věcí a událostí a také z malých, je ale strašně nespravedlivé že jim říkáme velké a malé. Když se totiž něco přihodí vám, když ztratíte něco nebo někoho na kom vám doopravdy záleží, nic jiného pro vás neexistuje. Svět kolem vás se klidně může hroutit ale vám je to jedno, vůbec vám na tom nezáleží.----Mám vlastní teorii proč se lidé dopouštějí tak strašných věcí.Je to stejné, jako když se děti strkají na školním dvoře, když si tento strká nebudeš ten do koho budou strkat. Když si nestvůra nebude ve stínu číhat nic co by na tebe skočilo. Je to vlastně hrozně prosté,lidé se těch strašných věcí dopouštějí, protože mají strach. ----Všichni stojíme na okraji útesu, neustále den co den. Z útesu ze kterého spadneme, v tom si vybírat nemůžeme. Vybrat si můžeme v tom, jestli budeme ječet a kopat až spadneme, nebo jestli otevřeme oči a srdce tomu co se bude dít, až začneme padat.------ (04.07.2019)

Co z nás dělá lidi? Že jsme schopni myslet, že jsme schopni cítit smutek a bolest? Možná. Že se umíme smát? Doufám. Cítíme bolest,smějeme se a známe minulost, současnost a do jisté míry i budoucnost. Možná že lidi z nás dělá to, že víme přesně tolik abychom si mysleli že víme kam jdeme.------- Vzpomínám jak mi maminka říkala, že byla v kostele jen jednou, se svou matkou o Velikonoční neděli. Když kazatel prohlásil, že Království nebeské je v ní samotné, vyděsilo ji to málem k smrti, znamenalo to, že je na všechno sama. Lidé chtějí útěchu něčí silné náruče, vzhlížejí k hlasům ve své hlavě k drogám vzhlížejí k obloze. ---------- Když jste malé děcko, necháte se unést téměř vším. Mýdlovými bublinami nebo proudem vody z hadice v něm se klene duha nad čerstvě posekaným trávníkem. Dospívání nejspíš znamená, že stále obtížněji hledáte cestu zpět do těch míst, kde vás něco může unést. Jediná příležitost kdy vídám dospělé se stejným výrazem ve tváři je tehdy, když jsou právě zamilovaní.----- (05.07.2019)

Někteří lidé celý život doufají že se stane něco co všechno změní. Hledají moc či lásku, nebo odpovědi na svoje nejzásadnější otázky, Myslím ale, že ve skutečnosti jim jde o ještě jednu šanci a o možnost vést jiný život v němž by se vymazaly všechny chyby kterých se dopustili a oni by mohli začít znovu, kdy se nic špatného ještě nestalo a kde mají všechny možnosti před sebou. ------------------ Někteří lidé věnují trávníku obrovskou péči,jako by byly proužek zelené trávicím nejdůležitějším na celém světě. Jako by mysleli že pokud bude trávník před domem zelený posekaný a krásný nebude vůbec záležet na tom co se děje uvnitř. --------------------Znáte ten pocit když si dodáváte odvahu aby jste prošli temným pokojem? Je to vzrušující protože víte, doopravdy víte že vám tam nic neublíží. Někteří lidé si své temné pokoje mohou vybrat, hledají místa kde jim strach nepronikne pod kůži, jiní ale zdaleka takové štěstí nemají.-----------------Když všechno ve vašem životě běží tak jak má, je snadné věřit že všechno má svůj důvod, je snadné mít víru. Když ale něco začne skřípat,. je hrozně těžké si tu víru udržet, je těžké ubránit se myšlenkám kdo to za tím vším stojí. ---------------------- Lidé někdy prochází životem aniž by se doopravdy zamysleli nad tím, kam mají namířeno. Dny se hromadí, oni jsou čím dál smutnější a opuštěnější a přitom vůbec nevědí proč jsou tak smutní a jak došlo k tomu, že jsou tak opuštění. A pak se něco stane potkáte někoho kdo nějak zvláštně vypadá nebo má něco zvláštního ve svém úsměvu. Zamilovat se je možná právě o tom, najít někoho, s kým si připadáte o trochu míň sami.--------------Někdy lidé dospějí do okamžiku, kdy se domnívají že našli jedinou a poslední šanci stát se někým jiným a skočí po ní.Když to nevyjde, stráví zbytek života tím že se ohlíží přes rameno zatím, co mohlo být.----------------------Dědečka jsem nikdy nepoznala, ale otec mi říkal že to byl velice statečný člověk. A při tom všem co dokázal, chci říct díky tomu všemu co dokázal, ze všeho na světě nejraději sekal trávu. Táta vyprávěl, že jednou slyšel jak se jeho otec bavil se sousedem. Soused se ptal, jak se mu daří a co pořád dělá. Dědeček odpověděl “sekám trávu a dívám se jak roste”. Sekám trávu a dívám se jak roste. “Život” řekl “je z devadesáti procent údržba”.---------------- (06.07.2019)

Je do nás každý okamžik našeho života zabudován před narozením? Pokud ano, neseme menší odpovědnost za to co děláme, nebo je do nás odpovědnost také zabudovaná? Jako když trefíte míč, stojíte a čekáte jestli přiletí, nebo se rozběhnete a necháte tomu přirozený průběh?------------------Říká se že když dospějeme jsme proti všemu co nám říkali jako dětem. Že se bouříme proti světu který pro nás rodiče tak těžce budovali a že součástí dospívání je zpřetrhání všech pout. Já ale myslím že to vůbec není ten pravý důvod, myslím že kolem sebe kopeme, když zjistíme že rodiče o světě nevědí o moc víc než mi,nemají na všechno odpověď. Bouříme se se, když zjistíme že nám odjakživa v mnohém lhali.---------------------- Máma mi jednou řekla, že když máte z něčeho strach ze všeho nejvíc si přejete nějak to zahnat. Chcete aby se váš život vrátil tam kde byl, než jste zjistili že existuje něco čeho se bojíte. Chcete postavit vysokou zeď a za ní žít svým starým životem. Jen že nic nikdy nezůstane stejné, takže to vůbec není váš starý život. Je to nový život obehnaný zdí. Nikdo se nemůže vrátit zpět k tomu jak žil dřív.---------------Nejlepším způsobem jak proniknout do neznáma je někdy dělat známé kroky, malé krůčky. Dělat obyčejné věci a vyrovnat se tak s něčím co vůbec není obyčejné. Neustále kráčíme někam do neznáma pořád, známé věci nám jen dovolují předstírat, že nevstupujeme na neznámé území. Jdete těmi drobnými podvědomými krůčky a snažíte se být upřímný. Snažíte se žít jako by se něco změnilo, ale přitom pokračovat ve vlastním životě. Jenže někdy byste chtěli aby věci byly alespoň na chvilku jako dřív.--------------- (09.07.2019)

Čím dál častěji se mi zdá že se mi to všechno vymyká z ruky rozumíš, nevidím v tom prostě smysl. Stejně jednou všechno skončí tak proč se namáhat, to jako že ráno vstanu před sebou mám zase jen večer aaa... prostě nechce se mi vůbec nic dělat. Já, já bych s tím potřeboval pomoct... Když něco hraješ a jsi v půlce, myslíš na to jak to končí? Ne, kdepak, abych se vůbec k tomu konci dostal musím se soustředit na to kde jsem... Aha…. jasný, jasný Díky ... (13.07.2019)

Váš dědeček byl nešťastný člověk, proč se tak moc snažíte být jako on?*** Když uděláte něco co nelze vzít zpět, něco čemu nerozumíte začnete se pak zoufale držet toho čemu rozumíte a snažíte se tak pro všechno najít nějaký důvod. Lidé věří že k tomu aby bylo všechno v pořádku stačí jen smysluplný důvod najít, co se ale stane když se nějaký důvod najdete a zjistíte že to není ten pravý jak v něm pak hledat nějakou útěchu či smysl. ***Za většinu konfliktů mezi lidmi může něco docela obyčejného, toužíte po něčem co má někdo jiný nebo se ten druhý bojí, že to budete chtít a raději zaútočí jako první. Lidé si vždycky myslí, že když zvítězí všechno tím skončí, všechno pak už bude v pořádku jenže všechno se změní, a to o co jste bojovali, bude zítra pouhou vzpomínkou jako všechno co už se stalo. (15.07.2019)

Když jsem byla ještě úplně malá, čítávala my matka dětské říkanky, nenáviděla jsem tu o rozbitém vajíčku z té šel vážně strach. Nikdo neví jak ho dát zase dohromady, nezvládnou to ani královi koně ani jeho muži. Nikdo nechce myslet na to že na světě existuje něco co se může tak strašně rozbít, ale samozřejmě rozbít jde všechno, proto jde asi z rozbitého vajíčka takový strach.***Někdy se stává že se vás ve zlém snu zmocní takový pocit utíkáte honí vás něco temného a velkého a vy máte chuť se zastavit a nechat tu velkou temnou věc aby vás chytila. Stane se něco špatného, na tom nemůžete nic změnit, můžete se ale otočit a dívat se dívat se svému zlém snu do tváře. (16.07.2019)

Byli tak dlouho v jednotě, že ztratili schopnost rozlišovat mezi dobrem zlem... Spojením se s pozemšťany chtějí pochopit a podstoupit víš, tedy evoluce smíšením...*** Lidé často mluví tak, jako by nejdůležitější v životě bylo vždycky vidět věci takové jaké doopravdy jsou, jenže všechno co děláme, všechno co plánujeme je vlastně lež. Zavíráme oči a předstíráme že nikdy nepřijde den kdy už nebudeme muset dělat žádné další plány. Naděje je ta největší a taky nejlepší lež. Musíme pořád dělat, jako by na tom všem záleželo, protože jinak bychom nemohli dělat vůbec nic.*** Jak nechat někoho odejít, jak pochopit že na tom není nic špatného, že se všechno mění. Jak dosáhnout aby to posílilo naši radost ze života a nezlomilo srdce. To nejtěžší čemu se kdy musíme naučit je dávat sbohem.*** Nevím co bude dál, nevím co bude se mnou, co se naučím jedno ale vím že život jeho základ je kladení otázek a ne poznávání odpovědí. Touha vědět co je za dalším kopcem je to co nás všechny drží při životě. Musíme se pořád ptát, chtít rozumět i když víme že odpovědi nikdy nenajdeme, přesto se musíme dál ptát. (18.07.2019)