Charlie a Líza (E06)

Roky letí a postavy stárnou, ale nic nového to nepřináší takže už to začíná pomalu nudit. Na konci to vypadá že už bychom měli být v konečné generaci, tak snad to zase začne mít grády. (18.06.2021)

Už to začíná být celkem nuda. Mění se jen postavy, ale děj se moc neposouvá, kam se vše bude ubíhat bylo v téhle epizodě obzvlášť jasné a většina z těch zajímavějších scén vypadala hrozně blbě - a především ta závěrečná, kde se nám konečně ukáže ta holka, co tu pronáší ta veliká moudra a zároveň zjistíme, že je jakási Aquawoman... Trochu se bojím, k čemu to celé v závěru dospěje, teďka se to celé jaksi zabrzdilo a epizody přitom stále trvají stejně dlouho... Lepší 2* (20.09.2022)

Je do nás každý okamžik našeho života zabudován před narozením? Pokud ano, neseme menší odpovědnost za to co děláme, nebo je do nás odpovědnost také zabudovaná? Jako když trefíte míč, stojíte a čekáte jestli přiletí, nebo se rozběhnete a necháte tomu přirozený průběh?------------------Říká se že když dospějeme jsme proti všemu co nám říkali jako dětem. Že se bouříme proti světu který pro nás rodiče tak těžce budovali a že součástí dospívání je zpřetrhání všech pout. Já ale myslím že to vůbec není ten pravý důvod, myslím že kolem sebe kopeme, když zjistíme že rodiče o světě nevědí o moc víc než mi,nemají na všechno odpověď. Bouříme se se, když zjistíme že nám odjakživa v mnohém lhali.---------------------- Máma mi jednou řekla, že když máte z něčeho strach ze všeho nejvíc si přejete nějak to zahnat. Chcete aby se váš život vrátil tam kde byl, než jste zjistili že existuje něco čeho se bojíte. Chcete postavit vysokou zeď a za ní žít svým starým životem. Jen že nic nikdy nezůstane stejné, takže to vůbec není váš starý život. Je to nový život obehnaný zdí. Nikdo se nemůže vrátit zpět k tomu jak žil dřív.---------------Nejlepším způsobem jak proniknout do neznáma je někdy dělat známé kroky, malé krůčky. Dělat obyčejné věci a vyrovnat se tak s něčím co vůbec není obyčejné. Neustále kráčíme někam do neznáma pořád, známé věci nám jen dovolují předstírat, že nevstupujeme na neznámé území. Jdete těmi drobnými podvědomými krůčky a snažíte se být upřímný. Snažíte se žít jako by se něco změnilo, ale přitom pokračovat ve vlastním životě. Jenže někdy byste chtěli aby věci byly alespoň na chvilku jako dřív.--------------- (09.07.2019)