Votrelec

Jeden z nejlepších sci-fi hororů všech dob a zároveň film, který tenhle žánr sám definoval. Skutečný filmový mezník. Ridley Scottovi se úžasně povedla vykreslit atmosféra klaustrofobie, odlidštěného prostředí mamutího industriálního kolosu těžařské vesmírné lodi (analogie k v kolektivním podvědomí uložených představám o podobných místech na zemi), neprodyšného vesmírného přítmí a šera, chladu oceli a neosobnosti skafandrů na bázi obdoby latexu a především setkání s něčím tak iracionálním, jako je mimozemský život, navíc ve formě nelítostného vesmírného predátora. Ona iracionální hrůza, kterou zažívali naši prehistoričtí předci při setkání s nadpozemsky silným predátorem (v naračním světě akcentovaném neznalostí jím byl téměř každý, ale jako analogii chápu existenci draka, metamorfovaného ze světa reality ze setkání s krokodýlem...), se podmanivě přenáší do archetypální reflexe současného diváka, který je paralyzován jednak už samotnou přítomností neznámého tvora, druhak i jeho nevypočitatelností a nepředvídatelností, oním přesahem přes lidskou racionalitu a rámec individuální zkušenosti. Zajímavě se tu snoubí také lidská touha po poznání a zvídavost s hrůzou z neznáma. Tohle asi museli zažívat lovci z doby neolitické, dobyvatelé conqueři v jihoamerických džunglích i první námořníci opouštějící dosud známý svět... Vetřelec je zkrátka filmový skvost a jeden z důkazů, jak minimum viditelného může vyvolat fóbii z toho, co raději není a nemůže být vidět... PS: Osobně mám navíc tento film spojený s nesmírně intenzivním percepčním zážitkem z českokrumlovského kina v hloubi 80. let, kdy v šedi normalizované kultury působil tenhle sci-fi snímek jako zjevení... (12.07.2007)

Fascinující legenda, která si více než čtyřicet let od vzniku s přehledem podává všechny filmy se sugestivní atmosférou neznámého zla. Strhující výkon Sigourney Weaver, nemožnost uhodnout, co se na posádku chystá v příštích vteřinách a k tomu potemnělost, strach a děs za pomoci minimálních triků. Neopakovatelný vrchol Ridleyho Scotta a důkaz, že i film, kde se za polovinu filmu nestane téměř nic, může být dokonale dechberoucí po celou stopáž. (21.04.2005)

Nevím, jak je to možný, ale za celý život jsem viděl akorát čtvrtýho Vetřelce. Proč, to opravdu nechápu, ale chtěl jsem to co nejrychleji napravit. Vždyť první tři díly režírovali režiséři, kteří doteď mají ve filmu v Americe hlavní slovo. Ridley Scott se ale s počátkem tohodle kultu popral fakt parádně. Nejenom, že jsem měl strach z temnoty, měl jsem taky strach ze samotnýho vetřelce, kterýho si Giger namodeloval opravdu moc hezky. On celkově má v hlavě docela zvláštní věci. Vymodelovat Vetřelce zrovna takhle by nedokázal každý, ale jemu to nedělá žádný problém. Taky díky tomu jsem z filmu byl tak vyjukanej. Vždyť já tam ty vetřelčí chapadla viděl snad v každý scéně. Sigourney si jde, kamera nahlíží na její ksicht a za zádama už vetřelec vykukuje, chapadlo se pohybuje a nejhorší je...že divák čeká a čeká a Sigourney nic neví. Já vlastně ani nevím, kde jsem se s touhle věcí ve filmu vůbec setkal. To je takovej napínák, že mít pásek u kalhot, tak okamžitě rupne a odstřelí na orbitě nějakej asteroid. (16.05.2011)

Scottovi se nedá upřít režijní zdatnost a cit pro jedinečnou děsivou atmosféru, ale po tolika letech už to nepůsobí zase tak děsivě jak před deseti, dvaceti lety. Originální scénář, skvělí herci a výtečná režie, depresivní hudba a skvělá ďábelská atmosféra. Přednost dám ovšem militantnímu Cameronovi (01.11.2003)

Člověk, který za dne a se zbraní v ruce loví tygra, má nějakou naději na úspěch. Vezmi mu světlo, pusť jej do džungle v noci, obklop ho neznámem a všechny jeho primitivní strachy se vrátí. Tygr je ve výhodě. Na rodinných sešlostech se u nás dává pravidelně k dobru, jak mě mamka málem poslala na svět předčasně právě díky projekci Vetřelce v Alfě (celá verze je podstatně bohatší a každým setkáním jiná, takže to tu nebudu rozvádět). No uznejte, lze pak takový snímek vůbec nemilovat, zvlášť když je to i po letech ten nejpůsobivější zástupce svého žánru? (10.02.2007)