Taxikár

Jednou přijde skutečnej déšť a smyje z ulice všechnu tu špínu. Špínu, hnus a strach. A taky hodně násilí. Jeden z nejstylovějších snímků, co znám, z nočních ulic New Yorku. Scorseseho pozoruhodná sonda, do duše válečného veterána, který trpí nespavostí, prožívá post-vietnamský syndrom a je pro něho čím dál těžší zařadit se zpátky do společnosti. Taxikář dýchá neopakovatelnou atmosférou, je doprovázen asi nejlepší hudební linkou slavného skladatele Bernarda Herrmanna (Psycho) a výkon (a také účes!) hlavního představitele, zde nelze nazvat jinak, než výjimečným (skvělý je i Kouzelník (Peter Boyle) s vynikajícím dabingem Jana Přeučila). Nezapomenutelný film, De Nirova ONE MAN SHOW! (18.11.2009)

Hutný film ze Scorseseho domácího hřiště, kde De Niro opět prokazuje své chameleónství a Shepherd je nedostupný anděl v jeho infernu. Dovedete si představit newyorkský taxík, kde by se na denní a noční směny střídali Paul Kersey a Travis Bickle? Ani by nezapnuli Turbo a zrovna by Vás rozstříleli. Potom by se zeptali, jestli mluvíte k nim.. (29.08.2008)

Po zásluze kultovní portrét nekonečný samoty a vykořenění ve špíně, marnosti a anonymitě velkoměsta. Krom De Nira a ústřední melodie mám hlavně rád, jak je tu nasnímaný "pekelný" 70s New York - hypnotický kombo porna a neonů. Vnitřní progress hlavní postavy nad propast je děsivý, závěr groteskně násilný a jak je TAXI DRIVER zásadně produktem své doby (dekády třesků - JFK, Vietnam, Luther King, Watergate), tak zůstává vysoce relevantní a poutavý i pro dnes. Když už jste u tehdejších hříšných ulic, nenechte si ujít o dva roky starší DEATH WISH. (10.04.2018)

Když Paula Schradera vyhodila manželka z bytu, trávil většinu svého času na ulici ve vlastním autě. A tu ho napadl skvělý nápad, představa taxikáře pomalu projíždějícího nočním městem a pozorujícího okolní špínu. Martin Scorsese po něm horečně sáhnul a natočil nízkorozpočtový film, který se navždy vepsal do filmové historie. Velkolepý symbol žlutavého taxi, které důstojně proplouvá ulicemi, jež je uprostřed všeho okolního svinstva, avšak přece je od něj svým způsobem izolováno a podle většinového názoru působí jenom jako trpně přihlížející svědek; to samé má platit i o muži, který ho řídí a který tu jenom proto, aby plnil přání svých zákazníků a rozhodně se jim nepletl do života, což však nemusí platit vždy. Postava Travise Bickleho je však jiná, pro svou osamělost a dosavadní neúspěchy v osobním životě má dost času k přemýšlení, hodnocení a odsouzení neřádstva, které je všude kolem něj pácháno. Rozhodne se a jedná. A dá nám tak nečekanou naději, že má smysl něco podniknout, že násilí nemusí plodit jen násilí, pokud ovšem zlikvidujeme pečlivě a beze zbytku všechnu dotyčnou špínu. (04.01.2005)

No, nevím, co vlastně chtěl tímto filmem režisér říci. Do (druhého) setkání Travise s Iris se ve filmu vlastně nic neděje a divák jen pozoruje znechuceného a znuděného Roberta De Nira, jak projíždí špinavým New Yorkem. Když se začne hlavní hrdina připravovat na "akci", dostane to šťávu, ale to jen do "přestřelky", tam pro mě osobně film končí, a to co následuje poté jde zcela mimo mě. Ani herectví hlavního představitele či přítomnost mladičké Jodie Foster nemění nic na faktu, že tohle je pouze průměrný film a víc jak 3* si nezaslouží. (07.01.2011)