Taxikár

Scénář: Paul Schrader .. Ulice New Yorku jsou hodně špinavé. A někdo je přece musí pročistit.. Nejen tohle zatěžuje mysl válečného veterána Travise Bickleho. Obyčejného člověka s (ne)obyčejnými problémy. Žije totiž sám v bytě, své potíže s nespavostí řeší nočním taxikařením či v porno kině a vše si zapisuje do deníku, aby udržel svoje myšlenky pohromadě. Filmařsky velmi poutavá studie člověka a okolních vlivů, které mu nevědomky udávají směr jeho cesty. Sugestivní, syrové drama o člověku, jenž se rozhodne místo pozorování okolí také něco udělat a vyřešit.. Všechny scény, byť mohou některé vypadat zbytečně, dostávají dříve či později své opodstatnění a je zde i pár takových, na které se nezapomíná. Osobně se mi nejvíce líbilo, včetně závěru, Travisovo navazování vztahu s Betsy. Tím se dostávám k postavám a jejich hereckým představitelům. Ano, je to koncert, zejména věhlasný Robert a mladičká Jodie doslova prozáří každý záběr, ale zaujmou i vedlejší postavy. Velkou zásluhu na tom má režie. Scorsese a jeho práce je výtečná a na neskutečně vysoké úrovni .. to se přitom jen zahřívá, neboť vrchol jeho kariéry teprve přijde! 90% ___ Viděno též na plátně - 46. MFF KV. (09.01.2006)

"Jsem osamělý muž." Scorseseho, Schraderova a De Nirova společná filmová psychoterapie dokáže i po letech silně znepokojit. Travis, zavřený ve svém taxíku, ve své mysli, ve svém světě s vlastními, pevně danými pravidly, postupně ztrácí kontakt s okolním světem. Proti pocitu izolovanosti nejprve bojuje snahou o začlenění mezi ostatní. Mezi ty, kteří mají ideály, zajímají se o politiku a kulturu. Marně. Znovu padá do své samoty, do pro něj ubíjející (a pro diváka hypnotizující) monotónnosti. Rozhodne se proto odhodit masku a od dívání přejít k radikálnímu činu, kterého je jako jediná postava filmu schopen (znaky psychické lability těžko skrývá Scorseseho žárlivý manžel, je ovšem zřejmé, že ten jenom kecá a ničeho víc se nezmůže). Hudba, krvavé efekty, kamera, vracející se zas a znovu k Travisovi, jehož hledisko je určující a především herecký výkon De Nira, ponořeného v roli do posledního chlupu na těle, dělají z Taxikáře film, který není jen o konkrétní době a konkrétním stavu mysli. Mne například zneklidnil tím, že jsem se s protagonistou do jisté míry dokázal ztotožnit. 85% Zajímavý komentář: Melies, Angerr, Radek99, jahol, Faidra, plagjoklas (22.07.2005)

Velmi utahané a "velmi o ničem". Na Taxi Driverovi nevidím nic výjimečného. De Niro hraje jako vždycky, skoro všechny jeho role jsou pro mne totálně zaměnitelné. Scorsesemu taky stále nemůžu přijít na chuť. Škoda, ale už jsem se s tím i docela smířil, že mě vrcholná díla těchto pánů zpravidla nechávají chladným. (09.08.2009)

Dvadsať rokov som čakal, až budem môcť jeden z najslávnejších Scorseseho filmov vidieť na plátne vo festivalovej atmosfére. Stalo sa, navyše z čerstvo reštaurovanej kópie, uvedenej samotným reštaurátorom. A nič. Taxikár je maximálne tak hodnotným svedectvom doby, miesta a nálady New Yorku 70. rokov, čo mu dodáva historický význam (podobné kvality som nedávno ocenil v Lumitovom Serpicovi). Výborná je tiež nápaditá a kreatívna kamera a temná Herrmannova hudba. Scenáristicky, v zaobchádzaní s hlavnou postavou je však snímka chladná, odmeraná, príliš skratkovitá a vo finále vyznieva až karikaturisticky absurdne. Akoby sa jednalo o dramaturgicky nezvládnutý zostrih kompaktnejšieho a epickejšieho diela. (07.07.2011)

Jeden z filmov, ktorý nebezpečne tak sála reálnosťou vykreslenia atmosféry a dokonalého zobrazenia vtedajšej situácie. Scoresesemu sa De Niro náramne vyplatil a som neuveriteľne rád, že tí dvaja sa našli. Myslím, že navzájom by mali byť tomu druhému vďační, že sa mohli po tie roky navzájom profesionálne formovať k lepšiemu. Psychológia postavy vykreslená na výbornú, vzrastajúce napätie taktiež, možno trošku vyplašený začiatok , no celkový záver a dojem to napraví. 85%. (28.12.2006)