Duchovia Inisherinu

"Už tě nemám rád. Přestaň dolejzat!" Please, be careful... V komentáři překáží irské balvany a na stezkách se povalují stesky a nespokojené SPOILERY. Na ostrově, kde málem (!) chcípl pes a nudou pochcípaly i lišky, dávající dobrou noc, tam žít nechcete. Natož dožívat. Není tam nic. Žádné památky, kanály ani labutě jako V Bruggách. Žádné láskyplné vztahy. Jen pusté rozpolíčkované pláně a tři prdele kamenných zídek, navršené ze zrzavých, tvrdohlavých balvanů, kteří nechápou definitivnost vyřčeného "Už tě nemám rád". Místo hrachu na zeď házejí prsty na domovní dveře a vůbec je nezajímá, co na to řekne jejich pes nebo jejich housle. Jsou nevzdělaní, divní a nevidí si do huby: "A bude mi jedno, jestli budeš uvnitř, nebudu to kontrolovat..." versus "Kvit bychom si byli, jen kdybys zůstal uvnitř." Divné mají i mentály, viz konvicí mlácený a otcem zneužívaný Dominic, zamilovaný úplně mimo svou intelektuální ligu. Prosťáček s krutě upřímnými hláškami. "Nechtěli byste zjistit, jestli s tím uříznutím Colm neblafuje?"  To napadlo i mě, ale neřekl jsem to nahlas, abych před manželkou nebyl za cynika. A co zvířata na Inisherinu? Taky divná. Přítulné, leč prstožravé oslice a psi s nekonzistentním chováním. Viz geniální intuice, kdy pes vzal nebezpečný prstokráječ do tlamy a tahal ho pryč, vs. lhostejnost téhož čokla, v klidu odjíždějícího na voze od páníčka v hořícím baráku! No nic. S výtkami končím a na McDonaghovu opuštěnou zídku přidávám... čtyři meditativní kameny. Taky divné. (06.01.2023)

Předpokládal jsem zajímavější, vyhrocenější vyústění, ale i tak je film skvělou studií nekonvenčních postav s nekonvenčním konfliktem v nekonvenčním, silně atmosférickém prostředí. Hravě tragikomický a nepředvídatelný, protože akci a reakci v něm určují dva nekompatibilní, životem pasivně mrhající vesničané z konce světa. První polovina je mistrně napsaná i zrežírovaná. Samotná otázka jak se problém vyřeší je v ní ale zábavnější, než její řešení v druhé půlce. Opět vynikající Colin Farrell, znovu skvělý Carter Burwell (dvorní soundtrackář bratrů Coenů) a prostředí, které je samo o sobě další významnou postavou filmu. (19.01.2023)

Zcela netradiční film o přátelství, který začíná tím, že ono přátelství z ničeho nic jednostranně končí. Z dosavadních filmů dramatika Martina McDonagha jsou The Banshees of Inisherin zatím tím nejvíc komorním a připomínajícím divadelní hru, žádnou dynamickou akci tedy rozhodně nečekejte. Střídání humoru (často velmi černého) a tíživě depresivních témat bylo vždy devízou tohoto britského scenáristy a režiséra, ale u Banshees je to tentokrát i přes sevřené pojetí opravdu horská dráha protichůdných emocí, která vás i přes četné návaly smíchu na konci totálně zdeptá. Herecké výkony všech zúčastněných jsou bravurní, zvlášť Colin Farrell si svého bezelstného a urputného irského zabedněnce neskutečně dává. [Vancouver International Film Festival 2022] (05.10.2022)

Nejméně vtipný a nejsmutnější i nejdepresivnější film Martina Mcdonagha. Irská ostrovní vesnička, všehovšudy tři domy a téma konce kamarádství dvou mužů, které vygraduje v něco víc, než by se mohlo zdát. Vynikající duo Gleeson/Farrell, nádherné prostředí a chytře napsané dialogy, vyvažují prakticky nulový děj a táhlejší tempo. (27.12.2022)

Ten film je bez konca. Hoci... ak sa naozaj budeme snažiť tak na konci skôr nájdeme podobenstvo. McDonagh možno nenatočil film, ako je V Bruggách alebo Tri billboardy, ale určite sa nejedná o nejakú zlomyseľnosť z jeho strany. Skrátka si Víly z Inisherinu vyžadujú čítať medzi riadkami. Nie sú tak zábavné, ako jeho predchádzajúce snímky, hoci humor ( aj krásny aj absurdný) tu je. Stojaci na charakteroch a na malých drámach je ten film takmer dokonalý. Vťahujúci, hypnotizujúci a v zásade neustále pohrávajúci si s divákom a jeho očakávaniami. O čo tam dopekla ide? Jedna absurdita strieda druhú, do toho príde hlúpe myslenie malých ľudí ( ďaleko od vojny a od všetkého) a túžba ( možno?) sa vymaniť z toho v čom žijú. U niektorých to ide, u niektorých nie. Väzni svojich myšlienok, ktoré sú častokrát obmedzené. Kritické? Určite áno? Smutné? Tiež. A zároveň tam zostáva akýsi pocit, ktorý mi film dlho nesprostredkoval. Akási fascinácia bizarnou jednoduchosťou. Farrell, Gleeson, Condon aj Keoghan perfektní. Takmer dokonalý zážitok. Uvidím, ako to ešte bude vo mne doznievať. (25.12.2022)