Duchovia Inisherinu

Říkám si, že přesně takhle se musí cítit každá dívka, s níž se ve vší počestnosti snažím navázat kontakt - raději by si usekla prsty a hodila mi je na práh, než aby mi soustavně odpovídala. McDonaghova novinka si opět vytírá zadek s hollywoodskými klišé a servíruje další vypečenou vztahovku o lidech odtržených od civilizačního “normálu”, která střídá vtipné a bizarní scény s tragickými ve vyváženém rytmu. Je o bezbřehé osamělosti těch lidí, kteří se pro takový život sami rozhodli, stejně jako těch, co v ní vězí nedobrovolně. O morálně čistém a naivním versus skeptickém vidění světa. A o tom, že se dřív nebo později prolnou. Žádný zvrat mě tentokrát neuzemnil a postava staré věštkyně mi přišla trochu zbytečná, ale přemýšlet o filmu nějaký čas určitě budu. Jen ještě nevím, jestli díky celkovému vyznění, nebo jen zásluhou dílčích scén a hereckých výkonů. (16.12.2022)

McDonagh ani ve svém čtvrtém filmu nemá nějaký definitivní režijní styl a stále si nedokáže odpustit ty scénáristické šrapnely, které jsou sice skoro vždycky trefné a vtipné, ale trochu znemožňují plný ponor do toho líbezného mikrosvěta. Pořád je to ale jeden z nejzajímavějších scénářů za hodně dlouhou dobu. Láska, která je zde prokazována idiotsky tvrdohlavým postavám jasně napovídá, že všechny tři (Pádraic, Colm, Dominic) vlastně utváří jeden charakter, který je dost pravděpodobně autobiografický. Navíc Banshees hodně rezonovaly na moji osobní strunu a nerdím se přiznat, že většinu filmu jsem prosmrkal v první řadě. Coužno. (29.01.2023)

Syrově něžný, úsporně přímý dramatický opus o laskavosti a osamělosti, o místě člověka mezi druhými, ať už na zapomenutém ostrově anebo v lidských dějinách, a odpovědnosti vůči nim. Doporučila bych pustit si v páru s filmem Ryanova dcera (1970), neboť z mnoha důvodů jsou to pandány a je bez pochyb, že Martin McDonagh o Davidu Leanovi jako svém mistrovském generačním předchůdci moc dobře ví a svébytně navazuje i na jeho filmařský a filosofický odkaz. *~ (23.12.2022)

Můj nejoblíbenější McDonagh, je to vůbec možný? Zápletka mě hodně chytla a bavilo mě čekat, co se stane, jak a proč. Sice si nejsem 100% jistý, že ten film chápu, jak autor zamýšlel (vůbec ústřední myšlenka, že Farrellova postava je nějak "hloupá", nedává v rámci tohohle fikčního světa moc smysl a já nevím, jestli to je záměr, nebo ne), ale to nakonec vůbec nevadí. Bavilo mě s tím filmem být, bavilo mě si ho v hlavě přebírat. (04.01.2023)

Ten typ filmu, ktorému rozumiete, prečo je kvalitný a núti vás premýšľať o dôležitých témach (a vytvorených paradoxoch v správaní ľudí), ale napriek tomu vám nesadne do nôty. Možno je to tým, že medzi týmito ľuďmi by som nechcel nielenže žiť, ale ani tú pintu piva by som nemal chuť si s nimi dať. A ak by si chcel niekto ku mne z nich sadnúť, tak by som si odsadol na terasu a zakázal im sa so mnou baviť. A určite by som im nedával ultimátum ohľadom sebamrzačenia. Naopak si viem predstaviť, že by som v tejto krásnej krajine žil, ale stránil by som sa jej obyvateľov. Dnes by ale v tej krčme aj tak boli všetci na mobile. Víly budú musieť vo mne ešte dozrieť, zatiaľ 70%. (26.01.2023)