Duchovia Inisherinu

Ostrovy kolem VB skrývají zajímavé příběhy. V literatuře mají dlouhou tradici, stejně tak ve filmu. Například Hitchcockův The Manxman podle H. Caina se odehrával na ostrově Man v irském moři, Banshees jsou situované na ten nejmenší z aranských ostrovů (tak jako Man of Aran). Události se odehrávají v roce 1923, politika je kdesi v dálce, klíčovou roli hrají frustrace, samota, odloučení, neporozumění. Rozhodně bych se nebála srovnání s posledními filmy Roberta Eggerse. #čsfdprojekce (28.01.2023)

Filmově zvěčněná irská duše 20. let 20. století. Zmar, zoufalství, samota na ostrově kousek od západního irského pobřeží a široko daleko nic jiného, než jen kameny a centrum všeho – tamní hospoda. Prostředí úchvatně smutné, herecké výkony exkluzivní ve všech ohledech, místy vzorově černé a s myšlenkami, kterým jsem občas rozuměl. (13.03.2023)

Když váš nejlepší přítel už nechce být přítel. Silně dialogová, vtipná, ale i tragická podívaná o rozpadu jednoho přátelství, komunity a člověka. Film který baví jak svým doslovným příběhem, který je plný zajímavých postav, vtipných i bolestivých situací a nepříjemných obratů v ději. Srdcem příběhu je Pádraic, který tu funguje jak nechtěné zatoulané štěně, se kterým nejde jinak než soucítit a bolí vás každá rána, kterou dostane. Do toho je to i kompozičně nádherně dané do kupy, čemuž pomáhá i nádherné Irsko. Bál jsem se že důvod konce přátelství bude banální, ale naopak je to mnohem zajímavější a neotřepanější než si dokážete představit a i díky tomu vás film bude bavit i hodiny až dny po zhlédnutí, kdy jen přemítáte nad tím vším a co to vlastně znamená. Je tu toho hodně o přátelství, sobectví, životě. různých úrovních intelektuality a dalších menších či větších tématech a to mě na tom nepřestává bavit! (01.02.2023)

Jednoduchá zápletka so surovými pasážami, no na záver ostane len pocit zo zvláštnosti a divné tušenie, že ani autor nevedel, čo chce tým povedať. Ostalo však vysvetlenie, prečo toľko Írov odišlo do Ameriky. Nebol to len hlad a Angličania, ale keď takto vyzeral život na írskom vidieku, kde si pre každú prkotinu odrežete prst, tak jediná záchrana bolo nastúpiť na parník a dúfať, že neskončí ako Titanic. (03.01.2023)

McDonagh ani ve svém čtvrtém filmu nemá nějaký definitivní režijní styl a stále si nedokáže odpustit ty scénáristické šrapnely, které jsou sice skoro vždycky trefné a vtipné, ale trochu znemožňují plný ponor do toho líbezného mikrosvěta. Pořád je to ale jeden z nejzajímavějších scénářů za hodně dlouhou dobu. Láska, která je zde prokazována idiotsky tvrdohlavým postavám jasně napovídá, že všechny tři (Pádraic, Colm, Dominic) vlastně utváří jeden charakter, který je dost pravděpodobně autobiografický. Navíc Banshees hodně rezonovaly na moji osobní strunu a nerdím se přiznat, že většinu filmu jsem prosmrkal v první řadě. Coužno. (29.01.2023)