Duchovia Inisherinu

McDonagh ani ve svém čtvrtém filmu nemá nějaký definitivní režijní styl a stále si nedokáže odpustit ty scénáristické šrapnely, které jsou sice skoro vždycky trefné a vtipné, ale trochu znemožňují plný ponor do toho líbezného mikrosvěta. Pořád je to ale jeden z nejzajímavějších scénářů za hodně dlouhou dobu. Láska, která je zde prokazována idiotsky tvrdohlavým postavám jasně napovídá, že všechny tři (Pádraic, Colm, Dominic) vlastně utváří jeden charakter, který je dost pravděpodobně autobiografický. Navíc Banshees hodně rezonovaly na moji osobní strunu a nerdím se přiznat, že většinu filmu jsem prosmrkal v první řadě. Coužno. (29.01.2023)

Když jsem si četl ještě v době premiéry zápletku filmu, říkal jsem si, co je to za nesmysl, takhle zcela bezdůvodně najednou ukončit nějakým oznamem dlouhodobé přátelství... ale o nějaký ten okamžik se mě zmocnila krátká tíživá představa, jak by asi bylo mně, kdyby se mi s někým z přátel právě takto nečekaná situace stala... no a film na mě nejen v tomhle směru silně působil. Plně mu přeji ty Zlaté glóby i další ceny, ale proč proboha v kategorii komedie? Komedii (jak obecně, tak i konkrétně komedii roku 2022/2023, o tom teprve žádná :o)) si představuji zcela jinak.. v tomhle cítím hlavně drama, místy plné smutku, tíhy, zvláštní beznaděje spjaté se záhadou a lehkou mystikou, doplněné o houstnoucí napětí a nevšední absurdní motivy (ale ne zrovna vtipně absurdní...), naštěstí také o poetičnost obrazu i hudby, s níž i duše plná žalu na chvíli pookřeje. Závěr mě naprosto odrovnal. On je to nakonec film s banálním námětem o jednom těžším období jednoho přátelství, provinění, vzteku, odpuštění, ale zpracovaný je v tak nečekaně absurdním balení, jak jsem to snad ještě nikdy neviděl, navrch s úchvatnou atmosférou samostatného vzdáleného světa, plného i nejrůznějších zvířecích(!) spoluobyvatel příbytků hlavních postav, že mi zde padala brada nad celým provedením, stejně jako u hereckých výkonů ústřední dvojice. Skrze tyhle nápady, spjatost s přírodou a scenérie bych tipoval jako zemi původu spíše Švédsko, ale Irové coby taktéž Seveřané zřejmě nebudou blízko čistě geograficky. Úžasný zážitek, ačkoliv chvíli jsem měl pocit, že ty titulní divné víly jsou tam takhle explicitně před kamerou trochu navíc. [90%] (24.09.2023)

Opět tragikomický absurdistán, i když tentokráte o poznání méně tarantinovský. McDonagh tenhle žánr zkrátka ovládá, a pokud se náhodou najde nějaký ten scénáristický nedostatek (WTF, vždyť ten film nemá konec!!!), výkony - již dříve prověřených herců s již dříve prověřenou chemií - to bez problémů jistí. Těžko vybrat nejlepší scénu, ale srdceryvné rozplakání se na voze je určitě horkým kandidátem. Edit: Podobně jako některé další filmy potřebuje i tenhle pár dnů dozrát aneb stále na něj myslím. Edit 2: Přidávám pátou hvězdu, neboť i po půl roce cítím úplně stejný smutek jako po odchodu z kina. (11.02.2023)

Filmově zvěčněná irská duše 20. let 20. století. Zmar, zoufalství, samota na ostrově kousek od západního irského pobřeží a široko daleko nic jiného, než jen kameny a centrum všeho – tamní hospoda. Prostředí úchvatně smutné, herecké výkony exkluzivní ve všech ohledech, místy vzorově černé a s myšlenkami, kterým jsem občas rozuměl. (13.03.2023)

Nejméně vtipný a nejsmutnější i nejdepresivnější film Martina Mcdonagha. Irská ostrovní vesnička, všehovšudy tři domy a téma konce kamarádství dvou mužů, které vygraduje v něco víc, než by se mohlo zdát. Vynikající duo Gleeson/Farrell, nádherné prostředí a chytře napsané dialogy, vyvažují prakticky nulový děj a táhlejší tempo. (27.12.2022)