Posledné pokušenie Krista

Kazantzakisova kniha je spíše než klasickým románem filozoficko-teologickou sumou o podstatě lidské víry v Boha, ale i náboženství jako takového. Scorsesemu muselo být jasné, že pokud nechce diváka utahat pětihodinovým kolosem, musí vyloupnout pouze přímou dějovou kostru a bude pouze na něm samotném, kolik motivu Mesiáš jako prostý člověk do filmu nacpe. Nechci být za prudiče, ale zajímalo by mě, kolik lidí, jež zde tomuto dílu pálí plnou taxu, také četlo samotnou předlohu. Na počátku každého dialogu, v každé následující scéně jsem čekal, kdy Scorsese konečně rozpoutá onu (dle tehdejších reakcí) rouhačsky-heretickou zpověď, a ono nic a přišel konec. Rozhodně za celou umírněností nevidím přehnané pámbíčkářství režisérovo, provokatér byl vždy nadčasový, ale spíše omezený prostředek filmového média, které prostě a jednoduše nedokáže zachytit myšlenku, byť snaha je velká. Proto všem, kteří nad tímto dílem jásají, to ze srdce přeju, dokonce smekám klobouk před velkým Martym za odvahu se takového projektu chopit, ale pro mě bude Kazantzakisovo dílo (jenž zabírá čestné místo v mé knihovničce) natolik zásadní, že prostě s hodnocením filmu chtě nechtě nemůžu jinak, i když je to filmařsky naprosto dokonalé! (23.05.2007)

Ve vztahu k Bohu jsem poněkud rozpolcený, pořád to nemám zcela vyjasněný. Snad proto mě literární předloha přímo nadchla. A nezklamal mě ani film s vynikajícím W. Dafoem. Jelikož nejsem tedy ortodoxní věřící, dost dobře nechápu celý křesťanský humbuk kolem knihy (kterou dal Vatikán na index) i filmu (ČT ho kdysi odvysílala, měla zakoupená práva na dvojí vysílání, leč pod tlakem ze strany církve od opakování upustila). Snová scéna, která je oním posledním pokušením, která má Kristovi otevřít oči, kdy se má rozhodnout, je právě onou zkouškou poslední. Nu, většina věřících zřejmě onu symboliku nepochopila. A ještě mě potěšil D. Bowie v malé roli.... (06.09.2010)

Scénář: Paul Schrader .. Přiznám se, že filmy s netradičním výkladem bible a křesťanství mám rád (viz Stigmata). Poslední pokušení Krista jsem viděl až po Umučení Krista a musím přiznat, že oba snímky se tak trochu doplňují, neboť to, na co Scorsesemu stačilo cca 20 minut natáhl Gibson na dvě hodiny. Tím ale nechci shodit dílo ani jednoho z pánů režisérů! Každý přispěl svým kouskem do složité mozaiky Takže pro oba 80%. (28.02.2005)

Poslední pokušení Krista představuje věrohodnou adaptaci knihy, která bourá slepé následování až podezřele jednoznačných dogmat a pohlíží na postavu Ježíše ze zcela jiného (lidského) úhlu. Ježíš tápe, Ježíš se bojí, Ježíš chybuje i pochybuje, film je to velmi přemýšlivý a obsahově hluboký, avšak zdá se mi, že někdy až trochu moc spoléhá na to, že se divák "zabaví" vlastními úvahami. Tempo je rozvolněné a 164 minut dost, jenže pro úspěšnou interpretaci a plynulost myšlenkových pochodů Ježíše není možné zrychlovat, či zkracovat, tudíž pokud divák 21. století pocítí jistou zdlouhavost, musí ji akceptovat jako nutné zlo... Scorsese odvedl na tomto náročném tématu výbornou práci (Mel Gibson jen závidí), kterou limituje jen poněkud skromnější rozpočet. 8/10 (07.11.2008)

Jako ateista jsme měl před shlédnutím filmu trochu morální rozpor. Před ním jsem viděl dva filmy zaměřené nábožensky - Umučení Krista (ten se mi nelíbil vůbec) a Život Briana (ten se mi naopak líbil velmi:)). No rozhodně jsem se do něho nutil minimálně několik měsíců. Teď vím, jak špatné rozhodnutí to bylo. Takhle na mě žádný film už dlouho nezapůsobil. Snažím si uvědomit, čím to je, že neznaboha jako jsem já může zaujmout tento typ filmu, ale nic mě nenapadá. Snad jen, že příběh je předveden opravdu vydařeně a Dafoe je na tu roli úplně geniální! Můj pohled na církev a Boha film v žádném případě nezměnil, ale ten film mě dostal a jestli tuto recenzi bude číst někdo další nevěřící - pryč s předsudky a podívat se na něj. (24.12.2010)