Kundun - Život dalajlámu

Druhá polovina filmu je naprosto famózně natočená. Skvělá hudba a ještě lepší kamera! První půlka je bohužel nudná a neděje se v podstatě vůbec nic. Tento film se dá srovnávat s Posledním Císařem. Ten je sice o něčem jiném, ale filmy mají hodně společného. Bohužel Scorsese nedokázal udělat Dalailámu tak skvělým filmem jako byl právě Poslední Císař. Proto pouze čtyři hvězdy. (19.04.2011)

(1001) Jak jsem byla na Scorseseho celkem namíchnutá, tak tohle je ten nejlepší možný způsob, jak se mohl v mých očích vykoupit. Nechce se mi film a zážitek, který mi přivodil, příliš opisovat slovy, jenom prostě musím zmínit, jak Melissa Mathison velmi smysluplně používá vyprávěcí postup začínání v dětství a následného skákání v čase. Spousta filmů to dělá a zůstane to zbytečné či nevyužité, nikoliv ovšem tady. -"They have taken away our silence." (01.12.2017)

Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! (12.04.2018)

Současný tibetský Dalajláma je pro mě persona, kterou obdivuji a chápu jako jednu z nejvlivnějších osobností minulého a současného století. A nejsem budhistka. Zajímá mě vše kolem tohoto sympatického pána a líbí se mi, jaký film o něm Martin Scorsese natočil. Líbí se mi jako celek, nenašla jsem v něm slabších míst, ale je pravda, že jsem ani chyby hledat nechtěla. :) Tibetu bych přála, aby nebyl v područí čínského draka a Dalajlámovi šťastný návrat do chrámů, které kdysi obýval. Já vím, zase jsem naivní... (24.01.2019)

Velice konzervativně natočené, ale pevně režijně vedené, s úžasnou výpravou, mnoha různými detaily, které jsou podány tak, že i bez explicitního vysvětlování, řeknou neznalému diváku o buddhismu i kultuře Tibeťanů mnohé. A vyřádil se tu i Philip Glass se svou hudbou, která je všechno, jen ne typická, a ve správných momentech umí až nepříjemně tnout do živého. "Bylo zahájeno mírové osvobození Tibetu. Příslušníci lidové armády vstoupili do této oblasti Číny na žádost tibetské menšiny. V této baště imperialismu si tibetský lid uvědomil že žije ve feudalismu pod tyranií dalajlámy. Lidová armáda postupuje na Lhasu zdravena obyvatelstvem, které vítá své osvoboditele a nadšeně se k nim přidává." Komouši jsou prostě všude stejní. (23.07.2023)