Kundun - Život dalajlámu

Nerad takhle odkazuji na cizí komentář, ale Lima to tentokráte opravdu náramně vystihl. :-) Jinak co se týče mého názoru, nemohu než chválit. Scorsese je machr, který by dokázal citlivě a poutavě natočit snad i dětství Saddama Hussaina, a soundtrack od Philipa Glasse je jednoduše fenomenální. A hlavně, film naprosto strhne a plnohodnotně odvypráví historickou etapu v rozmezí nějakých dvanácti let, aniž by výrazněji překročil dvouhodinovou stopáž - říkejte si tomu jak chcete, ale já to nazývám jako umění.. 90% (07.07.2014)

Uznávám kvality Kunduna, ale vždy pokud se Scorsese pouští na tuhle spirituální linku, tak se nikdy nepotkáme. Je tomu tak i zda a mohu tak maximálně kvitovat, že je Kundun velmi pěkně výpravně zpracovaný život poslendního Dalajlamy, se všemi specifikami Tibetu, které se k tomu váží. Život Dalajlámy také odráží historické a společenské změny úzce se dotýkající vztahu s Čínou. Přestože všichni zúčastnení jsou neherci, tak musím uznat, že by mě to ani nenapadlo. Jeden z těch slabších Scorseseho filmů, i když své kvality má a kdo chce, tak si je najde. (25.09.2020)

Meditatívne, miestami až poetické a s nádhernou hudbou a ešte krajšou prírodnou panorámou, skrátka po technickej a vizuálnej stránke hotové filmové veľdielo. Čo sa týka obsahovej stránky, tak tam je to trocha slabšie. Niežeby nebol život Dalajlámu dostatočne zaujímavý, no nechytilo ma to tak, ako som čakal. Niektoré myšlienky boli pekné, niektoré ma oslovili menej a niektoré vôbec. Možno to chcelo aj lepšiu dynamiku a výraznejšiu prácu s postavami. Preto slabší nadpriemer je v hodnotení tak akurát. 70/100 (12.06.2017)

Klidny, mirumilovny a meditativni film, ktery Martin Scorsese zvladnul velmi dobre i presto ze je v podvedomi sirsi verejnosti znam spise naprosto opacnym tipem filmu. Film je krasne nasniman v uzasne krajine a jeho vyprava je jednoduse excelentni. Film mi pripomina svym stylem podobny snimek a to sice Bertolucciho Posledniho cisare, ktery vsak vznikl o deset let drive a je nemene skvelym zachycenim politcko-nabozenskych faktu dob minulych, ktere se odehravali pro nas v naprosto odlisnem kulturne-historickem prostredi vzdaleneho vychodu. Z obou filmu cpi krasna vune dalek, ale zaroven trpka horkost nad nepochopitelnosti zvule cinskeho rezimu, ktera donutila Dalajlamu odejit ze sve vlasti do exilu, kde je do soucasnosti. Budiz tedy tento film pro mnohe poucnym a obohacujim stejne jakym je pro me. (20.12.2007)

"Vzali nám i naše ticho…" V první půli popisující dětství současného dalajlamy jsem se nechával unášet zejména vizuální opulentností, která samozřejmě staví na působivosti tibetské krajiny i úchvatných zdejších klášterech. Velkou zásluhu na tom ale má i kamera, která doslova kouzlí (viz třeba záběry, kdy dalajláma přes dalekohled hledí do krajiny). V té druhé části mi pak bylo čím dál smutněji, protože to chování komunistických Číňanů vůči místním Tibeťanům (i samotnému dalajlamovi) bylo čím dál otřesnější. Po vizuální stránce hodně silný záběr, kdy dalajlámu obklopuje rudá barva krve jeho zmasakrovaných spoluvěřících. Doslova otřesná je pak scéna ze společného setkání dalajlámy s  Mao Ce-tungem, během něhož čínský vůdce pronáší svůj soud nad tibetským náboženství, ačkoliv je vidět, jakou má dalajláma snahu o domluvu s čínskou vládou: "Náboženství je omamný jed, opium. A opium oslabuje rasu… Je jako jed otravující myšlení jednotlivce i společnosti… Tibet je náboženstvím tráven, i Vás národ je otrávený a otupělý." Jak silně tahle slova kontrastující s myšlenkami dalajlamy, když zdůrazňuje, že "Buddha je naším jediný léčitelem, ten nás osvobodí. Moudrost a soucit nás osvobodí..." (21.02.2023)