Kráľ komédie

Filmy Martina Scorseseho, které jsem zatím viděl, jsem sledoval víceméně s lhostejnou benevolencí. Líbily se mi tu víc, tu míň, ale takové to "ozajstné čaro" mezi námi doposud nepřeskočilo. Až teď. Král komedie se mi strefil do vkusu jak tématem, tak žánrem. A nejen to. Nikdy jsem sice nepochyboval o chameleonství Roberta DeNira, ale taky mě nikdy nenapadlo, že by mohl hrát postavu jako stvořenou pro Woodyho Allena. Mohl. A skvěle. Rupert Pupkin by opravdu mohl být rodným bratrem Virgilla Starkwella ze Seber prachy a zmiz nebo Raye Winklera z Darebáčků, zaměřeným na jiný cíl při zachování stejně nemotorných prostředků a neotřesitelné víry v úspěch. :o) Nejvypečenější fór filmu ale je, že obskurní vtipy toho zoufalce jsou asi tak desetkrát vtipnější než cokoli, co slyšíme z úst profesionálních komiků. Ty vždycky vidíme jen vyhřívat se v kuželu světla a opájet se ovacemi. Dobrý trik, jak zajistit psychopatovi diváckou přízeň. 100% (22.01.2007)

Pumpkin? Pipkin? Putkin? Papkin? Robert Pupkin. Muž, který chce být slavný. Komická figurka, ze které mrazí. Scorseseho první výlet do komediálního žánru končí dříve, než se ke komedii vůbec dostane. Jedině tak může na život ve stínu amerického showbusinessu hledět s nezlehčujícím satirickým odstupem a vlastně brát komedii podobně vážně jako Pupkin. Neexistence odstupu, schopnosti nahlédnout své chování zvenčí, na druhou stranu představuje Pupkinův hlavní hendikep. Je příliš pohlcen svou rolí a veškerou realitu vnímá jako televizní show, v jejímž středu pochopitelně stojí on sám. Téměř až do kriminálního dramatu, ale stále s mimořádným citem pro starý dobrý slapstick (jehož styl ocení zejména fanoušci Jerryho Lewise), je situace vyhrocena poté, co Pupkin začne do svých vzdušných zámků zatahovat také druhé. Neodhadnutelnost jeho chování tím přechází od své komediální funkce k funkci thrillerové, namísto humoru vytváří napětí. K prolnutí obojího dochází během Pupkinova královského večera – jeho komediální vystoupení je ve skutečnosti přetavením velmi traumatizujících zážitků z dětství do líbivější podoby (podobně terapeutickou úlohu plní stand-up výstupy Jakea La Motty v Zuřícím býkovi). Chtěl nám Scorsese sdělit, že na tomtéž, na skrývání vážného za frašku, stojí celý televizní průmysl? Nebo ho zaujal především příběh muže tak silně toužícího dostat se na seznam, že mu nakonec nezáleží, bude-li na něm navždy zapsán jako cvok? Muže, který se definuje skrze hvězdy a vlastní identitu tím ztrácí? Odpovědi bych hledal hlouběji pod povrchem než ve filmech, které z legrace vědu nedělají. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Djkoma, Oskar, Legas, dzej dzej (27.08.2012)

Jak jednou napsal Oscar Wilde „Somehow or another I'll be famous, and if not famous, I'll be notorious.“ A ačkoliv to samozřejmě nebylo myšleno doslovně (protože zrovna Wilde si svoji slávu zasloužil úctyhodným talentem), od dob televizní zábavy se tento postoj stal, nebál bych se říci, motem obyčejného „západního“ člověka. Čím více se pak rozšiřuje počet platforem, které jsou na reprezentaci založeny (např. facebook, instagram, atd.), tím více se stává podobná problematika „vše pro pohledy druhých“ aktuální. Nejen, že dobré věci musejí být vidět, ono musí být viděno úplně všechno. Už nezáleží takříkajíc na obsahu, ale na sledovanosti. Avšak, domnívat se, že sám předmět prezentace bude této nenasytné touze po pozornosti ušetřen, by byl na druhou stranu omyl. Protože mnoha věcem (a řekl bych, že i samotnému lidskému charakteru), prospívá spíše tiché dozrávání než velkohubá halasnost. Právě snaha o viditelnost za každou cenu devalvuje mnoho věcí, které sami o sobě nesou pozitivní konotace. Vezměte si jen ty davy tvůrců, jejichž potřebou již není tvořit, ale mnohem spíše být při tvorbě obdivován (nebo ještě lépe vůbec netvořit, ale mít pouze umělecké manýry). Jak k takovému umění, které ztratilo cele svoji původní funkci přistupovat? Nebo, abych uvedl ještě jeden příklad, taky se ve vašem okolí množí počty bojovníků za lidská práva, jejichž snaha o pomoc druhým začíná (a často i končí) u pouhého ústního projevu o jejich vlastní solidaritě? Vtipné. (06.10.2016)

Chameleon Robert De Niro tentokrát jako nesmírně otravný fanoušek, který nebere ne jako odpověď a považuje se na nedoceněného komika. Pro mě osobně jeden z nejslabších filmů dvojice De Niro & Scorsese. Asi i proto, že byl Robert "The King of Comedy" Pumpkin tak neskutečně vlezlou postavou, že mi po půl hodině začal lézt na nervy. (25.05.2009)

Výborná komedie s naprosto úžasným Robertem De Nirem v hlavní roli. V tomhle filmu si střihnul zřejmě svojí nejlepší komediální roli, on jich sice moc nehrál, ale tady přímo exceluje a totéž se dá říct i o Scorsesem, ten taky moc komedii nenatočil, ale tahle se mu opravdu povedla. král komedie rozhodně neni žádná taškařice, spíš to připomíná britský komedie, všechno to je takový nenucený a přirozený. Na tohle se fakt stojí podívat (14.01.2007)