Mafiáni

Jestliže je „Kmotr“ obrazem určité gangsterské aristokracie, tak „Mafiáni“ jsou obrazem toho, když se o stejné pozice hlásí gangsterské plebs. Bez zásad, cti a charakteru a se slovníkem, kterým byste si nevytřeli ani podlahu. Do své třídy se dostává pomocí baseballek, nožů a prostřelených hlav a stejně tak z ní většinou odchází. Tohle přirovnání však samozřejmě neplatí na filmovou kvalitu a Scorsese vás za přispění skvělých hereckých výkonů tímhle světem provede bez jediného zaváhání. Jen kdyby se mu u mě podařilo docílit alespoň trochu větší angažovanosti a zaujatosti, protože bez ní si jeho pojetí prostě plně vychutnat nedokážu. (20.04.2006)

V zásadě velmi pohodový film o partě tvrdě pracujících chlapů. Jenom z něj (a z nich) běhá mráz po zádech. Scorsese díky svému citu pro detail a práci s herci dokáže pozornost diváka udržet u nikterak přehnaně dějového filmu po celé dvě a půl hodiny. Je fascinující sledovat, s jakou nenuceností se „přelévá“ jedna scéna do další. Zřejmě to není stav, kterého chtěl režisér primárně docílit, ale mám ohromnou radost. Z ďábelského Pesciho, který se s vámi buď zasměje, nebo vás zastřelí, z dlouhých (a nikoliv manýristických) kamerových jízd, z nečekaného zapojení songů a z vnitřních monologů vícero vypravěčů, z nezbytného morálního poselství v závěru, které nám není předhazováno jako psovi kost a ze spousty dalších věcí. Jasně, mohlo to být kratší, příběhovější a méně brutální (násilí je navíc často zmírňováno nějakým rušivým elementem, ať jde o humor, hudbu nebo voice over), ale při té natěšenosti na každou další finesu, se kterou se Scorsese vytasí, mě ani nenapadlo pohlédnout na hodinky. A nerad, velmi nerad jsem po skončení opouštěl hlavní hrdiny. Ty do morku kostí prohnilé parchanty. 90% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Ajantis, Madison, Killer_The (26.08.2008)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)

Scorseseho rozmanitá tvorba pokračovala také v devadesátých letech. A znovu u toho byl Robert De Niro. Gangsterský žánr posunul mísením humoru, mužských rituálů a každodenního strachu zase k trochu dle mého „snesitelnější“ poloze. Legendární Martin Scorsese tak znovu ukázal, že patří k nejpreciznějším filmařům posledních třiceti let a opětovně prokazuje svůj jedinečný cit pro filmové vyjadřování. Svět organizovaného zločinu je v jeho podání až nezdravě přitažlivý, znovu upozorňuje na násilí a moc peněz, sedl mi protentokrát podstatně víc než třeba rozmáchlý gangsterský epos Tenkrát v Americe Sergia Leoneho, i když (a už vidím ty šklebící se grimasy) ani jiné Scorseseho gangsterské výlety mi moc radosti neudělaly (nejlépe mi tak z toho vychází třetí v řadě – Brian De Palma). Mozaika o tom, jak se newyorský gangsteřík vypracuje na mocného muže mafie, nicméně skutečně dýchá. Ďábelský Joe Pesci!! (12.11.2013)

Opět ta samá písnička. Tyhle filmy jsou ve všech případech úplně o tom samém a budou se asi točit pořád, protože to ostatní zřejmě baví, i když nechápu co je na tom tak zajímá. Hlavní hrdina se postupně prokouše z poskoka na uznávaného mafiána, je tu boj s jiným klanem, kde zabijou nějakýho hlavního člena a je z toho malér, zabíjejí se tu kamarádi - nepohodlní, jen tak, pak spadne klec atd, atd. (15.11.2018)