Mafiáni

Scorseseho veledílo o mafiánech z trochu jiného pohledu než jaký známe například z Kmotra. Tady nejde o špičku mafie, ale o prosté nádeníky, pro které je to práce jako každá jiná. Dokonalé herecké výkony či nezapomenutelné dialogy jsou jen špičkou ledovce tohoto do nejmenších detailů vybroušeného diamantu. (24.08.2007)

Kdo mě jen trošku zná, ví, že mám pro tenhle námět obrovskou slabost. Takovou slabost, že si podobné filmy vychutnávám po troškách. Nechci je všechny zhlédnout za pár týdnů a proč ? Protože prvnímu zhlédnutí se žádné jiné nevyrovná. Schovávám si je pro chvíle, jako byla tato. Chvíle, kdy si můžu i sebedelší film vychutnat bez jakéhokoli vyrušování a vše v klidu vstřebávat, ba co víc... Když s úsměvem doposlechnu poslední píseň běžící při závěrečných titulcích a uvědomím si, že několik takových zážitků mě ještě čeká - záměrně říkám několik, protože takové filmy se dneska už netočí a točit nebudou. Tehdejší doba, móda, zvyky, chování a vůbec způsob točení filmů je unikátní a to je to, co na nich miluju... K samotnému filmu snad řeknu jen tohle - obsazení jsem před projekcí neprozkoumával, a proto pro mě byla stará dobrá banda ze Sopránů opravdovou třešničkou na dortu. Už teď se nemůžu dočkat dalšího (bezpochyby) klenotu na pořadníku. Goodfellas, filmový orgasmus za 100%. (21.10.2010)

Monumentální freska. Mistrovské dílo, které nás přinutí, abychom na mafiánský svět nahlíželi z ptačí perspektivy, abychom se zbavili veškerého morálního zaujetí a přijímali předkládané pouze a jenom tak, jak je nám mistr Scorsese servíruje. Zdánlivé pedantství, puntičkářství a až patologické vyžívání se v detailech nám umožňuje jenom a jenom se kochat v dalších a dalších přívalech řečí, událostí, postav, vztahů, ale v neposlední řadě též zdánlivě podružných předmětů, což je nejlépe vidět na plných stolech a desítkách odrůd všeho možného koření, těstovin, pokrmů i nápojů. Samotný příběh je pojat spíše náčrtově a více než zběžně, že si někdo může stěžovat, že tu o nic nejde (S jedním takovým kacířem jsem film dokonce sledoval). Když si však uvědomíme, že byl film natočen podle skutečné události, musíme pouze složit hold nesmírné autentičnosti, nezaujatosti a dokonce neobvyklému druhu humoru, jež se tu prolínají a spoluutvářejí kompaktní a mistrovské dílo, kterému se všichni herci úplně podřídili, aby jim to však bylo jen ku prospěchu. Co by byl Ray Liotta bez tohoto filmu? Opravdové hvězdy jsou bezeporu Niro s Pescim, který tu vytvořil navýsost přesvědčivého, živelného gangstra, kvůli kterému su musím stále znova ptát: To že je ten trumbera ze Sám doma? Robert De Niro pak jako kdyby ve filmu trochu odpočíval s snad se i schovával, čímž právě dodal své postavě punc naprosté věrohodnosti. Jestli bych měl něco vytknout, tak snad jen, že Scorsese přeci jen poněkud zanedbal starost o Nirovo stárnutí, což je zvlášť markantní ve srovnání s jeho Zuřícím býkem. (19.12.2004)

Co se sakra stalo? Upřímně jsem se těšil, až uvidím ony hojně citované, skvělé, nedostižné Goodfellas. A ono mě to nijak zvlášť nevzalo. Vývoj postavy? Kdybych dokázal říct, co víc bych ještě chtěl, potěšilo by mě to samotného víc než nějakého zarytého uctívače, který mě bude za tyhle řeči chtít popravit. Anyway, když opominu katastrofální/ický český dabing, ve kterém hned tři vedlejší postavy mluvil tentýž člobrda, tak kromě skvělého Joea Pesciho jsem neviděl nikoho, kdo by si zasloužil moje uznání nebo sympatie. Jinak mi z většiny postav zůstal pocit typu "no tak teda nezapomínáte, a co jako?" Mnohem líp mi seděl Donnie Brasco... 60% (26.04.2006)

Protože jsem viděl Casino první, tak výtky na opakování jsou trochu nefér. I proto si Mafiáni udrží pět hvězd, i když s odřenýma ušima. Tahle gangsterka mě ale zase dostala. Nevím, jak to ten Scorsese dělá. Baví mě vypravěči, baví mě skvělí herci a baví mě to skoro tři hodiny v kuse. 4 a 1/2 hvězdy. (13.03.2010)