Kasíno

"Doma by mě za to, co dělám, dali do basy. Tady za to dostávám ocenění." Asi pětkrát jsem u Casina smazala komentář, asi popáté ho vymýšlím znovu. Ať už totiž napíšu cokoliv, mám pocit, že to nikdy nedokáže vystihnout, jaký tento film je. Ano je to příběh o moci, nedůvěře, lásce, gamblingu, násilí, penězích a obyčejném muži, který jako jeden z posledních dostal příležitost stanout v čele velkého podniku ve Vegas. Je to příběh založený na skutečném životním osudu několika lidí. Je to příběh o casinu ovládaném mafií a o veškeré nezákonné činnosti, která se odehrává v jeho zákulisí. Je to příběh narvaný extra zajímavými postavičkami, od velkého šéfa Ace s tváří Roberta De Nira, kterému i přesto, že by vás za pár ukradnutých žetonů nechal zmrzačit, prostě nemůžete nefandit, přes agresivního zabijáka Nickyho v podání Joa Pesciho až po mrchu Ginger ztvárněnou Sharon Stone. Je to vůbec jedna z nejepičtějčích gangsterek, kde tři hodiny nejsou zdaleka tak dlouhé, jak by se mohlo zdát. Je to taky mistrovské dílo Martina Scorseseho, který podle mě dokázal najít tu citlivou hranici mezi tím být znamenitím vypravěčem (jako v 70. letech) a mimořádně koukatelným, až zkomerčnělým režisérem (jak ho známe dnes). Je to krimi, je to drama, je to thriller a je to také jeden z mnoha filmů, který si můžete pustit dvacetkrát a i po jednadvacáté z něj budete uchváceni. Je to film s obrovskou koncentrací žluté barvy v záběru, která tam i s těmi věčně blikajícími nápisy, obrovskými hotely a kontrastní nekonečnou pouští, kde je podle Pesciho zahrabáno mnoho problémů, neuvěřitelně sedí. Je to příběh balancující na hraně obsáhlé fresky a silného osobního dramatu, který je podbarven výborným soundtrackem. Jednoduše řečeno, je to nejen jedna z nejlepších gangsterek, ale i jeden z nejlepších filmů vůbec. "Šéf casina a jeho žena byli zavraždění. Poldové vyslýchali Nicka. Zabásli dealera ze Scirocca, vyslýchali Nicka. Našli mrtvoly v kufru od auta, vyslýchali Nicka. Právníka, vyslýchali Nicka. A když se začali pohřešovat neplatiči dluhů, Nicky byl v každejch novinách." Hm. A stejně ani tento popis nevystihuje to, co bych chtěla o Casinu napsat. (11.12.2007)

Fakt je ten, že Scorsese tak trochu sází na jistotu. Formou i vypravěčským stylem je Casino dost podobné Mafiánům, Špinavým ulicím, ale i Zjizvené tváři, či Kmotrovi. Popisuje vzestup, vrchol a pád člověka a jeho blízkých. Ovšem nutno podotknout, že to opět Scorsese zvládl na jedničku s hvězdičkou. Přesně ten stejný strhující dobový "feeling", který vystřihl v Mafiánech, je totiž i tady. Podobně laděné (a i točené scény), podobná dobová hudba, téměř stejní herci a brutalitou se tu opět také nešetřilo. Možná není příběh tak obsáhlý a rychlý jako u Mafiánů, ale ani mi to nevadí. Scorsese opět famózně vede herecký ansámbl. De Niro, který se tentokrát chopil hlavní role, svojí postavu opět nastudoval a zahrál naprosto precizně a po právu je právě on společně s vynikající Sharon Stone nejsilnější herecký článek filmu. Pesci tak trochu oproti své nezapomenutelné kreaci z Mafiánů "ubral", ale přesto tam několik těch jeho typických výstupů opět bylo a opět bylo na co koukat. Scorsese režíruje špičkově a vyzrálost a doslova životní zkušenost srší z každého záběru kamery. Celkově je tak Casino formálně špičková a obsahově stylově natočená pecka, která neztratila a ani nikdy neztratí svůj lesk, noblesu, šarm, vyzrálost a sílu. (30.03.2004)

Nezáleží na tom, že Casino nieje tak dokonalé ako niektoré staršie majstrové kúsky. Počíta sa to, že už od prvých sekúnd vás to cele strhne, svojou atmosféou, hudbou, hereckými výkonmi, "Scorseseovsky" detailným a vypiplaným opisom sveta kasín a vzťahov ľudí, ktorí sa v ňom nachádzajú. Pohltí tak, že po skončení filmu som bol unavený tým, ako intenzívne som musel túto story preźívať :). Let's call it masterpece. (10/10) (23.06.2009)

Další precizní Scorseseho drama. Pořád to jsou ty stejné báchorky z podsvětí, pořád jsou brilantně natočené a pořád by se mohly o půl hodiny zkrátit. Ale teď, při čtvrtém shlédnutí mi ta délka už vůbec nevadila, takže neznám důvod proč nedat plný počet hvězdiček. S odstupem času opravdu mistrovská epopej, která lavíruje mezi mafiánskou freskou a strhujícím osobním dramatem. (30.03.2003)

Film, v němž se spojuje až dokumentární přístup k zmapování chodu tak organické a živé instituce, jakou je obrovské casino v Las Vegas, s bohatě vrstveným a strukturovaným dějem, při čemž musíme zatraceně dobře žhavit mozkové závity, abychom drželi krok a neztratili se v záplavě mafiánských bosů, obyčejných vrahounů a zlodějíčků, falešných hráčů, zkorumpovaných poldů a především moři obyčejných otců rodin, kterých spolyká Las Vegas i okolní, do nekonečna se táhnoucí poušť, každoročně na desetitisíce. Scorsese si vybral opravdu rázovité a přitom charakteristické postavy, které nechal střetávat mezi sebou a uvnitř nich samých. Na scénu uvedl v mafiánských filmech ne tak typickou postavu protřelého, úplně neitalského, spíše zdrženlivého, židovského podvodníka, který dokáže umně proplouvat mořem požadavků, závazků a nebezpečí, dozírat na bezchybný chod casina a spolehlivě tak plnit i vlastní kapsu. Tato postava, jediná kladná - dá-li se to tak říci - byla svěřena Robertu De Nirovi, který se s ní vypořádal dokonale a stal se vlastně celkovým průvodcem filmem a osobou, kolem které se točí úplně všechno. Jeho životní postoj je natolik vychytralý, opatrný, že by takto dokázal fungovat možná až do smrti, ale ani jemu se nepoštěstí, aby ho nepotkala ta nejstrašnější možná katastrofa, a to aby se zamiloval do bezcharakterní, protřelé podvodnice, díky níž se jeho doposud spokojená existence začne stejně jako casino hroutit. Skutečně přesvědčivá mrcha Sharon Stoneové, musí být všem odporná od začátku do konce, nejdřív svou falešností a nakonec pak neuvěřitelnou nepředvídatelností a nespolehlivostí. Postava, která je však čitelná velice dobře,a od které se můžeme nadít akoráť tak nechutné nakládačky, byla po předchozích krvavých zkušenostech z Mafiánů pochopitelně a zcela správně svěřena mistrovi živelné zuřivosti Pescimu, jenž dotvrzuje platnost nemilosrdného pravidla, že kdo mečem zachází, jím i schází. (23.12.2004)