Mys hrôzy

Kdepa, žádnej Jack Barnes s detektorem lži. To já radši De Nira v téhle roli. V roli Maxe Cadyho- doutníček, karibská košile a monumentální brýle, to je vončo. Tenhle drsnej maňas si nezadá s nikým a ničím a je určitě "módní" ikonou ve všech vězeních na světě. A Robert De Niro ho zahrál tak, že nebudete chtít spát ani s bazukou pod peřinou, jak se budete bát. Vím, že pění ód na jeho triko už jsem psal nesčetněkrát, ale já si ani po dvacátý nepomůžu. Msta, yeah baby(-čko). (25.04.2008)

Kdepak Mel, DeNiro je ten pravý "Mad Max!“ Jediné nedostatky ve Scorseseho poctivém thrilleru bych viděl v poněkud okatě studiovém konci a v přehnaně afektovaná J.Lange, která občas naruší precizní herecké výkony všech zúčastněných. Září především J.Lewis v roli nejisté lolitky, sloužící jako nástroj sladké pomsty potetovaného kriminálníka, co měl spoustu času naučit se číst. Být jejím tatínkem místo Nolteho, řešil bych to ukázkou pár fotografií ze spisu, zobrazujících Maxův láskyplný vztah k něžnému pohlaví.. Jakmile si automechanik Cady začne za jízdy prohlížet podvozek Bowdenovic vozu, vždycky si vzpomenu na parodii Cape Fear v Simpsonech (ďábelský Levák Bob). (23.03.2009)

Thriller J. Lee Thompsona z roku 1962, v ktorom sa predstavili Gregory Peck a Robert Mitchum je výbornou, aj keď nie príliš výnimočnou žánrovkou. Navyše v mnohých ohľadoch príliš zastaralou (tie nepotrebné zrýchľovačky počas akčných scén sú príšerné). Aktualizáciu si v začiatkom 90. rokov zobral do rúk veľký milovník filmovej histórie a geniálny tvorca Martin Scorsese. Jeho počin je takmer v každom ohľade lepší, než pôvodná verzia. Úctu k originálu preukázal režisér ponechaním pôvodných mrazivých hudobných motívov z pera Bernarda Herrmana a obsadením pôvodnej dvojice do vedľajších úloh. Vznikol remeselne brilantný thriller s jednou z najvďačnejších príležitostí pre Roberta De Nira. Temný, mrazivý počin síce kvôli svojej žánrovej čistote nepatrí k absolútnemu vrcholu svojho tvorcu, no aj tak ponúka vynikajúci zážitok. (07.12.2003)

Pro ty, kteří znají obě verze příběhu je hodně těžké nesrovnávat. Musím se přiznat, že malinko straním jednoznačněji vyznívající předloze, která je učebnicovým příkladem klasického thrilleru. Scorsese tímto vzorcem ne zrovna pohrdl, ale rozhodl se základní téma filmu zkomplikovat, tím, že trošku zamlží rozdíl mezi dobrem a zlem, spravedlností a šílenstvím a z nekomplikovaného thrilleru udělá thriller psychologický... Sam Bowden už není tím stoprocentním klaďasem, otcem nevinné rodiny, kterou zcela poprávu brání před iracionálně se mstícím, pološíleným zločincem Cadym. Nick Nolte má své stíny minulosti, stejně jako De Niro vás v některých pasážích téměř přesvědčí, že si vlastně svou krutou pomstu zaslouží. Pokud Scorseseho verze v něčem jednoznačně předčí klasickou předlohu je tím něčím výkon Roberta De Nira, který v úloze Maxe Cadyho starší Mitchumovo ztvárnění (také výtečné) překonává o několik koňských délek. On je tou nejsilnější zbraní filmu. Závěrečná scéna na rozbouřené řece sice zaváněla poměrně jasným symbolismem, ale přesto se mi k celému filmu jaksi nehodila, připadalo mi, jako by ho trochu shazovala... Ale to je jen můj osobní problém. 80% (24.01.2007)

Délka, obávám se, neodpovídá materiálu a scénáři. Tudíž se často opakuje předešlé, spousta věcí se říká obrazem, a poté znovu slovem, prudký nájezdy kamery ze strany čelné k postavám a časté vertikální náklony musejí falešně urychlovat příběh a přidávat mu na napětí... svým způsobem je pozoruhodný, jak tuhle ohyzdnou špeluňku Scorsese vytapetoval. Na druhou stranu totálně selhal při změně žánru v poslední půlhodince a při pochopení základních veličin dramatu: Zatímco Hitchcock hlásal „napětí a nepravděpodobnost“, Scorsese hlásá „překvapení a pravděpodobnost“, v čemž se bohužel mílí. Mys hrůzy, toť dobrotivá vzpomínka na život než život sám. Oproti Dějinám násilí nebo Strašákům řadové zboží. (17.11.2008)