Mys hrôzy

Brilantní thriller, který stojí za vidění už jen pro fenomenální herecký výkon, který zde předvádí můj oblíbenec Robert De Niro. V roli vyděděnce osudu, který se ve vězení vzdělal z negramotného prosťáčka do inteligentního samouka, který v autě poslouchá operu a sype z rukávu citáty z bible na počkání, dává De Niro vzpomenout na legendární filmové postavy, jako je Hannibal Lecter z filmu "Mčení jehňátek" z r. 19991, John Doe z filmu "Sedm" z r. 1997 či Jules Winnfield z "Pulp fiction" z r. 1994. A zapomenout nelze ani na literární postavu Edmonda Dantese z pera Alexandra Dumase (Hrabě Monte Cristo), který se ve vězení rovněž vzdělával, aby z něj po letech unikl a pomstil se prokurátorovi Villefortovi, který měl podíl na jeho nespravedlivém uvěznění (samozřejmě pro potřeby tohoto srovnání zjednodušuji, znalci Monte Crista a Mysu hrůzy nechť prominou). Přišla-li mi většina filmu jako profesionální podívaná za 4*, pak strhující závěr na lodi nutně zvedá mé hodnocení na maximum - něco takového se prostě jen tak nevidí. "Mys hrůzy" osobně řadím k filmům, jako je třeba "Chladnokrevně" z r. 1967, "Hodiny zoufalství" z r. 1955, "Funny Games USA" z r. 2007, ad. - pokaždé zde máme zazobanou spokojenou rodinku, které zdánlivě ke štěstí nic nechybí. Stačí však, aby se na scénu dostavil představitel (případně více představitelů) spodiny společnosti, psychopatický vyšinutý pošuk, a zdánlivá idylka se hroutí jak domeček z karet. Lidské charaktery se ve vypjatých situacích hroutí a na povrch vyplouvá to, co by normálně zůstalo někde skryto v rodinném nevědomí. Všechny tyto filmy jsou pro mě dokladem toho, jak je lidské štěstí křehké a vzácné, a jak může být zdánlivá materiální bezstarostnost někdy vykoupena cenou nejvyšší, vlastním svědomím/životem, pokud máte smůlu a zlomyslný prst Prozřetelnosti ukáže na vás (šance asi tak 1:10000000). "Mys hrůzy" je ruská ruleta par excellence, kde není vítězů ani poražených - někdo přežije, jiný ne, ale poraženi jsou zde všichni. (18.06.2011)

Mys hrůzy, jako jeden z remaků v kariéře velikána Martina Scorseseho je velmi dobře odvedenou prací. Jeho dvorní herec Robert De Niro si zde zkusil roli velmi nepříjemného zločince, který "terorizuje" rodinu svého bývalého obhájce. Je jako vždy fantastický, trochu slizký a vždy zajímavý. V každém okamžiku je vidět jak si De Niro svou postavu žívá a soukromé vystoupení s dcerou bývalého obhájce je malá třešnička na celém filmu. Další kvalitní výkon odvádí samozřejmě i Nick Nolte a Jessica Lange. Pro mě je obzvlášť zajímavá, svým způsobem okouzlující, Julliette lewis, která je v roli dcery obhájce velmi roztomilá a mužské fantazie s ní získávají úplně jiný náboj. Možná to trochu ubírá snímků, ale ne příliš. V době natáčení jí bylo 18náct, ale ve filmu vypadá na méně než 15náct a pochybuji, že si pánské publikum za stěžuje:). Spíše bych film hodnotil jako thriller, protože hororový moc není. S příjemnou délkou a mnoha velmi zajímavými okamžiky, nejen dějovými, ale i několika skvělými nápady kameramana nebo režiséra, jde o "povinnou četbu" každého fanouška. Ně vždy musí být remake špatný, jak je tomu v poslední době... (11.07.2008)

Že umí Scorsese vytvářet napětí, to je dávno známá věc. Horší je, že Nick Nolte a Jessica Lange si tady vybírají regulérně slabou chvíli a všechno tak stojí na bedrech soustředěného démona De Nira. Právě ve stínu jeho pomalého znervózňování nenáviděného advokáta působí závěrečná katarze na lodi klišoidně a zbytečně ukřičeně. (10.03.2007)

Mys, poslední výběžek pevné země, za ním číhá již jen hlubina hrozící vše pohltit, dál již ustoupit nelze... A před psychopatem, který je posedlý pomstou, jenž se před ničím nezastaví, ani před kamerou, kterou hned v prvních záběrech projde jak rozjetý tank, před tím, zdá se, lze jedině ustupovat... Před jeho hrůznou sečtělostí, před vyznáním, slibem a smyslem života, které si nechal vytetovat na tělo. Před jeho znalostí právního systému s níž dokáže realizovat své záměry, aniž by na něj směla dopadnout ruka zákona, před Dantovým peklem, které přináší... Robert de Niro předvádí jeden z nejcharakternějších bezcharakterů. Promlouvá chytře a vtipně, až by se jeden smál a nechal v sobě budit obdiv, nebýt toho děsu - tak pěkně se tyto dvě věci v určitých chvílích slévají do nepříjemného a přece příjemného rozporu v diváckých pocitech. Však stupňování hrůz a démoničnosti Maxe Cadyho, jež zákonitě v takovém filmu přichází, přináší nakonec i částečné odpoutání diváka, který si začne až příliš silně uvědomat, že je to jen film a říkat si: "Nevěřím, nevěřím. A vůbec, co jste říct chtěli, už řečeno bylo a teď už se nebojím, když je to jen jako." (30.06.2009)

Povedený Scorseseho thriller s opět fantastickým Robertem de Nirem. Co bych ještě vyzdvihl je hudba, protože ta je fantastická. Jedná se Martyho standardní práci, ovšem oproti jeho ostatním kouskům Cape Fear přecijen něco chybí. Možná bych malinko zkrátil délku stopáže. PS : v jednom díle Simpsonů se tomuto filmu docela vtipně věnovali...80% (03.08.2014)