Dotyk smrti

Výborný Soundtrack a šialená jazda nočným New Yorkom. Scorsese má občas vybočenie zo svojich zaužívaných koľají. Či už sa jedná o jeho filmy s náboženskou tématikou, alebo Vek Nevinnosti. Ukazuje v nich akúsi študentskú túžbu vybočiť. Spraviť niečo mimo populárny smer a využíva pri tom obrovské množstvo významov a symboliky. Bringing out the Dead je film, ktorý oproti takému Casínu už nemusím nikdy vidieť. Ale nezabudnem na neho. Či už sa jedná o vizuál. Solídného Cagea v hlavnej úlohe a určitý magický realizmus, zjavujúci sa na prapodivných a špinavých miestách New Yorku. Mesto úpadku, nihilizmu, existenčných kríz, samovrážd, prostitúcie a šialenstva. A sprievodcami sú tí, čo nás od týchto vecí zachraňujú. Veľmi krásne potvrdenie Nietzscheho pozerania do priepasti, ktorá sa zároveň pozerá na nás. Solídne 4*. (19.10.2020)

Halucinogenní, cynický drasťák z doby, kdy Nicolas Cage hrál ve skvělých filmech režisérů, kteří ho dovedli ukočírovat, a nebyl modlou příznivců bizarních podívaných. Docela se mi po té době stýská. Cage je tu totiž vážně perfektní, každý pohled do jeho vyčerpaných psích očí stojí za to a Scorseseho režie vytváří velmi zvláštní, až magickou atmosféru nočních směn, kdy otupělí saniťáci jezdí od případu k případu, snaží se (moc) nemagořit a upouštějí páru. Kdyby se sanitka hlavního hrdiny cestou setkala s taxíkem Travise Bickla, vůbec bych se tomu nedivil, protože tenhle film se odehrává v tomtéž vesmíru jako Taxikář. Jedna nezapomenutelná scéna za druhou, výborná hudba a pocit, že to celé je ne moc příjemný sen, ze kterého se vzbudíte zpocení a chvíli si musíte zvykat na realitu. (17.10.2020)

Tenhle film má jedno velké kouzlo jmenující se New York v noci. Podobnou atmosféru vykreslil Scorsese již v After Hours. Díky onomu nočnímu života jsou si oba filmy podobnější než by se na první pohled mohlo zdát. Divák by chtěl takhle žít, ale zároveň se mu to příčí. Je zde skvěle vylíčena krása i nebezpečí New Yorku zároveň. Obdiv i respekt. Jinak je příběm filmu vyprávěn skvělými filmařskými prostředky, na druhou stranu jsem až tak úplně nepochopil pointu. Tzn. Scorsese 1, scénárista 3. (10.12.2009)

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho. (01.12.2006)

To je takový dost zvláštní film, saniťák, jehož snem je, aby ho konečně vyhodili z práce a on si mohl odpočinout, všude vidí jednu dívenku, kterou nedokázal zachránit, jeho dost blázniví kolegové, kteří si ten adrenalin snad užívají, šílený kluk z ulice, kterého kdysi střelili do hlavy a on vždycky skončí v nemocnici přivázaný a křičí, že chce napít a bývalá feťačka, která bojuje sama se sebou a nesnese trápení lidí a tak je pořád odvazuje a pouští a všude okolo krev, smrt a bída. Takový vesele depresivní film. (07.07.2008)