Po úradných hodinách

Tak takhle to vypadá, když má člověk pořádnou smůlu. Paul Hackett očekával zpočátku nadějný večer, ale ten se mu postupně změnil v noční můru, díky souhře několika neuvěřitelných náhod. Scorsesemu se v tomto vyčnívajícímu dílku daří kombinovat thriller s komedií, jejíž prvky často vycházejí z absurdních situací, které Paul zažívá. Pobavil jsem se dobře a nakonec jsem Paula i trochu litoval.. :) 3,5* (20.02.2008)

Kdyby Paul nepotkal tu dívku v baru, kdyby se za ní v noci nerozjel, kdyby neztratil peníze, kdyby nepožádal servírku o laskavost, kdyby si nepůjčoval ty klíče, kdyby se nestalo dalších X náhod...tak by neprožil tu nejšílenější a nejneuvěřitelnější noc svého života a my bychom přišli o ohromně příjemný a zábavný film, o kterém bych nikdy neřekla, že ho natočil Scorsese. (20.02.2008)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Aha, tak teď už naplno beru zpátky svá dřívější prohlášení, že Martin Scorsese je pro mě nezajímavý režisér a že mě jeho filmy většinou míjejí... protože druhá pětihvězda za sebou už nemůže být náhoda! :-) Nebýt prokletého Vlka z Wall Street, asi bych mohl mít tohoto pana režiséra i hodně rád. Já už si dávno přál vidět surrealistický film, v němž hlavní postava bloudí tajuplným prostředím, zažívá na každém druhém kroku různé divné věci a setkává se ještě s podivnějšími postavy. Dokonce jsem už na pár filmů, které by tomuto schématu mohly z větší části odpovídat, narazil, jenže skoro vždy šlo o hodně umělecké snímky typu Black Moon nebo Litan, které mi svým stylem, těžko uchopitelným dějem a často i absencí výraznějšího nadhledu, zase příliš nesedly. Scorsese je režisérem, který se nebojí jít proti mainstreamovým trendům, má svůj osobitý rukopis i smysl pro nadhled, ale současně natáčí divácky vstřícné snímky a obvykle nepodléhá žádným přehnaným bizarnostem, rovněž dokáže zejména z prostředí nočního velkoměsta vybudovat dobrou atmosféru a ačkoliv by mě to před zhlédnutím filmu Po zavírací době vážně nenapadlo, Márty se ukázal coby režisér takového snímku perfektní volbou. Po Královi komedie už navíc podruhé dokazuje, že kdyby se v nasledujícím desetiletí nevyprofiloval jako specialista na mafiánské a gangsterské filmy, mohl se pro spřízněné publikum stát i režisérem originálních černých komedií s prvky thrilleru. Skvěle vystavěný podivný děj má rovnomerně rozložené vtípky, nápady, ojedinělé příhody a setkání s dalšími postavy, řada prvků nalezne dobře vypointované pokračování, noční prostředí dýchá pohlcující atmosférou a pokud jsem si párkrát říkal, zda mě takový film brzy přestane bavit a chvíli se k tomu málem schylovalo, vždy mě dokázal něčím novým překvapit, pobavit, upoutat, zpátky si mě získat, i závěr se hodně povedl... Griffin Dunne se navzdory velmi povedenému zdejšímu výkonu nikdy nestal velkou hereckou hvězdou, takže divák si má možnost v hlavní roli takhle originálního filmu užít neokoukanou tvář a možná tak i lépe se s bláznivými prožitky hlavní postavy stotožnit. Výborná „noční“ jízda, kterou jsem si shodou okolností zvolil den před Silvestrem a nejspíš jsem dobře udělal. :-) [90%] (31.12.2021)

Majstrovská forma majstrovského režiséra, a to od začiatku zoznámenia sa s jedným newyorským úradníkom Paulom Hackettom, až po samý jeho koniec, keď ho dodávka skoro ráno vyhodí, pred firmu, kde pracuje. Má to svoj trademark, a je to opodstatnené. Paul si totiž prežil extrémne vyčerpávajúcu noc, v newyorskej štvrti SoHo, na ktorú nikdy v živote, len tak nezabudne, pretože, to nie je možné ! Začalo to tým, že sa v kaviarni zoznámil s peknou babou. Zavolal jej, a zamieril taxíkom, práve do tejto lukratívnej štvrti, ktorú som už spomínal. Áno, tu býva u jednej sochárky. Počas tejto jazdy, mu uletí 20 dolárová bankovka, ktorú v peňaženke mal, a tak, je veľmi pravdepodobné, že toto bude následný spúšťač jednotlivých reakcii na jeho osobu. Sled šialených udalostí, na seba nenechá dlho čakať, a je to extrémne fascinujúce !!! Taxikár, ako prvý, odíde naprázdno, to by bolo ešte v poriadku, pretože sa za Paulom nerozbehol, a nestrelil mu facku. Duševné facky schytá od okolia, ktoré si naň prichystalo niekoľko prekvapení, ktoré sa mu nebudú asi páčiť ? Za všetkými : SURPRISES, budú stáť rôzne ženy, s divnými komplexmi. Miesi sa tu tak divoký, až občas sugestívne čierny humor, že som bol normálne vo svojom živle, lebo som sa nad tým nijako zvlášť nepohoršoval, prišlo mi to úplne prirodzené, normálne, reálne, že by sa to mohlo, trebárs stať aj mne ! Od okamihu, keď pôjde do nočného SoHo, tak odvtedy si nedokáže ani vo svojej najdivokejšej MORE predstaviť, čo sa bude diať. Na úvod bude síce so sexy kočkou Marcy, ale postupne, ako naschvál, sa zaplieta s takými ľuďmi, ktorí mu chcú viac škody, ako úžitku. Pritom tento strhaný nešťastník potrebuje ešte pár centov na METRO, aby vzal nohy na plecia, a odišiel, odkiaľ prišiel, ale zisťuje, čo to bude ťažký vykonateľný, nadľudský oriešok... Neuveriteľné presvedčivý Griffin Dunne, ktorý postretá toľko všelijakých exemplárov, že medzi nimi budú aj rodičia nezbedníka Kevina McCallistera, z kultového ALONE HOME, čiže John Heard a Catherine O'Hara, sa v krátkom zábere obidvaja stretnú na pár sekúnd. K tomuto filmu, už nemám viac, čo doplniť, to je tak nádherne zrežírovaný film, že mi bolo smutno po jeho skončení... (17.02.2017)