Čas zabiť

Devadesátky byly zlatým věkem kinematografie. Téma rasismu se v amerických filmech objevuje hojně a v té době se mi zdá, že šlo spíše o dozvuky osmdesátých let a Vietnamu.  O tom se říkalo, že do džunglí na druhé straně světa byli odvedeni primárně černí kluci z amerických ulic se kterými si nikdo moc nevěděl rady... V devadesátkách co vím se už říkalo, že v Americe je nejlepší být svobodná matka se třemi dětmi ideálně Afroameričanka nebo Latinoameričanka, protože se sociální podporou pro takovou sestavu okolností se už dá slušně vyjít aniž by člověk musel chodit do práce. V té době začínal rasizmus naruby a i když určitě někde ještě zhusta přetrvával, pořád to bylo o level jinde než v šedesátkách nebo dokonce v třicátých a čtyřicátých letech. To ovšem nikdo netušil jak se to otočí v dnešních časech... Jak se bude v ulicích amerických měst klekat, jak se budou bourat sochy mořeplavců... Pokud mohl být hrdina filmu plně osvobozen, pak americký právní systém nechápu. Samozřejmě jsem mu tu plynovou komoru nepřál, ale že vraždil byl fakt. Samozřejmě člověk chápe jeho pohnutky obzvláště pokud je tátou. Ale jak by svět vypadal kdyby se spravedlnost brala do vlastních rukou? Jeho čin bych chápal třeba po mírném rozsudku těch dvou, ale ne ve chvilce kdy jdou k soudu. Film byl doslova prošpikován hereckými hvězdami, taková koncentrace se tedy hned tak nevidí. Závěr byl samozřejmě protirasistický a svým způsobem si píchnul i do chování Afroameričanů. Na mně to bylo až moc sluníčkové.. Celý soudní proces byl super, všichni hráli skvěle soudce nevyjímaje, ale pak došlo na závěrečnou řeč a bylo vymalováno. Scénka se špatným poldou ta tam snad ani být nemusela... Dávám tedy za 3 krevety a neskrývám zklamání. Mám rád hezké konce, ale nesmí se moc tlačit na pilu... Tady ke konci dost kvílela... * * * (15.07.2021)

Režisér Joel Schumacher natočil sugestívnu snímku v ktorej zručne evokuje atmosféru súdneho procesu i udalostí, ktoré mu predchádzali. Spolieha sa pritom nielen na silný námet ale aj na hercov na čele s Matthewom McConaughtyom, ktorému účinne vypomáhajú hviezdy ako Samuel L. Jackson, Sandra Bullock či Donald Sutherland. Schumacher natočil skvelú snímku a hoci sa kľúčové scény filmu odohrávajú v súdnej sieni a totožnosť vinníka je od počiatku známa, podarilo sa mu vytvoriť veľmi sugestívne dielo, v ktorom s citom pre atmosféru približuje hustnúce dianie okolo súdneho procesu i udalosti, ktoré mu predchádzali. Vrcholom snímky je emotívna záverečná reč, ktorá dovtedy nerozhodnutých porotcov dokáže presvedčiť. Film je serióznou sondou do stále živej problematiky rasizmu, ktorý nie je obmedzený len na juh Spojených štátov. (04.10.2019)

A Time to Kill je úspešný, aj keď iba priemerný film z právnického prostredia. K priemernosti sa nedopracoval iba nepravdepodobnou prvotinou úspešného Johna Grishama a šablónovitosťou postáv rôznych rás, ale najmä tým, ako ľahkovážne vysiela svoje posolstvo divákom. V civilizovanom svete nie je možné tolerovať, aby poškodený nahradil sudcu i kata a vykonával spravodlivosť podľa svojich predstáv. Ale tiež by nemalo byť možné, aby páchatelia znásilnenia na dievčati inej rasy boli prepustení ako nevinní. Vo filme je niekoľko silných scén vyvážených približne rovnakým počtom scén idiotských, takže mi z neho ostane v pamäti iba bezchybný výkon retro krásavca Matthewa McConaugheya, ktorému šikovne sekundovala Sandra Bullock. Sympatického vraha si zahral Samuel L. Jackson, pretože Sidney Poitier asi nemal voľný termín. (06.12.2012)

Vyvážená komercia s umením, to znamená, že podanie myšlienok a posolstiev je trochu polopatickejšie. Veľa patosu, ale svižná réžia, ako sme si pri Schumacherových trileroch zvykli a výborná dusná atmosféra južanského vidieku. Trochu mám problém s rozuzlením, pretože vražda je vražda a určitý, aj keď podmienečný trest je na mieste. Rasizmus tu mala byť skôr vedľajšia téma, priamo s prípadom nesúvisel, išlo predsa o znásilnenie a vraždu. Výborne sa na to pozerá a takéto hviezdne obsadenie sa vidí snáď už len v Dannyho parťákoch. A aby som nezabudol, dabing Spaceyho je to najhoršie, čo som v slovenskom dabinu za dlhé roky počul. (25.08.2009)

Fim o rasizme, ktorý je postupom času stáva filmom o pomste, ktorý sa neskôr utopí v motívoch a zvratoch, ktoré postavy menia viac a viac na karikatúry a to všetko preto, aby na záver deepdivoval v tom najklišeovitejšom pátose. Majstrovstvom ostáva, že napriek tomu si udržiava charizmu a aký-taký náboj. každopádne viac sa oplatí Horiace Mississippi. Alebo Gavrasov Betrayed. (07.01.2024)