Zomrieť mladý

Když atraktivní Hilary změní život, nalezne v osobě nemocného Victora nejen inspirativního mladíka, ale i potížistu, který se rozhodne vmanipulovat se a ji do romantického svého umírání, čemuž ale ona odmítne trpně sekundovat a .... konec je  neurčitý, rozhodne se Viktor vážně léčit, má šanci se uzdravit nebo .... Chvílemi jsem u filmu usínala, což je moje chyba, protože jsem jaksi nedokázala najít jakékoli osobní souznění s postavami, byly mi lhostejné. Moje škoda. (06.01.2023)

Asi jediná zajímavá věc u tohoto filmu je, jak není schopen uzavřít a splnit byť jen jediný náznak zápletky či podzápletky, které ve filmu rozjíždí. Nedozvíme se o podstatě dějové odbočky s Vincentem D'Onofriem (původně a dle předlohy to byl určitý sok v lásce Geddese, nicméně tato linie neprošla přes testovací publikum), naprosto selhává onen třídní konflikt mezi protagonisty, protože vykreslení světa, ze kterého pochází postava Hilary je naprosto zkratkovité, nicneříkající a film se mu po chvíli úplně přestává věnovat, film není schopný ani splnit svůj závazek řečený v jeho názvu (protože taky neprošel přes testovačku) a osobně jsem ještě měl velký problém uvěřit tomu, že Geddes je heterák, protože to každým svým úsměvem, pohledem stranou i sklopením očí naprosto popírá. Sám Schumacher přiznal, že mu tohle ujelo. (28.12.2019)

Taková ta uplakaná klasika. Jenže v některých momentech zůstává pro diváka neobvykle lhostejnou. Rakovina (případně AIDS) jsou ve filmu vždycky silnou látkou, jenže se obávám, že Joel Schumacher (stejně jako v případě Hráčů se smrtí) dokázal zašlapat poměrně zajímavý příběh. První půlhodinka je přitom moc fajn. Atraktivní, vitální a veselá Hilary našla přítele při muchlovačce s jinou, najde nabídku dělat ošetřovatelku v jisté prachaté rodině. Zatímco otci vadí její nekvalifikovanost, synáček už má dost starých ženštin po přechodu v bílých pláštích a děvče v minisukni přijímá. I přes chemoterapii je to sympaťák, takže je nám jasné, co se asi stane. Loučení se životem přeruší jiskra naděje, ale nakonec ani romantický víkend nepomůže. Schumacher je pak čím dál těžkopádnější, dialogy jeho hrdinů jsou čím dál prázdnější, emoce čím dál sterilnější. Je to velká škoda, protože duo Scott-Roberts hraje velmi dobře a řadu scén téhle slzavé romance probouzí k životu. (15.06.2016)

Koukal jsem na džůlii robrtsovou aka pryťyvomen, kterak pečuje o rakoviňáka kempla skota, jenž dlí na haciendím bat hradě svýho otce, zlýho bohatce, zatímco on jí pod dohledem majordoma způsobuje vlhnutí vulvy promítáním oprásků nahých ženštin namalovaných Klimtem. To vše vyplněno nekonečnejma blábolama, který degradujou  nemocnýho člověka na blba, věřícího v ženskou empatii k parťákovi. Což je u zrzky, co si patlá majonézu na kebuli nesmysl, stejně jako u každý jiný samičky našeho druhu. Pak nastává nejvíc iracionální moment - okamžik, kdy kempl jeden večer vydáví troje běžný vnitřnosti a hned druhej večer sedí naprosto ve formě se zrzkou už bez majonézy na bedně v opulentní nudný reštyce, aby po vysvětlení problematiky carpaccia džůliji, zažil excitaci lidství v černošský dupárně, kde ho seznámila s životem proletarijátu. V záchvatu lidství humunkula kempla hupsnou do růžovýho kaďoura a frčí vstříc dobrodružství, kde se z rakoviňáka stane za 12 minut řidič po motivačních zblebtech zrzky džůlie, za kterej bude jednou odsouzena k namalování ve formě čáry na Highway in Hell a bude s ní řešit přestupky dopravák Huml. Paxi pronajmou giga barák na pobřeží a film zapadne do očekávaný močální hrůzy sladkobolný veleklišoidní terminace života humunkulova - která nastane /nenastane. Takovýhle filmy stojí za prd, jenže já si ho jednou dvakrát za pětiletku sjedu jako kůru suchejch vočí. On je natočenej skvěle a funguje prostě proto, že džůlije je krásná žencká a prostě svojí roli žencký, kterou chlapi chtějí a má mozek v hlavě, UMÍ. Díky rejžovi, kemplovi a scénáři (jen na to zmrtvýchstání 🙈) jí věříte, že toho kluka miluje a bojí se vo něj a nechce, aby vzdal šanci přežít, přesně v duchu mýho oblíbenýho přísloví "Carpe Diem quam minimum credula postero"...ten biják není o příběhu, to by l kandidát max. na *. Je to vo pocitech a tam to u mě funguje. Brzo tomu asi hodím uslzenou fajfku, zatím nemůžu. (04.03.2023)

Dying Young byl celou dobu moc pěkným snímkem, přesně to, co na devadesatkových filmech miluju a vyhledávám. Nejsou přehnané. Navíc, téma lásky versus nemoci je vždycky tahák na emoce. Na to jsem sázela a tři čtvrtiny děje se k tomu schylovalo. S očekáváním jsem tady v tu chvíli už hodila 4 hvězdy .... Než přišel závěr. Za ten stahuju jednu hvězdu dolů, protože se se mnou nic nestalo. :/ PS: Jde poznat, že se těží z úspěchu o rok starší Pretty woman - na začátku sledujeme chudou střapatou Juliu v červeném kostýmku a krátkou sukní. Nemůžu si to odpustit nepoznamenat. :D (01.03.2022)