S čerty nejsou žerty

Že, "S čerty nejsou žerty"? No ja si dovolím tvrdiť opak. Pri pozeraní tejto čertovskej komédie, ktorú natočil režisér Hynek Bočan v roku 1984, som sa vždy veľmi dobre bavil. A to som ju videl už niekoľko krát. Klasická, veselá, tak trocha mysteriózna rozprávka z československej produkcie, poteší nie len dobre napísaným scenárom, ale aj plejádou známych hercov, a kvalitným filmovým spracovaním. Dvadsaťdva ročný Ondřej Vetchý v úlohe pekelníka Vraníka Janeka je nezabudnuteľný. Taktiež Vladimír Dlouhý bravúrne zahral hlavnú úlohu - Petra Máchala. Obsadenie hlavných postáv sa pánovi režisérovi Bočanovi podarilo na výbornú. **** (13.03.2008)

Kdo by neznal Petra Máchala, Dorotu Máchalovou, skvělého Lucifera, hodného hraběte, zlou princeznu Angelínu, nebo zlého kaprála. Pohádka na motivy Čertova švagra je jednoznačně nejlepším filmovým počinem Hynka Bočana, který smíchal všechny nezbytné pohádkové ingredience velmi pečlivě a vyváženě, a tahle pohádka plná vynikajících hereckých výkonů, nezapomenutelné hudby, nemá prakticky slabých míst, až na nejasnosti v oblasti triviálně vyložených pekelných pravidel a kouzel (např. čert Janek umí vykouzlit ze šišek dukáty a nepřičaruje si pečené kuře?! nebo peří v podstatě zhatí čertovy plány, a je pravda, že kolem toho peří panovaly nejasnosti) a také její časté reprízování v televizi jí škodí. A rozhodně peklo nestojí za moc, čerti přebývají v jakési zatuchlé jeskyni, 80% (03.12.2009)

Jako velký chlapec, který již dobrých dvacet let na pohádky nezízá, protože to je pod jeho úroveň, zabývá se totiž podstatnými problémy domácí i zahraniční politiky, správného naštelování světa a peripetiemi spojenými s vařením pro život nutných poživatin, prostě fotroidní typ, musím říci, že tato pohádečka je ze všech nejlepší a čumím na ní pokaždé, kdy zavítá do mého obýváku na obrazovce od Velkého bratra. ,,Je to rebel"! křičím na každého, kdo si to svým, mě milým jednáním zaslouží. (14.05.2012)

-"Na čerty začnu věřit, až nějakého uvidím." Vždycky si říkám, jestli rodiče vědí, jak poznamenávají život svých dětí, když jedno pojmenují Angelína a druhé Adélka. To tu starší mohli rovnou pojmenovat Andělská mrcha a tu druhou Nanynka. Každopádně to asi bude nejhláškovatější česká pohádka, a rovněž nejbonbonkovatější v tom smyslu, jak si její tvůrci vyhráli s optickou kopírkou a vůbec s různými tríčky a vychytávkami a tak. I jenom jak se z Ondry odpařuje mlha, když ho polijí vodou, nebo když vylézá správce z truhly plné mouky jako umrlec z rakve, nebo když ďábel roztahuje svůj plášť nad hříšníky na komíně, nebo když hodí čerti Dorotu do kotle a my vidíme jen záblesk světla a hustý, čpavý, okem neproniknutelný dým pohltit vše kolem... a což teprve když ohnivý kočár jede vzduchem ku branám pekelným. Ikonické. -"Jé, já si zlomil šavli." (22.01.2021)

Pohádka, kterou jsem, kdoví proč, jako malý capart nedokázal plně docenit, ale čím jsem starší, tím ji mám radši. Má všechny atributy, které má správná pohádka mít, k tomu výrazný humor, protagonisty (v těžké konkurenci mám ale nejradši Hěřmánkova knížete pekel), spoustu překážek pro hlavní hrdiny a Uhlířovu geniální hudbu, nad kterou mi srdce plesá. (17.12.2007)