Já to tedy beru, šéfe...!

Československou komedii „Já to tedy beru, šéfe...!“ z roku 1977 jsem viděl poprvé jako školní dítko někdy v osmdesátých letech 20. století na obrazovce prvního programu ČST a matně si vzpomínám, že se mi už tehdy film líbil. Proto jsem se na něj o pár let později podíval znovu a po převratu v roce 1989 asi ještě jednou, ale od té doby moje oči na dvojici náborářů Luděk Sobota a Petr Nárožný nespočinuly. V zájmu objektivního hodnocení a napsání důvěryhodného komentáře jsem se rozhodl podívat se něj znovu a po uplynutí 92 minut jsem svého rozhodnutí nijak nelitoval. Vše začalo založením Výzkumného oddělení náboru pracovních sil v Pragokovu, což měli na svědomí Láďa Pitras (Luděk Sobota) a Oto Vacák (Petr Nárožný). Pro získávání pracovníků nedostatkových profesí si oba náboráři vypracovali účinné, i když často až nelegální metody. Svářeče Niederleho (Karel Augusta) například tajně sledovali, až se jim podařilo nahrát na magnetofon jeho roztoužené namlouvání kolegyně Aničky Vitlichové (Hana Brejchová). Hrůza z žárlivé manželky Boženy (Dana Hlaváčová) snadno Niederleho přiměla k nástupu do Pragokovu. Vhodné topiče pro nepřetržitý provoz získali náboráři v manželském páru Nyklíčkových, jejichž spory by mohly brzy přerůst v násilí - žena (Božena Böhmová) nastoupila na denní a muž (Jiří Lír) na noční směny. Láďova žena Renáta (Iva Janžurová) musela opustit práci v propagaci. Hrozilo, že jim její jedovatá matka (Marie Rosůlková), hlídající syna Ivánka, zničí rodinu. Renatin šéf Saša Paul (Josef Větrovec) ji nerad propustil, ovšem za podmínky, že za sebe sežene náhradu. Pitras sehnal na její místo nepohlednou Myriam Hornovou (Alena Vránová). Brzy se ukázalo, že jde o ženu atraktivní, používající zošklivují převlek jen jako ochranu před žárlivým ex-manželem (Milan Neděla). Renáta na ni začala záhy celkem bezdůvodně žárlit, i když jí samotné dělalo dobře dovření jejího kolegy Filipa Vaněčka (Lubomír Lipský). Temperamentní jeřábnice Križuchová (Jana Kasanová), úspěšně přetažená do Prahy z Popradu, se rozhodla svést usedlého plešatého Vacáka. Ohrožené manželské štěstí Pitras i Vacák nakonec úspěšně zachránili, ale jen za cenu velkých ústupků vůči Vacákově manželce Květě (Míla Myslíková). Podlehli však vydírání náborářů z konkurenčního podniku Vogela (Václav Lohniský) a jeho spolupracovníka (Vladimír Hrubý), kteří si jejich metody pečlivě zdokumentovali. Napříště z Pitrase a Vacáka budou po přeškolení zedník a pokrývač a ředitel Pragokovu Richter (Zdeněk Dítě) tak přišel o dva výborné náboráře. Film tak trochu nešťastně skončil, ale celkově jsem z něj měl dobrý dojem a velice jsem se pobavil. Vzhledem k tomu, ve kterém roce scenárista a režisér Petr Schulhoff snímek Já to tedy beru, šéfe…! natočil, snese i v 21. století srovnání s jinými českými komediemi, které této mnohdy dokonce ani nesahají po kotníky. Za mně tedy velká spokojenost ! Suma sumárum, komedie „Já to tedy beru, šéfe...!“ ode mne získala čtyři náborářské hvězdy ****. (25.07.2020)

Já si nemůžu pomoct. Miluju české komedie. A upřímně řečeno, nevím co kdo proti ní má. Jednak téměř dokumentární formou zachycuje, jaký byl skutečně nedostatek pracovních sil a jak se firmy o pracovníky předháněli a jednak je vtipný a zábavný. Já prostě nechápu, proč by měl mít tak malé hodnocení. Mohl bych tady vyjmenovat celou řadu vtipných hlášek a vtipných scén. herecká esa jako Iva Janžurová, Luděk Sobota či Petr Nárožný pak předvádějí to nejlepší ze svého herectví. Já proti této komedii nemám jediného slova a nevím, proč by někdo měl mít. (20.09.2015)

Pánové a dámy z Hollywoodu, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má?! Kultovní komedii, natočenou za pár šupů, s jednou lacinou károu Škoda 120 plus pár metry (náborového) lana v jejím kufru. Víc jak deset let se u ní válelo smíchy několik milionů našich (jako) pracujících a již pětadvacet let u ní skřípe zuby víc jak půl milionů našich (doopravdy) nezaměstnaných. Lidí, kterým do jejich žadonících rukou nikdo žádné náborové laso neháže ani omylem, takže se, ke vší té bídě, ani nemají na čem oběsit! Shrnuto: Kdysi socialisticky vytlemená a nahláškovaná komedie, dnes pro část národa už jen nasírací srandička. Pro někoho komické, pro jiného tragické. „Zjistili jsme si o vás několik informaci.“„Vy jste od policie?“ „Nikoli, z Pragokovu. Nábor pracovních sil. Dáme vám platové zařazení A2, navíc odlučné, čtvrtletní prémie a ubytování hotelového typu. Dále nabízíme výkonnostní příplatek, tisíc korun náborové prémie, a rekreaci u moře v Jugoslávii.“ No neberte to! :-) (08.07.2014)

Tak půl napůl. Úvodní scéna, parodující špionážní filmy, je dokonalá. Všechny ty scény lanaření, šmírování, přetahování taky. Bohužel to hodně kolísá ve všech těch přehnaných manželských vztazích (vztah postav Nárožného a Myslíkové už není ani parodií, jak je za hranou reality - nakolik si myslím, že takto podpantoflákoví manželé existují), celé to Slovensko je taky spíše jen do počtu, asi aby si herci udělali dovolenou, a konec mne poněkud zklamal, je to v podstatě zahrané do ztracena. Ale jak říkám, některé scény jsou dokonalé. Docela by mne zajímalo, jak by takový film vypadal dnes, kdy profesionální pracovníci sedí doma, zatímco firmy berou jen mladé študáky, co dělají zadarmo či skoro zadarmo. (23.11.2014)

Je pravdou, že za socialismu bylo víc pracovních míst než lidí. Proto podniky nabízely lidem náborové příspěvky plus další výhody včetně bytů. Když se člověk podniku „upsal“, že tam bude pracovat určitý počet let, tak prostě dostal byt – ne do osobního vlastnictví, ale s nájemní smlouvou na dobu neurčitou, takže tam potom klidně mohl žít až do smrti. Nájemné tehdy bylo oproti dnešku směšně nízké. Tento film je míněn jako satirická komedie pojatá s obrovskou nadsázkou. Tehdejším divákům to bylo naprosto jasné, současným mladým divákům to může přijít jako báchorka o něčem, co snad ani nemohlo existovat. Kvůli těsné spjatosti s dobou svého vzniku dnes už toto filmové dílo ztratilo aktuálnost. Co na hodnotě neztratilo, jsou dobré herecké výkony Ivy Janžurové a dalších. (20.06.2023)