Vlastně se nic nestalo

"Vina trvá, pokud člověk nedokáže sobě odpustit." Film o komplikovaném vztahu matky s dcerou, který je zatížen jejím přetrvávajícím pocitem "viny" za popálení dcery v dětství. Ač je Jana Brejchová matkou Terezy Brodské i v reálu, nějak jsem jim ten jejich složitý rodinný vztah ve filmu moc nevěřil. Vůbec jsem asi nezažil moc filmů s Janou Brejchovou, ve kterých by mě tak málo zaujala jako zde. Moc mě nezaujalo ani quasi umělecké režijní pojetí (s podivnými flashbacky) ze strany už v té době nemocného Evalda Schorma. Možná k tomuto jeho loučení s režisérskou kariérou po tolika letech odmlky ani nemělo dojít. Ne že by ve filmu nezaznělo pár zajímavých myšlenek a to zejména v monolozích Brejchové (viz třeba "Co když je umění žít, skutečně umění. A musí být k tomu nadání. A to já nemám"). Ty se my však sami o sobě zdály spíše rušivé. Jakoby byly z jiného filmu. Jinak veškeré vedlejší linky příběhu mi přišly dost nudné a většina postav nezajímavých. Takže ve finále ty dvě hvězdičky jsou fakt maximem, co jsem schopen dát. A to i z úcty k Edvardu Schormovi, který si ale rozhodně zasloužil lepší rozlučku. (26.11.2017)

Bohužel úplně přesně nevím, co mělo být filmem řečeno. Asi že život není peříčko a jsou lidé, jež ho naprosto nezvládají a mají problém se vůbec nějak udržet v chodu. A že když někdo udělá chybu, táhne se to s ním celý život. A že děti jsou problém když je člověk má, i když je nemá. A to je asi tak vše. Je znát, že film má daleko na víc, některé momenty mají sílu. Myslím, že jde v jádru prostě "jenom" o nepovedený film...50% (27.11.2011)

"Ty jsi jí před pár lety ublížila a do teďka z toho děláš tragédii." Kačer je tady velmi civilní. Mně se to jeho herectví tady líbilo. Daleko větší problém jsem měla s Brejchovou a Brodskou. Stejně jako u Citlivých míst. Jak kdyby obě byly v křeči. Nevím. Tři hvězdy hlavně za vedlejší postavy (Vašut, Langmajer a Potměšil). (03.02.2016)

Docela složitý film, téma, které opravdu člověka optimismem nenaplní. Terezu Brodskou mám rád snad ve všech filmech, kromě tohohle, tady je neskutečně podrážděná a své matce za celý film snad neřekne jedno normální slovo. Stejně tak Brejchová celý film kouká jak když máte jednou za dvě měsíce depresi. Nijak celé situaci nepomáhá ani krásná chata někde na horách nebo postava Jana Kačera, který jako přítel Blanky řeší své neúspěchy a problémy. Vztah Andrlíka a Šárky je vlastně jediné pozitivní co ve filmu najdete. Nejvíc mi bylo líto asi postavy Vojty, který tam lítal jak hadr na holi a nikdo se ho v ničem nezastane. Někdy mi přišlo, že všichni maličko přehrávají. (22.07.2022)

Vlastně se nic nestalo. A vlastně by se vůbec nic nestalo, kdybych si tento snímek odpustil vidět. Tak špatně provedenej a zfušovanej film jsem od Evalda nikdy neviděl. Holt většina režisérů v pokročilejším věku začíná senilnět a vidět svou vlastní zdegenerovanou vizi, jak by měl film vypadat. Byl to jeho poslední režisérský počin a premiéry se ani nedožil. Možná je to způsobeno i tím, že se k režii kvůli komoušům dostal až po sedmnácti letech a takhle to bohužel dopadlo. Naprosto se vytratila aura, která dělala jeho filmy zajímavými a vždy něčím výjimečnými. Vůbec bych ani podle jediného náznaku nepoznal, že by režie odpovídala Evaldově duši. Tohle bylo zdlouhavé tápání, mizerné a hloupé dialogy, velmi špatné herecké projevy všech, i mé milované Janičky Brejchové (její pohledy do kamery, patetické proslovy a moudra ze života, které se prolínaly mezi dějem byly jako pěst na oko). I když Jana Brejchová je i ve skutečnosti matkou Terezy Brodské, zde to působilo, jako by k sobě vůbec nepatřily. Hudba Jana Klusáka jako by ani nevěděla, co a kde má zrovna hrát. Střihy a dramaturgie, nástupy nebo ukončení jednotlivých scén hrůza. Špatně, všechno špatně. Jen z úcty k osobnosti pana Schorma hodnotím za dvě. (17.01.2020)