Plavení hříbat

Vždycky mě potěší, když ve mně vyvolá některý film vzpomínku na něco z mého života, jako třeba tento. Připomenul mi moje profesní začátky v letech 1966 – 68, kdy jsem po škole nastoupila v jednom malém JZD jako zootechnička. I ten kozel a malé stádečko koz tam bylo, jejich mlékem se tehdy přikrmovala selata. A ještě něco se mi vybavilo. Pravidelně každý měsíc jezdil náš starý pan pokladník pro peníze na mzdy 4 km do města do banky. Jezdil sám na kole jen s aktovkou po málo frekventované silnici, aniž se trápil obavami, že ho někdo přepadne a oloupí. No, časy se mění. Ale k filmu. Příběh je jednoduchý, realistický a poetický, obsazení je prvotřídní a ani herecky není co vytknout. Stejně se ale nemohu zbavit dojmu, že dnešní diváky sotva zaujme. (12.08.2013)

Hynek Bočan trpí podle mě nějakou úchylkou k hnoji (viz Druhý dech) I já trpím mnoha úchylkami, tedy bych mu to odpustil. Toto je ale vážně průser, velmi amatérsky zvládnutý, nezáživný a nanicovatý. Na rozdíl od Dietla je tlačeno na pilu Hovna, krmení, krávy, bejci, koně. Pramálo se scénář věnuje osobním dramatům hrdinů. A přitom tolik příležitostí! Ten smrad v kravíně mohl být pouze kulisou pro příběhy obyčejných jezedáků. Je však hlavním tématem, stejně jako smradlavý kozel v rodině. Na úkor toho je opomíjená voňavá a sexy Jana Švandová. Není ten Bočan gay a fekalista? To by vše vysvětlovalo. (12.02.2012)

Pohodovka ze socialistické vesnice. 1) Jo, docela pěkný. Určitou tuctovost a nevýraznost příběhu vyvažují výborní herci a hbitá režie._____ 2) Film, pravda, neoslní. Je to taková prošedivělá reálně-socialistická tvorba, která ovšem v daných mantinelech patří jednoznačně k tomu lepšímu._____ 3) Nechápu, proč je dílo označováno za drama. Mně přijde spíše jako úsměvná lehká komedie._____ 4) Kdyby byl tento film obsazen méně hvězdně, asi by byl téměř nekoukatelný. Ovšem sexy Ivan Vyskočil v mých očích přidává minimálně jednu hvězdu (má krásnej zadek, všimli jste si?). (04.02.2009)

Trochu nadhodnocuji, ale stejně by to na silné čtyři bylo. Ale jen proto, že je mi tohle téma velmi blízké. A Sovák mne velmi překvapil v roli otce, který jako by znal mého tátu, který pochází z Vysočiny, tak podobně se chová. Až mne to překvapilo. Nejen v tom dobrém, ale i tou vesnickou tvrdohlavostí. Jinak příběh vypráví o klukovi z pravděpodobně moravské vesnice (pět hodin jízdy do Prahy a zpět), který v Práglu studuje vysokou školu zemědělskou, a nemůže se rozhodnout, jestli v Praze zůstane a bude na vejšce dělat asistenta, což je jistě velký kariérní krok, nebo jestli zůstane doma u krav a u koní. Jeho dívka Marie, která chce naopak z vesnických či snad maloměstských poměrů vypadnout, už má v Praze jistou kariéru učitelky a neměnila by. Jenže o něho má zájem ještě jedna spolužačka (v podání tehdy neuvěřitelně moc - až nesexy - oplácané Macháčkové). Do toho jsou zde ještě různé podpříběhy (Strážnice, býk, kůň zabiják, sklípek, notorik v podání Menšíka), které podle mne velmi vhodně doplňují celkové "vesnické" vyznění filmu. Užijeme si i řadu skvělých záběrů na vesnici, vinice, kopce, pole, a kdo to má v duši, jako já, asi snáz tomuto filmu podlehne. Nakonec mi přišlo, že těch 85 minut je sakra málo - někde to chtělo trošku víc rozvést a klidně film udělat o trochu delší. Trochu mě vyděsila na úvod písnička Zdeňka Lišky - ale nakonec jeho hudba docela vhodně doplňuje vyznění filmu. Celkově mne film oslovil právě pro tu uvěřitelnost. Protože tyhle situace a prostředí znám osobně a můžu posoudit, nakolik přesně jsou pojaty. A jsou skutečně velmi přesné. Na druhou stranu chápu, že člověk, který není z vesnice a při studiích v Praze se necítí ztracený, asi film moc za svůj nevezme. (27.03.2019)

Jedna z psychologických sond do vesnického života jihomoravské dědiny normalizační éry a především do problému odcizení se svému rodnému prostředí a hledání budoucího životního uplatnění v rozporu s očekáváním svých blízkých. Řada známých herců bezchybně ztvárnila typické vesnické postavy; od Jiřího Sováka, jako zemitého "sedláka" (nyní už pouze družstevníka) s gustem se rýpajícího v žumpě, přes vesnického furianta, Vladimíra Menšíka, kterému flaška přerůstá pomalu přes hlavu, až po nadšeného tanečníka Josefa Somra, který by pro strážnický festival obětoval poslední trenýrky. Snad jen Vlastimilu Brodskému se v hnoji hrabat nechtělo, a proto se spokojil s menší rolí předsedy družstva. (10.01.2005)