Pasťák

(2x) Při tomhle filmu jsem si uvědomil, že slovo PASŤÁK mohlo být vlastně odvozeno od slova past... V tomhle případě past, do které se všichni dostanou určitým proviněním za trest, u neplnoletých vychovanců jde většinou o kriminální zločin, za svůj prohřešek s požárem v kabinetě na bývalém působišti se zde "za trest" ocitl i jejich budoucí vychovatel. Až napodruhé jsem více zaregistroval jistou paralelu s nacismem (a současně vedle toho s totalitou komunistického režimu) /Pozor, SPOILER!/, když nejdříve učitel vyhrožuje staršímu kolegovi, že ho na základě objevení archivního materiálu udá z kolaborace a pak se sám stává obětí praktík totality v komunistickém systému (připomínajícího v momentu nuceného přidělení místa i praktiky samotného nacismu za války). /Konec spoileru./                                    . . .                                                                                          Rozhodně mnohotvárný snímek s hlubokou výpovědní hodnotou, v kontextu čs. kinematografie naprosto jedinečný obsahem i formou. Situace kolem natáčení v roce 1968 a možnosti dokončení střihu až v roce 1990 se hodně podepsala na ojedinělé a poněkud náročněji ztrávitelné technice filmu, kde zůstala autentická zvuková stopa bez dodatečného namluvení replik ve studiu. Zvuk působí nezvykle ponuře, divně, stejně jako scénická hudba (Vladimír Klusák) v nezvyklém bluesovém stylu a nahraná 22 let po natočení obrazového materiálu. Celkově zvláštní, hodně depresivní dojem. Rozhodně jedna z najzajímavějších filmových rolích Ivana Vyskočila, zaujme i mladý Jiří Krampol v roli drsného chovance Holuba. Plus raritní účast Františka Kováříka /Marečku, podejte mi pero - profesor Hrbolek/ v trezorovém filmu. (85%) (04.05.2018)

Další výborný novovlnný kus, který vyniká hlavně svou syrovostí a skvělou kamerou Jiřího Šámala. Některé záběry mě svou odvážností překvapily i na poměry Nové vlny. Nemluvě o drsném závěru, který mě svou brutalitou docela šokoval. Na filmu se bohužel až příliš výrazně podepsalo dokončování až po dvaceti letech - děj je lehce skokovitý, ale nejvíce je to vidět, nebo spíše slyšet na synstetizátorové hudbě, která je ve filmu ze 60.let jako pěst na oko. (30.05.2012)

Chcete - li se dostat do pořádné deprese, pak není nic lepšího než si pustit tento film. Drsný, surový, bez příkras. Každý záběr s notnou dávkou agrese a tomu ještě ta hudba. Téma šikany, strachu doléhá i na diváka. Hynek Bočan si vhodně zvolil herce, jak ty "neherce", tak třeba Krampola. Tomu to doslova a do písmene kouká z očí. Člověk si říká, jací chudáci jsou ti učitelé. S jakou verbeží se musí potýkat. Syny a vnuky zobrazovaných sígrů totiž potkávám dnes a denně. (11.05.2009)

Z tohoto filmu mám poněkud neucelené dojmy. Místy je silně působivý a podmanivý, ale na druhou stranu na mne působí jako průměrné dílo. Nemůžu si z něj vytvořit ucelený názor. Nejvíce na mě zapůsobila asi hudba a kamera, která mi chvílemi připomínala geniální kameramanskou zručnost Stanislava Miloty ze Spalovače mrtvol. Dále jsem zde zaznamenala známé tváře v podobě Václava Sloupa a Miloše Vogniče, kterého mám stále v mysli coby "chlapce, který rozhodně nejde dál než k mostu" z již výše zmiňovaného Spalovače. Ostatní herecké osazenstvo hrálo velmi slušně. Pro mě film, který mi stačilo vidět jednou. (15.02.2009)

Depresivní, syrový, brutální, cynický, pesimistický a nakonec i smutný. Ponurý dům, všude samá mříž, napjatá atmosféra, kontrast v uvozovkách té lepší společnosti z venku tou špatnou uvnitř, šikana starších chovanců (dobrý výběr z řad hornických učňů), černobílý materiál ale i třeba ruční kamera to všechno přidalo filmu na skutečné syrovosti a autentičnosti. Tehdejšímu režimu pochopitelně nevyhovující, posléze ještě zcela nedokončený, zakázaný (jako jeden z prvních snímku 60 let), nejspíš pro svojí pravdivost a drsnou realitu o které opravdu tehdejší vnější svět neměl ani tušení. Krampol se Sloupem byly sígři od pohledu..Závěr je opravdu hodně sugestivní ale tak trochu i urychlený. Dodnes i tak jedno z nejlepších tragických děl konce šedesátých let...! (14.02.2009)