Pasťák

Pasťák je uchvacujícím filmem svým obrazovým zpracováním. Obraz je tím, co vytváří jedinečnou atmosféru sklíčenosti a zoufalství. Existencialismus zde dostává zřetelné obrysy a splňuje všechny nutné podmínky, včetně jediné jistoty tohoto světa. Jemný a ostýchavý životní pesimismus je nečekaně a nevybíravě ponechán napospas cynickému osudu v neznámém prostředí deprimující devalvace lidského společenského chování, ze kterého není úniku a jednotlivce i přes osobní přesvědčení a osamocený boj mění v poslušnou součást nemilosrdného soukolí mechanismu nadvlády hrubé síly, která nelítostně trestá každé zaváhání a nerespektování daného stavu věcí. Pravda je nestálá a proměnlivá, hodnoty jsou nepotřebné a jediným způsobem přežití je přizpůsobení se zvrácenosti absurdity. Surový existencialismus je umocněn nemožností změny pravidel her a bezbranně odevzdanou oběť pomalu a nenápadně připravuje o smysluplný pohled na život. Postupně vše proniká mezi prsty ve změti skličujícího soumraku rozvrácené duše, aby náhle vše umlklo, potemnělo a odhalilo nahotu bezvýchodné reality bez ochoty docílení účinného řešení. Hlavní postavou neutěšeného příběhu marnosti je mladý učitel (vynikající Ivan Vyskočil) v rozpolcenosti pocitů a reality. Lehkou neurovnanost je možno vnímat jako nerozhodnost a nezkušenost. Systém a osud si podávají ruku na usmířenou a s jízlivým výsměchem rozervávají srdce obětního beránka v nejistotě rozeklanosti a psychologického tápání vědomí i podvědomí. Východisko neexistuje, nepsaná pravidla nelze potlačovat natrvalo a boj s větrnými mlýny se nakonec stává jen zoufalým výkřikem marnosti. Důležitou postavou je chovanec Topol (dobrý Václav Sloup), který příkladně dokládá potvrzení neschopnosti změnit zavedený stav, který nikoho neuspokojuje, všechny svazuje a přesto zůstává natrvalo vítězem absurdity všedního dne. Výraznou postavou je chovanec Holub (zajímavý Jiří Krampol), neoficiální král území, kde nadvláda hrubé síly dovedla k dokonalosti poslušnost a hierarchický systém věrnosti. Z výraznějších chovanců pasťáku zaujme nevyzpytatelně bezelstný Štrobach (zajímavý Ivan Chocholouš), nevinně vyhlížející nově příchozí František (pozoruhodný Martin Hron), na vše připravený a přizpůsobivý malý Havránek (dobrý Zdeněk Jánský), zkratkovitý útěkář (Miloš Vognič), či poslušní ochránci krále (Rostislav Novák a René Gabzdyl). Z dalších rolí: děsivě upřímný a neoblomný ředitel výchovného ústavu (dobrý Vilém Besser), apatičtí a odevzdaně přežívající vychovatelé Kostelecký (Zdeněk Kryzánek), Helebrandt (zajímavý Jiří Smutný) a Krofta (Vladimír Krška), respektovaná autorita se stíny minulosti a pedantský zastánce přísné učitelské ruky (velmi dobrý František Kovářík), protějšek křečovitého mileneckého vztahu nezkušeného mládí Blanka (Dana Hlaváčová), v jiskrném toužení roztávající lékařka (velmi zajímavá Karolina Slunéčková), neurvalý rozdělovač práce mladistvých delikventů /zajímavý Ladislav Křiváček), či nesnášenlivě odměřený řidič (Vladimír Foukal). Bezradná bezmoc a existencialismus slaví svůj triumf vítězné filozofické téze. Je obnažena až na samotnou podstatu a neutěšenou skutečnost bez možnosti změny i optimistického pohledu na budoucnost a smysluplnost. Tíha padá plnou svou vahou a nenechává nikoho na pochybnostech o své zkázonosné síle a obětování nahraditelných částí neschopného a pevně ukotveného systému, který nenabízí řešení a možnosti, pouze problémy násilně a nedbale schovává, zatajuje a využívá. Jedinečná podívaná je podpořena hereckými výkony a jedinečně vytvořeným prostředím, které umožňuje naplno rozehrát svou tísnivou vizi. (01.04.2017) (menej) (viac)