Osada Havranů

V závěrečný titulcích se jako jeden z odborných poradcu objeví jeden z popředních českých archeologů a autor knih o archeologii, Karel Sklenář. Což v zkratce hovoří vše. Kromě faktu, že se jedná o film mého dětství, dokážu dnes s odstupem ohodnotit přesnost a autenticitu filmu. Konec doby kamenné a začátek zemědělství je uvěřitelný v kostýmech, životním prostředí, stylu života. Nevidím zásadní chybu. Téměř 70%. Nedostatky se dají nalézt jedině v příběhu samotném, na druhou stranu se toto dá omluvit dobou, ve které film vznikal, možnostmi a cíly tehdejší kinematografie. ★ Zajímavosti: V rozhovorech o filmu (viz. DVD) je zmíněno, že problém s filmem neměli ani tak archeologové, jako spíš učitelé, kteří si představovali dobu kamennou zřejmě trochu jinak :). ★ Film byl od začátku zamýšlen jako třídílný, dokonce se uvažovalo o dílech čtyřech. Všechny tři díly se točily najednou. ★ Natáčení trvalo rok, protože zachycovalo různá roční období. ★ V době kamenné u nás nebyl rozšířen jehličnatý les, proto se filmovalo v lese lužním, což znamenalo v létě komáry. Jiří Bartoška uvádí, že byl přivezen repelent z Rakouska, na který si však komáři zvykli během jedné vteřiny. ■ Po osmi letech zvedám hodnocení na 4. Celková nálada si to zaslouží. (07.02.2010)

Dobrodružný příběh, volně se inspirující románem Eduarda Štorcha. Schmidtova režie je poměrně nezajímavá a nelze se zbavit dojmu, že mohli tvůrci, vzhledem ke krutosti a divokosti doby, ve které se film odehrává, aspoň trochu přitlačit na syrovosti a vizuální působivosti výpravy a celkového pojetí. Což bohužel nebylo možné ani zamýšlené, protože tato štorchovská filmová trilogie (Osada havranů, Na veliké řece, Volání rodu) byla od začátku zaměřena na nejmladšího diváka. Ale aspoň pokus, trochu přiblížit tehdejší dávnou dobu, se cení. O to více, že vznikl v době, kdy se točily samé normalizační sračky a filmy plné veselých pionýrů. A také nutno podotknout, kolik filmů, odehrávajících se v době kamenné, u nás vzniklo? Takové by se daly spočítat na prstech jedné ruky dělníka, 40 let pracujícího na pile....Jako malý kluk sem tenhle film hrozně žral, i dnes se na něj rád podívám a i z nostalgie tu jednu* klidně přihodím. (27.12.2004)

Je pravda, že pokud se na tuhle minisérii podíváte bezprostředně po shlédnutí Annaudova Boje o oheň, kde je pravěk vylíčen opravdu syrově a pračlověci jsou umatlané, špinavé, chlupaté rozcuchané divoké opice bez zábran a téměř bez morálky, přijde vám Osada havranů jako večerníček pro děti (což byl ostatně asi i záměr tvůrců). Bartoška s vyžehlenými vlasy a vypulírovaným čisťounkým tělem je tu evidentně hlavně pro pobavení dámského publika, takže fakt, že tu nemá moc co hrát bych asi pominul. Nutno naopak vyzdvihnout zřejmě životní roli Bohumila Vávry, který mi tu v jeho roli náčelníka Havrana lehce připomněl Kemrova Kozlíka z Markéty Lazarové.  Byť jsou tyto dva elementy pochopitelně nesrovnatelné. Samozřejmě Divous Viléma Bessera působí taky velmi autenticky a už kvůli těmto dvěma mi přijde škoda, že série jako celek dopadla tak slabě. Byť přiznávám, minimálně první díl, na mě v dětství působil docela silně. Ale holt, dnešní standarty už máme trochu jinde... (11.11.2021)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Pouštěl jsem si to teď předem smířen s pádem další ikony mého dětství – a ikona to kupodivu docela ustála. Taková dětská verze Vláčila, samozřejmě v prvé řadě díky Liškově muzice (a Špaljovu kouzlení s Echolanou), s nesrovnatelně ordinérnější kamerou, minimalistickou výpravou atd., ale ty úsečné dialogy, „primitivní“ herectví i pomalé plynutí kratičkého příběhu či spíš série epizod mají pořád svoji atmosféru. (20.05.2015)