Na veliké řece

Příběh z dob, kdy byla žena na oslovení "krávo" ještě velice hrdá, neboť to znamenalo, že nemá hodnotu pouhopouhého berana či dvou ovcí. Ovšem když se Havranům narodí Veveřice, musí milovník bizarností zalovit hluboko v ohradě, pokud ji chce získat, protože v tomto případě ani ta jedna kráva nestačí. Jinak já jsem byl s příběhem i zpracováním spokojený, dokonce ani Liška coby tvůrce hudebního doprovodu nevadil, protože se krotil a u svých trýznivých skladeb výrazně ubral volume, takže si člověk nebyl jistý, jestli se ty tiché zvuky opravdu linou z televizoru nebo sousedi pět pater pode mnou připravují řízky. I Bartoška zahrál svou roli věrohodně, i když pravda, při přípravě na tenhle film měl věnovat čas a úsilí spíše chození do posilovny než depilování hrudi. Noo a závěr taky potěšil, žádný hepijend se nekonal, neboť Bartoška odolal dívce s velice lákavým jménem "Šťastná chvíle", nasedl do svého keňu a odfrčel do dáli. Palec nahoru! (15.03.2015)

Na veliké řece nasednete do pramice a Sokol s Havranpírkem vás dovezou až k ryčícímu Divousovi. Ve druhém díle známé trilogie z doby bronzové se to dějově dost zaseklo na jednom místě. Počáteční volba Veveřice mezi ženichy ještě měla něco do sebe, zvláště, když se ze dvou nápadníků stali sokové v lásce. Co moc nenadchnulo bylo, jak děj skomíral a pokračoval k historce o lesním "monstru", kterému je nutné nosit zásoby jídel, aby nezlikvidoval nedalekou vesničku. Divák věděl kdo to řve jak na lesy a tím pádem to bylo jen zbytečně natahované a veskrze legrační, když Divous řval jak tur. Z hlediska časového období a kostýmů to byl docela naivní blábol, protože pokud jste si prohlédli "ohoz" Bartošky s Hradílkem, tak jste si všimli jak například Lutanský byl vyfiklý naprosto z jiné doby, Veveřice byla jak kočka z přehlídkového mola a všichni ve vesnici byli podivně staří až na dívku "Chvilku". Nesmyslů tady bylo dost. Oproti tomu se povedlo kamerové snímání, nesmrtelná hudba mistra Lišky a také herecké výkony byli kvalitní a to zejména atleticky disponovaného Bartošky, který ve filmu pomalu zvládal desetiboj. Když to shrnu, tak tahle pramice nebyla natolik děravá ba ani strouchnivělá, aby se hned po odražení od břehu potopila. A i po letech tenhle film dokáže bavit, ale jít tenkrát v sedmdesátých letech do kina na pouze hodinový film, tak to nevychytali. Mé hodnocení: 60% (21.07.2013)

Jak málo stačí zkazit dobrý dojem z prvního dílu – vítězství synťáků nad flétničkami a nahrazení iniciačního příběhu mladého lovce šestákovou lovestory s neumělými akčními vložkami. Třetí hvězdičku zachraňuje jednak nostalgie, jednak Havranpírkův smutek nad osudem lesní příšery – aspoň náznak pokročilejšího materiálu k šrotování pro dětskou hlavičku. (30.05.2015)

O fous lepší zachycení jakési PŘEDPOKLÁDANÉ dobové atmosféry nežli v předchozím snímku "Osada Havranů" (1977) ... i dějová linie je o něco málo přitažlivější, neb se hraje s láskou a o lásku. Krom toho je přítomno i neznámé, nevstřícně naladěné, leč nadprůměrně inteligentní "zvíře" prý obřích rozměrů - patrně briskně uhodnete, oč (nebo spíš o KOHO) tady běží, ale to není na závadu, neboť účel je splněn. Nicméně - jak se sejde větší skupinka místních individuí a začne se nějak projevovat, je to k uzoufání ... sakriš, moji (a vaši) předci přece nemohli být retardovaní !!! Slabší 3* (09.09.2020)

Bartoška se vysmál lidské pověrčivosti a "zažehl světlo rozumu", budiž. Že se tak zákonitě musí stát, stejně jako identita "Vládce údolí" je však jasné každému, kdo kdy slyšel nějaký příběh. K čekanému konci se navíc film proplétá estetikou pionýrského tábora hrajícího si na pravěk (jak jsem zmínil v komentáři k prvnímu dílu) a vlastně má i podobnou dramatickou výstavbu jako táborová bojovka. Účastníky by to asi bavilo, ale radovat se z vypárvění pak mohou jen sami mezi sebou. Přiřazení pozbytí lásky za účelem nalezení nové je možná jak ze života, ale určitě ne jak z umění. (29.09.2009)